Messages [CZ - Calum Hood]

2.

"Dobré ráno," vešla jsem do kuchyně s batohem na zádech a připravená jít do školy. Za jídelním stolem už seděla celá moje rodina a poklidně snídala. Vyspala jsem se výborně. Bylo by to o dost lepší, kdyby nebylo pondělí a nemusela jsem jít do školy, ale bohužel...

"Dobré ráno," pronesli společně mamka s Danielem, jejím novým manželem. Díky tomu se na sebe podívali a zakřenili se. Zakoulela jsem nad tím očima. Stále se chovali jako zamilovaní puberťáci.

Můj brácha jen něco zamumlal ve smyslu pozdravu a dál se věnoval své misce plné čokoládových lupínků a mléka. Vlastně jsem se podivila nad tím, že něco zamumlal. Obyčejně mě doma ignoroval. Pouze ve škole si dovolil na mě promluvit, jenže to si buď ze mě dělal srandu a nebo mi nadával, takže jsem měla radši tu jeho ignoraci.

"Ahoj, Ellie," došla jsem k mamince, která držela v náruči mou půlroční sestřičku. Zrovna ji mamka krmila. Naklonila jsem se a políbila ji na buclaté líčko. Neskutečně jsem tu holčičku milovala.

"Nech ji teď a běž se najíst, za chvíli musíš vyrazit," řekla mamka a já ji poslechla. Sundala jsem si batoh a položila si ho vedle židle, na kterou jsem se potom posadila. Na stole už jsem měla nachystanou misku a před sebou mléko a lupínky.

"Tak co ve škole? Včera jste se mi nikdo nepochlubil," promluvil Daniel, když se zvedal a šel si uklidit svou misku do myčky, "jak dopadl ten těžký test z francouzštiny?"

"Jo, dobře," usmála jsem se na něj a dala si první sousto do pusy.

"Dobře? Děláš si srandu, Mio? Vždyť jsi měla nejlepší písemku ze třídy!" vyštěkl na mě brácha a hlasitě položil lžičku na stůl. Překvapeně jsem nad tím zamrkala. Jemu se ten test na rozdíl ode mě vůbec nepovedl, dostal čtyřku.

"Noahu, uklidni se," řekla klidným hlasem mamka. Ta už věděla, co dostal za známku a vůbec z toho nebyla nadšená. To už byla jeho třetí čtyřka z francouzštiny v řadě. Jednou jsem se mu pokusila nabídnout pomoc, ale ani mě nenechal domluvit a zamítl to. Neměla jsem tušení, co mě to tehdy napadlo. Bylo jasné, že odmítne.

"Tak to ti gratuluju, Mio," usmál se na mě Daniel, když se posadil zpátky na své místo a úplně ignoroval Noaha a jeho výbuch. Já jsem to taky nevnímala. "A ty jsi měl co?" obrátil se na bráchu Daniel.

"Proč bych ti to měl říkat? Nejsi můj otec," prohlásil a podíval se na Daniela vražedným pohledem. Prostě takovým, jakým se díval nejčastěji na každého člena téhle rodiny. Tedy až na Ellie.

"NOAHU!" zařvala mamka tak, že jsme se lekli úplně všichni, tedy až na Noaha. Já jsem trochu poskočila na židli, Daniel se vystrašeně podíval na svou manželku a Ellie přestala pít z flašky a začala brečet. Jedině Noah se na mamku otráveně podíval. "Tyhle řeči tady nebudu tolerovat, už jsme se o tom bavili," dodala mamka o dost klidnějším hlasem. Pak začala utěšovat Ellie, která se rozbrečela ještě víc. Noah se postavil na nohy, vzal si batoh, který měl opřený o zeď a vyšel z kuchyně.

"Noahu, počkej na svou sestru!" zavolala na něj ještě mamka. Já jsem věděla, že na mě čekat nebude. Ani jsem to nechtěla.

"Proč bych na ni měl čekat? Ví, kde je zastávka," ozvalo se z chodby. Jo, to jsem čekala. Začala jsem opět jíst, tentokrát trochu rychleji, protože bylo už dost hodin. Uslyšela jsem, jak Noah zabouchl hlavní dveře, rozhodně to neudělal jemně, jak ho mamka i Daniel často prosili. V tomhle domě mlátil do všech dveří. Asi se v tom vyžíval nebo prostě chtěl naštvat všechny okolo.

"Chová se, jako bychom mu pořád ubližovali," zavrtěla hlavou mamka a políbila Ellie na čelo.

"Jeho to přejde," řekl Daniel a usmál se na mamku, ta jemně přikývla. Bylo mi jich líto, oba se snažili, abychom fungovali jako normální rodina. Před tím, než taťka odešel, jsme si byli všichni blízcí. S Noahem jsme měli hodně dobrý vztah. Ráda jsem na to vzpomínala, byly to dobré časy.