Messages [CZ - Calum Hood]

15.

Zoufale jsem vtrhla do kuchyně s Ellie v náruči, která opět celou dobu jen brečela, vřískala a nedala se utišit. Došla jsem k poličce, kde mamka vystavila přesnídávky, jednu jsem popadla, taky jsem vzala lžičku a otevřela pochoutku, kterou měla sestřička nejraději.

Jenže když jsem ji dala lžičku do pusy, hned to na mě vyplivla a začala řvát ještě víc. Sama jsem vydala hlasitý tón plný vzteku a položila přesnídávku na kuchyňkou linku.

Ellie začala brečet, když mamka s Danielem odcházeli na svoje tradiční páteční rande. Mamka mi řekla, že celý den byla protivná, skoro nic nenaspala a že věří, že co nevidět usne. Ale od té doby, co odešli, uběhly dvě hodiny a ona stejně pořád vřískala a nespala.

Byla jsem naprosto zoufalá, celou dobu jsem s ní pochodovala po celém domě v naději, že mi usne. Taky jsem se ji pokoušela svým obvyklým způsobem rozesmát, ale to taktéž nepomáhalo. A nepomáhalo ani jídlo. Už jsem nevěděla, co dělat.

"Ellie, prosím, přestaň brečet," zaskučela jsem a jemně s ní zahoupala, i když jsem věděla, že nic takového na ni dnes platit nebude. Na mou prosbu odpověděla ještě větší křikem, který se ozýval celým domem.

Nemohla jsem ji ani podstrčit Noahovi, jelikož ten tady po škole strávil asi jen dvě minuty a pak hned odešel. Tehdy mi to vůbec nevadilo, ale teď, kdyby tady byl, bych mu ji aspoň mohla dát. Jenže on tady nebyl, takže jsem na to byla sama.

Navíc jsem byla hodně nervózní z toho, že za pár minut měl přijít Calum, jelikož jsme se domluvili, že v pátek za mnou dojde. A já si s ním chtěla povídat a ne se při tom starat o malou holčičku, která se nedala utišit.

"Ach bože, proč pořád řveš?" povzdechla jsem si, když jsem se vydala do jejího malého pokojíku. Znovu jsem se rozhodla, že se ji pokusím uspat. Doufala jsem, že se mi to tentokrát povede, i když mi něco říkalo, že se to nestane.

Zavřela jsem za sebou dveře a začala pochodovat po pokoji. Zpívala jsem ji při tom pomalou ukolébavku, která často pomáhala a dokázala ji dát do klidu. Jenže divila bych se, kdyby to dnes fungovalo.

Po chvíli, kdy jsem pořád dokola zpívala jednu a tu samou písničku, zazvonil zvonek a mně se okamžitě scvrklo břicho nervozitou. Položila jsem uplakanou sestřičku do postýlky, i když se jí to očividně nelíbilo, a rozutíkala se k hlavním dveřím.

Ještě než jsem otevřela dveře, jsem se zhluboka nadechla a snažila se uklidnit, jelikož jsem byla nervózní a frustrovaná ze své sestry. Pak jsem zatáhla za kliku a nakoukla, jestli za nimi stál opravdu on.

Když jsem ho spatřila, otevřela jsem dveře dokořán a pokusila se o úsměv, jelikož jsem před ním nechtěla vypadat tak hrozně. On tam stál celý ve své kráse, měl na sobě černou a bundu a jeho oblíbené kalhoty ve stejné barvě s dírami na kolenou, a vlasy mu opět stály na každou stranu.

"Ahoj," pozdravila jsem ho a ustoupila, aby mohl vejít dovnitř. Mou malou sestru šlo dost dobře slyšet, zdálo se mi, že ještě přidala na síle.

"Ahoj," pozdrav mi opětoval a věnoval mi jeden ze svých úžasných úsměvů, pak vešel dovnitř a začal se vyzouvat a vysvlékat bundu. Když konečně zaslechl brekot mé sestry, otočil se na mě a významně se na mě podíval. "Ellie?"

"Jo, je dneska šíleně protivná," postěžovala jsem si a promnula si obličej rukama, "já pro ni dojdu, ty zatím můžeš jít do obýváku, jestli víš, kde to je."

"Jo, vím," přikývl. Já jsem se na něj lehce usmála a vyrazila zpátky do pokojíku od Ellie. Když jsem tam přišla, byla úplně červená, kopala nohama na každou stranu a při tom vřískala. Popadla jsem ji do své náruče, dala ji pusinku na čelo a šla s ní za Calumem.