Stále z pohledu Lucky..
,,Moje odpověď zní..." řekla jsem a pak jsem se odmlčela a pohlédla jsem do jeho očí a prostě jsem se musela začít usmívat jako sluníčko. Hned jsem mu skočila kolem krku a nebyla jsem schopnáá říct ani slovo jenom jsem se usmívala a tekli mi slzy štěstí.
,,To znamená ano?" optá se mě zvědavě a odtáhne mě od sebe na délku jeho paží. Jenom jemně přikývnu a on mi na ruku nandá ten překrásní prstýnek.
Prohlížím si tu nádheru a nemám slov...jako bych ztratila řeč. Koukám na něj asi deset minut když mě vyruší něčí hlas,vlastně Maryho hlas. Otočím na něj hlavu a naznačím mu aby mi to zopakoval.
,,Ptal jsem se tě jestli si nechceš jít zaplavat?" řekl se smíchem a čekal na mojí odpověď.
,,Ehm a co naše princeznička?" řeknu a čekám na odpověd,protože jí tu přece nemůžeme jenom tak nechat. Marek se jenom zasměje a řekne.
,,Miláčku ta už dávno spí támhle v autosedačce podívej se" řekl a ukázal na konec deky kde sladce oddechovala naše malá princezna.
( Představte si prosím že je to někde venku děkuji)
,,Je roztomilá" začnu se nad ní rozplývat a Marek taky.
,,Ano to je...tak pojď, jdeme do té vody" řekl a začal se vysvlékat, já jenom seděla a pozorovala každý jeho pohyb a snažila jsem se si všechno do detajlu zapamatovat.
,,Princezno slintáš " řekl a se smíchem se rozeběhl k vodě.
,,Počkej! to si odskáčeš Pešle!" křiknu za ním a zvednu se z deky a za běhu se začnu vysvlékat.
ČTEŠ
Víc než jen kamarádka (Marek Pešl,Donaha)
FanfictionByly nejlepší kamarádi,pak se každý vydaly svojí cestou ale osud to chtěl jinak a po třech letech se opět setkaly. Co se bude dít?