Messages [CZ - Calum Hood]

7.

Když jsem dorazila domů, lísteček od Caluma jsem si schovala do stolu, abych ho neztratila. Ještě teď jsem tomu nemohla uvěřit. Celou dobu jsem se usmívala. I když jsem se už zařekla, že mu nenapíšu, tak mě to moc potěšilo. Spíš jsem z toho byla úplně hotová. Měla jsem chuť skákat po celém pokoji.

Naštěstí jsem musela hlídat Ellie, jinak bych ležela v posteli se sluchátky v uších a pouštěla si různé písničky, u kterých bych se usmívala ještě víc. Tak jsem aspoň byla zaměstnaná a nemusela si přiznávat, že kdyby mi tohle psal Calum každý den, vůbec by mi to nevadilo...

Jak jsem slíbila Em, asi za hodinu, co odešla mamka s Danielem někam pryč, jsem šla s kočárkem k ní. Vždycky byla šílená práce připravit sestřičku navenek, trvalo mi to hrozně dlouho. Když se mi to konečně povedlo, mohly jsme vyrazit.

Vzaly jsme to parkem, aby mi cestou usnula. Kdyby celou dobu u Em prospala, vůbec by mi to nevadilo. Mohla bych se víc věnovat tomu pečení než jí. A tak jsem to vzala tou delší cestou, jelikož ona často v kočárku usínala. Houpala jsem s ní, přitom jí zpívala všemožné písničky, které mě napadly. Za chvíli mi usnula, což bylo super.

Moc jsem se nedívala na cestu před sebe, spíš jsem koukala na sestřičku. Byla šíleně roztomilá. Snažila jsem si představit, jaké to bude za deset let. Ona bude ještě dítě a já budu dospělá ženská blížící se k třicítce. Ta představa mě vyděsila.

Jelikož jsem nedávala pozor na cestu, překvapilo mě, když mě někdo oslovil. Vůbec jsem si nevnímala okolí, takže bylo jasné, že jsem si dotyčného nevšimla. Myslela jsem si, že tady nikdo nebyl. Očividně jsem se spletla. A ještě k tomu...nepromluvil na mě jenom někdo takový.

"Mio?" pronesl známý hlas. Vytřeštila jsem oči a koukla se před sebe. Podle hlasu jsem ho poznala, takže mě nepřekvapilo, že tam stál. Sice se mohlo stát, že jsem měla halucinace či slyšiny, ale v tomhle případě to tak nebylo. Opravdu to byl Calum.

"A-ahoj," zakoktala jsem se a zastavila se, protože on stál asi dva kroky přede mnou. Držel si popruhy batohu a zvědavě mě pozoroval. Bylo poznat, že byl trochu nervózní. Pro něj to muselo být taky divné. Moc jsme toho spolu v životě nenamluvili.

"Jak...ehm...jak se máš?" zeptal se mě, trochu se při tom zadrhl. Sklopila jsem pohled. Chtěla jsem se mu dívat do tváře, ale nebyla jsem si jistá, jestli by to ocenil, a proto jsem to radši neudělala.

"Jo, dobře," přikývla jsem, "jak ty?"

"Dá se to, zrovna jdu z tréninku," prozradil mi a já jsem významně přikývla. Bylo to tak šíleně divné a trapné. Nevěděla jsem, co mám dělat. A proto jsem se dívala na sestřičku do kočárku.

"Koho to tam máš?" zeptal se mě a přiblížil se ke mně, pak nakoukl do kočárku.

"To je Ellie, moje sestřička," svěřila jsem se. Byla jsem si jistá, že věděl, o koho šlo. Noah mu musel říct, že máme sestru. Když jsem zapátrala v paměti, vlastně jsem mu o Ellie nikdy nenapsala. Nikdy jsme na to nenarazili...

"Vy máte sestru?" podivil se Calum a podíval se na mě svýma úžasnýma očima. Že by mu to Noah neřekl? Co jsem se tak divila... byl to Noah. Vůbec bych se nedivila, kdyby to tajil.

"Jo, má půl roku," oznámila jsem a lehce se uvolnila. Už mi to nepřišlo tak divné, ale pořád to bylo dost zvláštní. Byla jsem si jistá, že až odejde, tak budu úplně vyšilovat.

"Noah mi to neřekl a ty...ty jsi mi to...nenapsala," poznamenal a opět se podíval na Ellie, která spokojeně spinkala přikrytá bílou dečkou, "je rozkošná," pronesl, když se na mě podíval a usmál se. Málem mi roztálo srdce...