Po dvou letech.

162 3 2
                                    

Brrr......

Začal zvonit můj budík jak já nesnáším vstávání,ale dneska dotočíme poslední část jednoho filmu takže čím dřív tam budu tím dřív budu doma. Možná si tekdka říkáte že když sem herečka tak budu namyšlená ale to není pravda stále se chovám jako ta střeštěná pubertačka i když je mi už 19náct,skoro dvacet. A jestli se ptáte jak to mám z kamarády? Tak je to asi tak mám jednu kamarádku Petru no a s mým nejlepším kamarádem od dětství sem se neviděla dva roky no a psali jsme si spolt tak první měsíc pak mi na zprávy už neodpovídal. Takže je to asi tak že o klucích z Donaha vím jenom díky televizi a internetu a Petře protože je jejich velká fanynka a donutila ně jít tento pátek na jejich koncert. Já ji to sice slíbila ale nechci tam protože tam bude on a nehorázně mě to zlomilo,slíbil mi že na mě nikdy nezapomene ale zapoměl a kdybych ho tedka měla potkat tak to na mě celé znova spadne,ale dost o tomhle je čas vylézt z té vyhřáté postele a jít se připravit do práce a po práci na jejich a hlavně jeho koncert.

Po raní hygieně a zkulturnění se v koupelně sem se vydala do svojí šatny a po cestě sem se koukla jak je venku,svítí tam sluníčko takže další krásní letní den. V šatně se si na sebe oblékla spodní rádlo a pak sem si vzala mini kraťásky z vysokým sedem a dovnitř sem si zakasala tílko a kolem pasu sem si zavázala kostkovanou košili na nohy bílé vans boty a mohla sen vyrazit do práce.

V práci to šlo dobře takže sem v pět byla už doma. Zrovna jsem se chystala jít do vany když mi přišla zpráva,naštvaně sem po něm šáhla a odemkla ho a začala číst zprávu od Andy.

Andy: za deset minut sem u tebe a ve čtvrt na sedm vyrážíme na koncert s láskou tvoje láska.

Já: a musím tam jít s tebou?

Andy: jo! Musíš tam.

Když sem si to přečetla tak sem si povzdechla protože Andy neví o tom že se s klukama znám(že jsme byli kamarádi) můžu jenom doufat že mě nepoznají. No ale je to asi nemožné protože je mám na fb v přátelích.

Nakonec sem se rozhodla pro rychlou sprchu a na sebe sem si oblékla kraťasy a zelené tílko a k tomu černé vans boty. Po chvilce přišla Ája a mohly jsme vyrazit.

Víc než jen kamarádka (Marek Pešl,Donaha)Kde žijí příběhy. Začni objevovat