Messages [CZ - Calum Hood]

22.

V sobotu dopoledne jsem odpočívala ve své posteli a odmítala vstávat. Hlavu jsem měla pohodlně opřenou o měkký polštář, v ruce jsem držela mobil a psala si s Calumem. Na víkend odjel k babičce, jelikož slavila narozeniny, takže jsme se ani nemohli během těchto dvou volných dnů setkat.

Chtěla jsem celý den strávit v podobném duchu, protože jsem si opravdu potřebovala odpočinout. Už dlouho jsem jen tak neležela a nic nedělala. A dnes byl navíc perfektní den pro lenošení, venku se asi před hodinou zatáhla obloha a začalo pršet.

Babi je šílená ženská!! Kdybys viděla, kolik toho uvařila a napekla...

Uchechtla jsem se a začala vyťukávat odpověď. U toho jsem si uvědomila, že jsem ještě nic nejedla a začínalo mi z hladu kručet v břiše. Ale zatím se mi pořád nechtělo postavit na nohy a dojít si pro něco do kuchyně, raději jsem zůstala pěkně v teple.

Tak to se musíš mít výborně. :) Doufám, že mi něco dobrého přivezeš! :P

Během čekání na každou jeho zprávu jsem pokaždé přivřela oči a odpočívala. Moc jsem toho nenaspala, velkou část noci jsem se převalovala z boku na bok a snažila se nemyslet na věci, které mě trápily.

Moje myšlenky zaměstnávala ve většině případech Emily. Každým dnem se ode mě vzdalovala čím dál tím víc a já nevěděla co dělat. Několikrát jsem se ji snažila přimět, aby se mnou znovu mluvila jako dřív, ale ona jen otočila hlavu opačným směrem ode mě a dělala, že mě nikdy neslyšela promluvit.

Strávila jsem hodiny a hodiny přemýšlením nad tím, co jsem jí udělala. Nedokázala jsem přijít ani na jedinou věc, vůbec nic mě nenapadalo. Ptala jsem se ji na to několikrát, ale nikdy jsem se nedočkala odpovědi. Ptala jsem se ji na to ve škole, v normálních zprávách, v hlasových zprávách, ale všechno ignorovala.

Byla jsem naprosto zoufalá. Brečela jsem skoro každý den, protože Emily jsem měla moc ráda a já si nedokázala připustit, že jsem ji pomalu ztrácela. Pořád jsem ale věřila, že se vzpamatuje a všechno mi vysvětlí.

Z myšlenek mě vytrhlo zavibrování mobilu v ruce. Prudce jsem otevřela oči, zhluboka se nadechla a snažila problémy se svou nejlepší kamarádkou potlačit. Dnes jsem se nechtěla trápit, chtěla jsem odpočívat a nabrat síly do dalšího týdne, kdy se ke mně bude Em chovat, jako bych neexistovala.

Samozřejmě že dovezu! Tedy pokud všechno do zítřka nesním... :D A jo, mám se skvěle! :D

Když jsem si jeho zprávu přečetla, hned jsem se trochu uvolnila, protože jsem si vzpomněla na to, že jsem ve svém životě ještě měla jeho a Johannu. Naštěstí jsem nebyla úplně sama. Kdyby mi tohle udělala Em před pár měsíci, asi bych to nepřežila.

Ale něco tomu chybí...a to jsi TY! :) Kdybys tady byla se mnou, bylo by to o hodně lepší!! :)

Tahle zpráva mi přišla vzápětí a já jsem okamžitě pocítila, jak se mi rozhořely tváře. Ústa se mi zvedla do obrovského úsměvu. Začala jsem štěstím kopat nohama, také jsem si u toho trochu zapištěla.

Cale! To mi nemůžeš dělat! Teď se kvůli tobě červenám.

Ach jo...chtěl bych tě vidět! Když se červenáš, jsi šíleně roztomilá <3

Po přečtení této zprávy jsem zalapala po dechu. Mobil jsem položila na deku, pod kterou jsem schovávala nohy, a schovala si obličej do dlaní. Po chvíli jsem je sundala a přistihla se, že jsem přihlouple usmívala. Už zase.

Cale...

Ano? :O :*

Zhluboka jsem se nadechla a napsala mu, co bylo naprosto jasné: