Messages [CZ - Calum Hood]

18.

Nastal Štědrý den a já jsem od rána seděla ve svém oblíbeném pyžamu v obývacím pokoji, měla zapnutou televizi a dívala se na pohádky. V ruce jsem držela hrníček teplého kakaa, který jsem si pořád doplňovala, a před sebou jsem měla položený talíř cukroví, které během prosince maminka napekla.

Později se ke mně přidala i mamka, která si sedla vedle mě na pohovku, natáhla si nohy na stůl, i když sama vždycky zuřila, když to někdo udělal. Donesla i příjemnou, hrubou deku, kterou přes nás přetáhla. Obě jsme se do ni zachumlaly a odpočívaly.

Za nedlouho se k nám přidal i Daniel, který se posadil i s Ellie do křesla, a taky se s námi díval na naše oblíbené pohádky, bez kterých bych si nedokázala představit Vánoce.

Noah se k nám nepřidal, ale to nikoho nepřekvapovalo. Obyčejně jsme ho viděli až u štědrovečerní večeře. Ale kdyby mu to mamka nepřikázala, tak by se tam také neobjevil. On Vánoce moc neřešil, nekupoval nikomu dárky, pro něj to byl den jako každý jiný.

I když nám Noah dárky nekupoval, my jsme mu vždycky nějaký pořídili. Já jsem mu nikdy nedávala žádné velké dary, ale pokaždé jsem mu něco věnovala. Nechtěla jsem ho vynechat, i když mi nic nedával. Já bych se cítila blbě, kdybych pro něj nic neměla.

"Na to jsem se celý rok těšil," pronesl Daniel a přitiskl rty na hlavičku od Ellie, která mu spokojeně seděla na klíně.

"Já taky, jenom pohádky, cukroví a klid," usmála se na svého manžela mamka a položila hlavu na mé rameno. Další důvod, proč jsem milovala Vánoce. Přišlo mi, jako bychom měli všichni k sobě blíž. Nepočítala jsem do toho samozřejmě Noaha. Ale co se týkalo mamky a mě, tak to rozhodně platilo.

S maminkou jsem si byla vždycky dost blízká, ale poslední dobou jsme na sebe neměli moc času. Od té doby, co si našla Daniela a spolu si pořídili Ellie, tak toho měla moc. A tak už jsme jako předtím nevedly dlouhé dvou hodinové rozhovory, kdy jsme si říkaly všechno.

"Měla bych se konečně obléct do normálního oblečení," pronesla jsem. Maminka zvedla hlavu, přikývla a jemně se na mě usmála. Věnovala jsem jí krátkou pusu na tvář, ztěžka se zvedla na nohy a odešla do pokoje. Chtěla jsem se jen co nejrychleji převléct do trika a tepláků a pak se vrátit k televizi.

Podívala jsem se ještě na mobil, který jsem měla položený na nočním stolku, jelikož jsem se na něj dnes ještě nedívala, a to jsem čekala zprávu od Caluma. Jenom při pomyšlení na něj mi v břiše začali poletovat motýlci.

Během těch dvou dnů, co jsme se viděli ve škole, jsme spolu moc nemluvili, jen jsme se pozdravili. Ale kdykoliv jsme měli příležitost, koukli jsme se na sebe. A když se náhodou naše pohledy setkaly, tak jsme se na sebe zářivě usmáli.

Neměli jsme kdy se spolu bavit, protože se kolem něj motal Noah, který, jak mi Calum poté jedno odpoledne napsal, s ním začal zase normálně komunikovat. Dokonce se i na jeho poměry začal normálně chovat.

Já jsem taky neměla moc času, protože jsem se věnovala Emily, která se pořád cítila pod psa a já netušila proč. Sváděla to na svátky, kdy taťka nebude doma, což ji hodně mrzelo, ale mně se zdálo, že v tom bylo něco víc.

Když jsem se podívala na mobil, tak jsem zjistila, že mi ještě nenapsal. Zklamaně jsem si povzdechla. Chvíli jsem přemýšlela nad tím, jestli mu napsat nebo ne. Nakonec jsem se ale odhodlala, klikla na Messenger a napsala rychlou zprávu. Přece jenom jsem chtěla vědět, jestli se dnes uvidíme nebo ne.

Ahoj, Cale, uvidíme se dneska nebo ne? :) Jinak...šťastné a veselé Vánoce! :3

Když jsem zprávu odeslala, rychle jsem mobil vypnula. Byla jsem z toho hodně nervózní, protože to bylo snad poprvé, co jsem mu napsala jako první. Vždycky to dělával on, protože jsem se bála, že jsem ho otravovala.