Spring Hope [book 4]

Chapter 14

O několik dní později - 19. března

Amy p. o. v.

,,Amy, vstávej," budil mě hlas mého táty. Byl to nezvyk, že mě dnes budí zrovna táta. Většinou totiž bývá mimo město a nebo hůř, mimo Státy.

,,Hmm," zabručela jsem a pomalu otevřela oči. Podívala jsem se na strop mého pokoje, protože jsem ležela na zádech. Pomalu jsem se otočila směrem k tátovi.

,,Kolik je hodin?" zeptala jsem se ho a hodně pomalu jsem si sedla. Byla jsem strašně unavená a vůbec se mi do školy nechtělo. No jo, myslím si, že bych měla omezit svoji závislost na seriálu Chůva k pohledání, protože se kvůli ní teď nevyspím.
Ano, vyměnila jsem Prolhané krásky za chůvu Fran Fine. Ta jediná mě momentálně dokáže rozesmát.
Netušila jsem, že odloučení od Grace bude tak hrozné.

,,Bude sedm. Takže šup z postele. Snídani máš na stole," usmál se a dal mi pusu na tvář.

Když táta odešel z pokoje, povzdechla jsem si a vyškrábala jsem se na nohy. Přešla jsem do koupelny, abych si vyčistila zuby, učesala se a trošku se upravila.

Když jsem byla hotová s hygienou, šla jsem do pokoje, kde jsem si nandala školní uniformu. Do ruky jsem si vzala tašku a potom jsem zamířila do kuchyně, odkud se rozléhala vůně pečené slaniny.

,,Tati, proč jsi mi udělal slaninu a vajíčka, když víš, že to k snídani nejím?" zeptala jsem se ho s povzdechem a sedla si ke stolu. Koukala jsem se na obrovskou porci mě snídaně.

,,Měla by jsi se pořádně najíst. Přijde mi, že poslední dobou to jídlo dost omezuješ," podíval se na mě důležitě. Jenom jsem protočila očima a vzala jsem si svůj hrníček s puntíky, abych se napila černého čaje.

,,Já ale ráno tak hodně nejím," pronesla jsem. Táta jenom zakroutil hlavou a dál se věnoval paničce na sporáku.
Dopila jsem svůj čaj a hned jsem se zvedla od stolu.

,,A co snídaně?" zeptal se táta. Místo odpovědi jsem si vzala z misky banán a ukázala jsem mu ho, abych mi ukázala, že o hladu nebudu. On jenom nesouhlasně zavrtěl hlavou, nad čímž jsem se musela zasmát.
Vyrazila jsem dolů do garáže, abych si mohla vyzvednout auto a potom hurá do školy.

__________________

Ve škole - oběd

Seděla jsem v jídelně, přehrabovala jsem se v něčem, co vypadalo jako špagety a přitom jsem poslouchala písničku od Ellie Goulding, Burn.
Nezajímala jsem se o rvačku, která tu zrovna probíhala. Poznala jsem to díky davu, který byl kousek od místa, kde se válel Derek s Dylanem. Nevnímala jsem ani hlasitý smích Belly, která se něčemu strašně moc smála. Její smích byl tak hlasitý, že přehlušil hudbu v sluchátkách. Dala jsem tedy hlasitost na maximum, ale i tak mj to nepomohlo.

Z poslouchání mě vyrušil dotyk na mém ramenu. Cukla jsem sebou a otočila jsem se, abych zjistila, kdo to je. Přitom, jak jsem se otáčela, jsem si sundala sluchátka.

,,Ahoj," pozdravila mě osoba, která za mnou stála. Byla to Grace. Na tváři měla úsměv, i když nebyl tak velký jako obvykle.

,,Ahoj," pozdravila jsem spíš šeptem a otočila jsem se zpátky k mému obědu.

,,Amy, chtěla jsem se ti omluvit. Já... Nemyslela jsem to tak. Nechtěla jsem ti ublížit, jenom prostě... Nechci tě vidět, jak se trápíš, proto jsem řekla to, co jsem řekla. Moc se ti omlouvám," řekla mi Grace a po tvářích se jí začaly kutálet slzy.
Popravdě, Grace jsem potřebovala, protože takovou kamarádku jako je ona už v životě nepotkám.
Proto jsem vstala a místo odpovědi jsem ji objala. Ona mi objetí opětovala. I mně začaly po tvářích téct slzy. Byly to slzy úlevy, že mám u sebe znovu osobu, pro kterou bych udělala vše, co by bylo v mých silách.

,,Stýskalo se mi," usmála jsem se. Ukázala jsem na židli vedle mě, aby si sedla. To taky hned udělala.

,,To i mně. Vážně jsem se tě nechtěla nějak dotknout nebo urážet Sama a..." přerušila jsem ji.

,,Ne, neomlouvej se. Možná bych ti měla poděkovat za to, že jsi mi otevřela oči. Nemohu se pořád poutat na Sama, když ani nevím, kde je, co dělá a tak. Já... Nechci vypadat jako zoufalka. Proto si hodlám maturitní ples užít," usmála jsem se, ale sama jsem vlastním slovům nevěřila. Ples si určitě neužiju, protože pořád budu na Sama myslet.
Věřte mi, snažila jsem se na něj aspoň na chvilku zapomenout, ale nejde to.

,,Co ty víš, co se stane na plese," řekla mi tajemně. Nad jejím tónem hlasu jsem se trošku pozastavila. Ví snad něco, co já ne?
Strašně moc jsem se jí chtěla zeptat, jenže nechtěla jsem se s ji pohádat chvilku po tom, co jsme se usmířily.

,,Už máš šaty?" zeptala se mě. Zakroutila jsem hlavou.

,,Bohužel. Mám sice v hledáčku nějaké šaty, ale nevím, které jsou lepší," odpověděla jsem.

,,Takže to vypadá, že dneska budeme nakupovat," řekla nadšeně. Zasmála jsem se a přikývla.

Byla jsem strašně ráda, že je to mezi mnou a Grace zase v pořádku. A taky jsem zvědavá, co se za dva dny, na plese stane.
Mám takový pocit, že ples nebude tak klidný, jak se teď zdá.
_________________

Ano, nezdá se Vám to. Konečně je tu nový díl!

Strašně moc se Vám omlouvám, že díl je tak pozdě, ale měla jsem toho opravdu dost.
Mám pro Vás ale dobrou zprávu. Dnes se můžete těšit ještě na jeden díl Spring Hope, protože už se strašně těším na ten maturitní ples a nechci Vás ani sebe napínat. :D

Strašně moc Vám děkuji za Vaší podporu. ♥♥♥

Mám Vás ráda. ♥♥♥