Messages [CZ - Calum Hood]

6.

Druhý den odpoledne po škole jsme seděly s Emily v obchoďáku v té nejlepší kavárně, co tady byla a poklidně pily kávu a také jsme si pochutnávaly na jahodovém zákusku. Byly jsme zmožené z toho, jak jsme dvě hodiny chodily po obchodech.

Dnes ráno, když jsme se vzbudily, jsem navrhla Emily, jestli by se mnou nechtěla jít na nákupy. Ona samozřejmě neodmítla, a tak jsme se ocitly tady. Taky jsem to řekla mamce, která mi na nakupování přispěla. Řekla mi, že si mám koupit, co chci, že to prý budu mít na narozeniny. Taky jsem utratila hodně svých peněz, ale nebylo mi to nijak moc líto, potřebovala jsem nové oblečení a navíc jsem si už dlouho nic nekoupila.

Takže jsme se po škole, kde se nestalo nic zvláštního, vydaly sem a teď jsme seděly úplně obklopené taškami, ve kterých jsem měla nové tři obyčejná trička, dvě s krátkým a jedno s dlouhým rukávem, košili, černé šaty, černou sukni, kterou bych normálně na sebe nedala, ale Emily mě donutila. Musela jsem uznat, že mi slušela, i když byla kratší než sukně, které jsem měla. Ještě jsem si koupila boty a málem bych zapomněla na černý klobouk, na který jsem byla neskutečně pyšná.

Emily si toho nekoupila tolik jako já, ale měla toho taky požehnaně. Nejvíce se mi líbily červené šaty, které si pořídila. Vypadala v nich prostě úžasně.

Před tím, než jsme usedly v kavárně, jsme ještě zašly do drogerie, kde mě Em donutila si koupit tmavě červenou rtěnku. Pochybovala jsem, že ji někdy použiju, ale líbila se mi. Hodně se mi líbila. Taky jsem si koupila novou řasenku a dva laky.

"Tak jdeme k té kadeřnici?" zeptala se mě Em, když dopila svou kávu. Já jsem ji ještě měla rozpitou, snažila jsem si ji vychutnat, byla totiž výborná. Přikývla jsem a zase trochu upila.

"Myslíš si, že to mám udělat?" otázala jsem se a vzala si do ruky pramen vlasů a pořádně si jej prohlédla.

"Určitě, bude ti to slušet," řekla nadšeně Emily. Chtěla jsem si vlasy zkrátit na mikádo. Přemýšlela jsem nad tím celý den a vůbec jsem si nebyla jistá. Své vlasy jsem neměla ráda, nelíbily se mi, protože vypadaly divně, ale na druhou stranu jsem se bála tak velké změny.

"Já ti nevím," váhala jsem a začala si hrát s lžičkou od kávy.

"Moc nad tím nepřemýšlej, opravdu ti to bude slušet," řekla mi už dnes asi podesáté Emily. Zhluboka jsem se nadechla a opět se napila kávy. Tentokrát jsem ji celou dopila.

"Zaplatíme a půjdeme, ne?" navrhla jsem a Em přikývla. Ukázala na číšnici u pultu, která za námi ihned přišla. Zaplatily jsme, poděkovaly a pak jsme posbíraly všechny ty tašky. Byla to fuška tahat tolik věci, ale co nám zbývalo...

"Kolik máme času?" zeptala se Em. Stěží jsem se podívala na hodinky na ruce, abych ji mohla odpovědět. Procházely jsme zase celým obchoďákem k východu. Už jsem odsud chtěla vypadnout, bolely mě šíleně nohy.

"Patnáct minut, stíháme," odpověděla jsem. Já se totiž ráno objednala u jedné kadeřnice, ke které jsme s mamkou chodívaly. Taky tam chodil Noah, ale ten se tam neobjevoval s námi. Dnes to bylo poprvé, co jsem tam šla bez mamky.

"Já se tak těším, budeš vypadat úžasně," rozplývala se Em a trochu si u toho poskočila. Převrátila jsem oči v sloup a pak se zasmála.

"Já se ještě nerozhodla," nadhodila jsem, kdy jsem konečně zahlédla východ. Byla jsem si jistá, že tady nějakou dobu nepůjdu.

"Mio! Nedělej! Musíš to udělat!" snažila se mě přesvědčit.

"No dobře no..."

"JO! Budeš vypadat božsky," usmála se na mě a kdyby neměla plné ruce, zatleskala by. Zavrtěla jsem hlavou, ale její nadšení mě nakazilo a taky jsem se začala těšit. Pořád jsem se toho trochu bála, ale chtěla jsem to udělat.