Messages [CZ - Calum Hood]

12.

Když jsem se probudila z bezesného spánku, posadila jsem se na postel a pořádně se protáhla. Ale pak, když jsem si uvědomila, že byla sobota a že jsem dnes měla narozeniny, s žuchnutím jsem opět dopadla na matraci.

Nejen že mi dnes bylo osmnáct let, což bylo příšerně děsivé, ale dnešek byl i den, kdy se po dlouhé době setkám se svým otcem. Tohoto dne jsem se obávala od té doby, co nám to mamka řekla.

Nedokázala jsem si představit, jak to bude vypadat. Odešel před více než čtyřmi lety a za ten čas o nás neměl zájem. Zajímalo by mě, co od toho očekával. Jestli si myslel, že ho všichni uvítáme s otevřenou náručí, tak se spletl.

Jediné štěstí bylo, že se tu dnes objeví Emily. Bez ni bych to asi nezvládla, potřebovala jsem její podporu. Nejvíce jsem se obávala té ženské, co k nám tady přijde s taťkou. Nechápala jsem, proč nám to dělal. To mu opravdu nedocházelo, že nám tím akorát ubližoval? Asi ne...

Taky mě zajímalo, jestli si Noah taky někoho přivede. Typovala jsem, že buď nepozval nikoho a nebo Caluma, nikdo jiný kromě něj mě nenapadal. Ale byla pravda, že já jsem všechny jeho kamarády neznala, takže mohl pozvat úplně někoho neznámého.

Když jsem si vzpomněla na Caluma, hlasitě jsem si v posteli povzdechla, přetočila se na břicho a schovala hlavu do polštáře. Na začátku týdne jsme si sice slíbili, že budeme kamarádi, ale nic nezměnilo. Vůbec nic. Možná jsem si jen více psali. Od té doby jsme nevynechali den. Až teď mě napadlo, že jsem se ho mohla zeptat, jestli přijde nebo ne...

No každopádně jsem od našeho přátelství čekala něco jiného. Tak trochu jsem očekávala, že aspoň jednou za přestávku za mnou zajde a že prohodíme pár slov nebo že se sejdeme po škole, ale spletla jsem se. Bylo to úplně stejné jako dřív. Cítila jsem se naštvaně a zklamaně, nerozuměla jsem tomu.

Proto jsem si nebyla jistá, jestli bych ho tady dnes chtěla vidět. Už tak to bude hrozný den a představa, že u stejného stolu bude sedět Calum, který mi sám řekl, že chce, abychom byli kamarádi a přitom se nic nestalo, to by mě štvalo ještě víc.

Na ten den, kdy jsme spolu pekli, jsem vzpomínala ráda. Dalo mi to naději, že bychom se opravdu jednou mohli normálně bavit. Rozhodně jsem chtěla, aby se to zopakovalo. Jenže na druhou stranu jsem z toho byla hrozně zmatená. Nechápala jsem, co to ignorování mělo znamenat. Proč bylo všechno tak složité?

Raději jsem se znovu posadila na postel, rozhlédla se po pokoji, kde byl šílený nepořádek. Věděla jsem, že si tu budu muset dnes uklidit, protože jsem se tady večer chystala co nejdříve zašít s Emily.

Vstala jsem a namířila si to loudavým krokem do koupelny, kde naštěstí nebyl zavřený Noah. To bych si zase musela tak půlhodiny počkat, než by vyšel. Po příjemné sprše jsem šla rovnou do kuchyně, abych se mohla nasnídat.

Nikdo tam nebyl. Mamka s Danielem asi jeli nakupovat potraviny a Ellie vzali s sebou. A Noah byl určitě jako vždy ve svém pokoji.

Přesunula jsem se k ledničce, odkud jsem vytáhla marmeládu. A ze skříňky, kde jsme měli pečivo, jsem vytáhla toust. Posadila se k jídelnímu stolu a s chutí se pustila do jídla. Bohužel mi to kazily myšlenky na dnešek.

Začala jsem být šíleně nervózní. Nemohla jsem se dočkat, až tohle budu mít za sebou. Doufala jsem, že to bude naposledy, co svého taťku uvidím. Když jsem se nad tím zamyslela, už jsem ho ani za otce nepovažovala. Nestaral se o nás, nemohla jsem ho tak brát.

"Všechno nejlepší, ségra," vyrušil mě Noah z přemýšlení. Úplně mě tím vylekal, protože jsem ho neslyšela přicházet. Vzhlédla jsem k němu a uviděla ho stát ve dveřích. Měl na sobě jen dlouhé tepláky, takže jsem měla možnost se podívat na jeho vypracované břicho. Nesnášela jsem, když tady chodil tak bez trička. Cítila jsem se pak trapně.