Different [1D+BVB]

Já vím, že nejsi.

Lenny

Šli jsme potichu lesem. Došli jsme až k vysoké zdi, která nám nedovolila jít dál, takže jsme se rozhodli jít podél ní. Najednou jsem jí zahlédla ležet asi deset metrů před námi.

"Támhle je." Ukázala jsem na to místo a Jake se za ní rozběhnul. Ležela tam nehybně tak, že jsme se určitě všichni tři báli nejhoršího. Obrovský kámen nám spadl ze srdce, když nám Jake řekl, že žije.

Na dotek byla úplně zmrzlá. Jakovi začali téct slzy a věřte mi nebo ne, ale bylo to poprvé za těch let, co jsem ho viděla brečet. Ashley se na něj jen soucitně díval. Stiskla jsem mu ruku na znamení, že má něco udělat. Jake vypadal, že se za chvíli sesype.

Chytila jsem ho za ruku a pomohla mu vstát. "Pojď, jdeme." Řekla jsem mu potichu. "Ne! Ona mě potřebuje!" Zmítal se Jake. "Vždyť tu s ní budeš." Řekla jsem mu a táhla ho zpátky k autu.

Ashley vzal Nicole do náruče a nesl jí do auta. Společně jsme konečně vyrazili domů.

Nicole

Slyšela jsem hlasy, moc dobře jsem věděla, kdo to je, ale oči jsem nechala zavřené. Jake ke mně přišel a rozbrečel se. V tu chvíli mi ho bylo líto, ale nesměla jsem povolit.

Potom mě někdo vzal náruče a nesl do auta. Podle postavy si myslím, že to byl Ashley. Dojeli jsme až k Lenny domů, kde mě zase Ashley odnesl do mého pokoje. Nikdo kromě nás v domě nebyl a v domě bylo zvláštní ticho. Ticho, které tam nebývá ani v noci. Ashley mě odnesl do mého pokoje a Jake si ke mně sednul.

"Promiň Nicole. Ani nevíš jak rád bych s tebou byl. Tohle jsem vážně podělal a doufám, že to budu moci někdy napravit, i když o tom sám dost pochybuji, protože vím, že jsem ti opravdu ublížil. Teď už s tebou být nemůžu, protože vím, že o tebe už jsem přišel, ale o svou přítelkyni přijít nechci. Miluji tě Nicole a doufám, že mi to jednou odpustíš." Musela jsem se kousnout do tváře, abych se nerozbrečela. To, co jsem teď slyšela, ačkoliv jsem to nejspíš vůbec slyšet neměla, mě strašně moc dojalo.

Jake mi naposledy stisknul ruku a odešel pryč z pokoje. Však to, co jsem slyšela potom mi vyrazilo dech. "Ahoj Ello. Promiň jestli jsem tě vzbudil... Volám ti jen, že můžeš zrušit ten let, protože zítra poletím domů...Ne, nic se nestalo, prostě mi jen chybí domov...ne, ostatní tu zůstanou...taky se na tebe těším...ahoj." teď už jsem nechala slzám volný průběh. Kluk, kterého miluju odjíždí. Už ho možná nikdy neuvidím. Bude pryč, prostě pryč.

Potom jsem ještě slyšela hlasy a bouchnutí dveří. Od pokoje, který patřil Jakovi a Jinxxovi a od pokoje, kde byla Lenny s Ashem. Seděla jsem na posteli a brečela a potom jsem slyšela jak se otevřely dveře a v nich stála Lenny. "Veděla jsem, že si vzhůru. Celou dobu. Je mi to moc líto Nicole. Ani nevíš, jak ráda bych ti pomohla, ale nevím jak." Řekla mi Lenny a vší silou mě upřímně obejmula. "Nic si z toho nedělej Lenny. Jsem v pohodě." zašeptala jsem do ticha pokoje a hřbetem ruky si utřela slzy. "Já vím, že nejsi."

Ladies! Jsem tu s dalším dramatickým dílem! Jak si myslíte, že to bude pokračovat, co? Já vám to, ale neprozradím:DD Ale určitě se mi pochlubte s názorem:) budu jedině ráda. Chtěla bych ještě říct, že se mi neukládají části k Don't believe it, takže jsem zatím nic nepřidala a uvidím jetsli se náš milý Wattpad vzpamatuje:) Děkuji vám za všechno, za vaší podporu, votes, komenty atd. Mám vás ráda:3 *-*