Messages [CZ - Calum Hood]

11.

V pondělí odpoledne jsem seděla za stolem a psala si domácí úkol do matematiky, co nám dneska zadal učitel. Ve škole to bylo strašné, bylo to šíleně dlouhé, i když jsme měli jen šest hodin. Přišlo mi to nekonečné.

Jak jsem si myslela, s Calumem jsme se o přestávkách nebavili, ale přece jenom se něco změnilo. Kdykoliv jsme kolem sebe prošli nebo na sebe koukli, tak jsme se na sebe usmáli. A to byl pokrok. Rozhodně to byl pokrok. Měla jsem z toho moc dobrý pocit.

Emily jsem o té párty řekla. Nejdříve jsem s tím trochu váhala, protože jsem se bála, že bude na mě naštvaná, že jsem jí okamžitě nezavolala, aby taky přišla. No...měla jsem pravdu. Byla naštvaná, ale rychle jí to přešlo, když jsem jí řekla, že jsem stejně většinu času strávila s Johannou v garáži, kde se opíjela. Ona totiž snila o tom, že spolu půjdeme na nějakou párty. Já jsem to samozřejmě vždycky zavrhla.

Jo, řekla jsem jí i o Johanně. Na to neříkala nic. Ona měla taky další kamarádky z tanečního kroužku, do kterého chodila, takže jsem se necítila tak blbě. Ono to bylo tak, že kdykoliv Emily povídala právě o holkách z 'tančáku', tak jsem jí to záviděla. Já měla jenom Emily. Ale teď...teď jsem měla i Johannu, což bylo super.

Řekla jsem Emily prakticky všechno. Pověděla jsem jí o našem rozhovoru s Calumem, taky jsem jí vysvětlila, jak jsem poznala Johannu. Akorát jsem jí neřekla, že jsem se opila. Na to jsem neměla odvahu. Netušila jsem, jak by na to reagovala. Několikrát jsme se shodly na tom, že to nikdy nezkusíme. Tak jsem se prostě cítila špatně, když jsem to takhle...porušila. Bylo mi blbé jí takhle lhát, ale víc jsem se bála, co si o mně bude myslet.

Když jsem domácí úkol dopsala, položila jsem psací potřeby, odtáhla židli a šla jsem do kuchyně. Celý den jsem měla hroznou chuť něco upéct. Pekla jsem moc ráda, uklidňovalo mě to, přivedlo na jiné myšlenky a hlavně mě to bavilo.

Nejraději jsem pekla, když nikdo nebyl doma. To jsem si hlasitě zapnula písničky na mobilu a zpívala si u toho a taky tancovala. Prostě jsem dělala kraviny, což bych si nedovolila, kdyby někdo byl v domě. Taky jsem nadělala vždycky velký nepořádek v kuchyni a to mamka nesnášela, takže to byl další důvod, proč jsem ráda pekla, když jsem byla sama.

A dnes jsem měla jedinečnou příležitost. Opravdu nikdo doma nebyl. Mamka s Danielem a s Ellie jeli k nějakým známým na návštěvu, přijedou až pozdě večer. A Noaha jsem slyšela před chvíli odcházet, tak jsem doufala, že se někde dlouho zdrží.

V kuchyni jsem si nachystala všechny potřebné věci na pečení muffinů. Dlouho jsem žádné nedělala. Chtěla jsem udělat dva druhy. Čokoládové, mé nejoblíbenější a pak ještě jablečné, které měla ráda moje mamka.

Zapnula jsem si hudbu a okamžitě se začala vlnit v bocích. A když zpěvák začal zpívat, začala jsem zpívat s ním. Bylo mi úplně jedno, že jsem nezněla tak dobře jako on, ale já si prostě nemohla pomoct. Musela jsem zpívat.

Pak jsem se pustila do těsta. Samozřejmě jsem se celá zašpinila a taky jsem udělala všude okolo šílený nepořádek. Ještěže se mamka vrátí až večer a tohle neuvidí. Nebyla by z toho vůbec nadšená a ještě bych si vyslechla přednášku o tom, jak nechápe, jak se mi může něco takové stát.

Když jsem dávala těsto čokoládových muffinů do formiček, začal zazvonit zvonek. Zvedla jsem překvapeně hlavu od formy a vytřeštila vyděšeně oči. Podívala jsem se okolo a začala panikařit. Jestli tady někdo přijde do toho nepořádku, bude to neskutečný trapas. Pak jsem se podívala na své oblečení, které bylo neskutečně špinavé od mouky, čokolády a bůhví čeho ještě. Takže to bude dvojnásobný trapas...