Messages [CZ - Calum Hood]

27.

V noci mě probudil hlasitý pláč ozývající se z vedlejšího pokoje mé malé sestřičky. Otevřela jsem náhle oči, pak si hlasitě povzdechla a otočila se na druhý bok s tím, že půjdu spát dál. Doufala jsem, že ji mamka přijde za chvíli uklidnit, chtěla jsem se pořádně vyspat.

Po pár minutách, kdy se její pláč přeměnil ve křik, jsem si uvědomila, že si večer mamka brala prášky na spaní, protože předchozí dvě noci skoro nic nenaspala a dnes nemohla zamhouřit oko. A navíc její manžel, Daniel, měl noční směnu, takže mi nezbývalo nic jiného, než svou sestru utišit sama.

Znovu jsem si povzdechla a posadila se na vyhřátou postel, ze které se mi opravdu nechtělo vstávat. Protřela jsem si oči a neochotně se postavila na nohy. Když jsem se pomalými kroky dostala tmavou chodbou do vedlejšího pokojíčku, okamžitě jsem přistoupila k postýlce a vzala si Ellie do své náruče.

"Pšt, holčičko, neplakej," zašeptala jsem jí do ouška a začala se s ní trochu houpat. U toho jsem se snažila nezavírat oči, které si ještě nezvykly, že jsem byla vzhůru. Ellie ale na mou prosbu vůbec nereagovala, spíš naopak její brekot ještě přidal na síle. Vydala jsem zmučený tón a posadila se s ní na nedaleké křeslo.

"Prosím, Ellie, mně se chce spát," postěžovala jsem si. Začala jsem s ní zvedat kolena nahoru, dolů, a doufala, že jí tohle pomůže, i když jsem tomu nedávala moc velké naděje.

Oči se mi zavíraly čím dál tím víc, ale usnout bych stejně neusnula, protože mi to nedovolila sestra, která mi ječela u ucha. Z únavy jsem se vůbec na ni nemohla soustředit, nevěděla jsem, jak ji znovu uspat.

"Ellie, prosím, spinkej," řekla jsem se zívnutím, zrovna když někdo zaklepal na dveře od pokojíku. Oddechla jsem si, protože jsem předpokládala, že za dveřmi stála mamka a už se o Ellie postará a já se budu moct vrátit do postele.

"Mami, už si ji vem, já-" Ale nedořekla jsem to, protože do místnosti nevešla mamka, ale můj příšerný bratr, kterého jsem tady opravdu nečekala. Okamžitě jsem se ztišila a čekala na důvod jeho příchodu. Doufala jsem, že se zase vrátí zpátky do svého pokoje.

"Proč tak ječí? Nedá se vůbec spát," řekl a začal si potírat oči. Na sobě měl pouze dlouhé pyžamové kalhoty, jinak od pasu nahoru nic oblečeného neměl. Nesnášela jsem, že se tady takhle procházel. Opravdu jsem nebyla zvědavá na jeho vypracované svaly na břichu.

"Nevím, třeba ji něco bolí," pokrčila jsem rameny a přitom se snažila překřičet malou holčičku, kterou jsem pevně držela v rukách. Jestli jsem doteď byla dost unavená, to, že tady přišel Noah, mě dokonale probudilo. To byl poslední člověk, se kterým jsem se chtěla uprostřed noci bavit a kterého bych tady čekala.

"Myslím, že takhle ji neuklidníš," ukázal rukou mým směrem a pak ji přesunul ke svým vlasům, které mu trčely na každou stranu.

"Tak si ji uklidni sám, když seš tak chytrej," řekla jsem podrážděně.

"Klidně," pokrčil rameny a namířil si to ke křeslu, kde jsem seděla a naštvaně ho pozorovala. Vzal mi Ellie z náruče a přitiskl si ji k sobě. Také jí dal pusu na čelíčko a začal se s ní lehce pohupovat jako já před pár okamžiky.

Beze slova jsem se postavila na nohy a začala pomalu odcházet z pokojíku s tím, že si půjdu lehnout do postele a nechám svou sestřičku se svým bratrem. I když se mi tato představa moc nelíbila, už jsem se nemohla dočkat, až se zachumlám do své příjemné deky.

"Kam jdeš?" zeptal se mě najednou Noah. "Ty mě tu s ní necháš samotného?"

"Jo, to mám přesně v plánu," odpověděla jsem, když jsem se rukou dotkla studené kliky. To si snad myslel, že tady zůstanu? S ním? Asi mu už přeskočilo.