Messages [CZ - Calum Hood]

10.

Probudila jsem se s velkou bolestí hlavy a s žaludkem na vodě. Když jsem poprvé otevřela oči, koukla jsem se okamžitě vedle sebe, jestli tam stále neleží Calum. Už tam nebyl. Povzdechla jsem si a pomalu se posadila. Promítla jsem si celý včerejšek a udělalo se mi ještě víc špatně, než mi bylo. Jestli se to mamka dozví, budu mít problém...

Při vzpomínce na mamku ve mně hrklo. Mohla mi totiž volat. Podívala jsem se na noční stolek, kde jsem ho obvykle nechávala. Na stolku ale nebyl. Vůbec jsem si nepamatovala, kde jsem ho dala. Začala jsem trochu panikařit. Co když mi ho někdo včera ukradl?

Vstala jsem z postele a začala prohledávat celý pokoj. Začala jsem se stolem, pak jsem se koukla na poličky, do skříně, prohledala jsem celou podlahu, podívala jsem se i pod postel a nikde jsem ho nenašla. Začala jsem panikařit ještě víc.

Nakonec jsem se podívala pod polštáře na posteli a opravdu pod jedním ležel můj mobil. Oddechla jsem si a rychle jsem ho vzala do ruky, abych zkontrolovala, jestli se mi neozvala mamka.

Úplně mě vykolejilo, když jsem uviděla na displeji, že jsou tři hodiny odpoledne. To jsem tak dlouho spala? Sice jsem nevěděla, v kolik jsem usnula, ale že bych se vzbudila v takovou hodinu, to jsem nečekala. To se mi ani ještě nestalo...

Mamka mi nevolala, přišla mi od ni jenom zpráva, ve které bylo, že už vyjíždí domů. Ale to mi poslala deset hodin dopoledne. Teď už museli být doma. Vytřeštila jsem oči a vyběhla ze dveří. Mamka musela úplně vyšilovat, když uviděla tu hrůzu, co po té párty zůstala.

Na chodbě to vypadalo uklizeně. Nedivila bych se, kdyby to tady hned mamka nezačala uklízet. Ale proč mě neprobudil její řev? Musela jsem tvrdě spát, jinak jsem si to nedokázala vysvětlit.

Uklizeno bylo i v kuchyni, kde mamka seděla s Danielem, oba měli před sebou hrnek kávy. Poklidně ji popíjeli a usmívali se na sebe. Na to, že jejich dům ještě před chvíli vypadal jak po výbuchu a museli to tady uklidit, vypadali spokojeně. Něco na tom nehrálo...

"A-ahoj," vykoktala jsem, aby si mě všimli. Oba se na mě najednou podívali, pořád se usmívali, což mi přišlo divné. Kdyby byla mamka opravdu naštvaná, tak by se na mě rozhodně neusmívala.

"Ahoj, Mio."

"Dobré ráno, tedy dobré odpoledne," zasmál se Daniel a přiložil si hrnek k ústům. Jejich vřelé pozdravy mě překvapily. Že by si to už vybili na Noahovi? Nebo se mě brácha zastal? Ale o tom jsem vážně pochybovala, to by nikdy neudělal.

"Ehm...vy...ty...ehm...jsi tady...uklízela?" znovu jsem ze sebe vykoktala a udělala pár kroků víc do místnosti, abych se jim přiblížila. Mamka se na mě zmateně podívala a zavrtěla okamžitě hlavou.

"Nic jsem neuklízela. Měla bych?" podívala se kolem sebe a pak pohled upřela zpátky na mě. Jestliže mamka neuklízela, znamenalo to, že uklízel Noah? Tak tomu se mi věřit nechtělo. Jenže jiná možnost tu nebyla. Musel to být on, kdo to tady dal do pořádku.

"Ne, ne, já jen...hezky to tu...voní," vymyslela jsem si a přesunula se k ledničce, jelikož jsem měla docela hlad a taky protože jsem nechtěla, aby mě mamka z něčeho podezřívala.

"To musí být koláče, co jsme dovezli od mých rodičů. Mamka peče výborné koláče. Vem si, jsou na pultě," oznámil mi Daniel a mně se po jeho slovech okamžitě sběhly sliny. Dlouho jsem neměla koláč. Neváhala jsem ani chviličku a ukrojila si kousek tvarohového, který vypadal přímo úžasně. Nemohla jsem se dočkat, až ho zkusím.

"Mmmm, ten je výborný," rozplývala jsem se, když jsem si poprvé kousla, měla jsem boule až za ušima.

"Vyřídím to mamce, určitě ji to potěší," řekl Daniel s úsměvem. Koukla jsem se na něj a přikývla.