Víc než jen kamarádka (Marek Pešl,Donaha)

Chtěla jsem se zeptat...

Markův pohled:

Hned co jsem jí řekl že jí to jenom tak neprojde tak se na mě podívala se strachem ale i chtíčem v očích. Byl to nádherný pocit mít opět její tělo ve své moci, ach! jak moc mi tohle chybělo. Užíval bych si s ní klidně i druhé kolo ale vyrušil nás náhle dětský pláč a tak jsme oba dva vylezli a začali se rychle obléklat a spěchat k naší malé princezně.

,,Copak je princezno?" zeptám se jí a vezmu si jí na ruky a začnu s ní hojdat ale pláč neustává stále pláče. Nevím co se děje ale v tom mě zachrání Luc.

,,Ale Katynko ty máš hlad co?" řekne a se smíchem si odemně převezmě Kateřinku a sedne si s ní na deku a vyhrne si tričko sundá si podprsenku a nechá malou aby začala papat. 

Jenom tak nad nimi stojím a pozoruji je...když pomyslím že tyhle prsa byl ještě před chvilkou moje tak se začnu usmívat jako měsíček na hnoji. Z mích myšlenek mě vyruší až její sametoví hlas.

,,Nad čím pak přemýšlíš?" zeptá se mě a já se jí zadívám do očí a promluvím.

,,Ale jenom sem si vzpoměl že ještě před chvilkou jsem tvoje..." nestihnu ani doříct větu a ona mi skáče do řeči s načervenalými tvářemi, je roztomilá.

,,Opovaž se to říct!" řekne výhružně, jenom se zasměju a promluvím.

,,Nebo co? praštíš  mě?" řeknu s výsměchem a čekám na odpověď.

,,Ne budeš dva a půl měsíce bez sexu" řekne a vítězně se usměje a mě spadne brada až někam ke kolenum.

,,To nemyslíš vážně že ne?" řeknu s vytřeštěníma očima a se strachem v hlase.

,,Ale myslím,a taky ..víš co zapomen na to" řekla a v pulce druhe věty to vzdala a neřekla mi ani ň.

,,S tím sexem to pak dořešíme ale ted mi řekni co si mi chtěla říct" 

,,Nic neřeš to" řekne suše a nechá malou si odkrknout.

,,Nene jenom mi to řekni" 

,,Dobře" řekne a já pečlivě poslouchám.."Chtěla jsem se zeptat jestli.." zarazí se uprostřed věty a vypadá to že nemá v plánu pokračovat a tak se ujmu slova já.

,,Jestli co zlato?" jemně jí pohladím po tváři a zadívám se jí do očí a čekám na odpověď.

,,Jestli by si no..ehm nechtěl bydle s námi? jako se mnou a Kateřinkou" řekne a sklopí pohled na Kateřinku která se na ní usmívá z její náruče. Tou otázkou mě na chvilku zaskočila ale pak jsem se začal usmívat jako debil. 

Klekl jsem si před ní a pozvedl jsem jí hlavu a vášnivě jsem jí políbil na její rty které vždy chutnají po jahodách a pak jsem si jí i s Kateřinkou posadil do klína a zašeptal jsem Lucce do ucha.

,,Moc rád se k tobě nastěhuji" políbím jí na krk ona se zachvěje a já pokračuji ve větě ,, Alespon budeme konečně vypadat jako správná rodina, ted už stačí naplánovat svatbu. Pak si řekneme svoje 'Ano' u oltáře a budu ten nejšťastnější chlap pod sluncem" řeknu a zasněně se podívám do dálky a představím si nás tak za 10 let.

Markova představa za 10 let.

Sedím na terase našeho malého domku a vedle mě v houpací síti oddechuje moje krásna žena. I po tolika letech se nemůžu nabažit toho pohledu na ní, je tak krásna. Z mého snění mě vyruší hlas.

,,Tatííí!" křičí na mě ze zahrady můj malí syn.

,,Copak se děje Matýsku?" zeptám se a opatrně tak abych nevzbudil tu krásku vedle sebe se zvednu a rozejdu se za svým 4 letím synkem který si hraje na zahradě s Kateřinko ze které je krásná 10 letá holčička,krásu zdědila po matce ale mě taky nezapře. 

,,Tatí Katerinka si semnou nece hlát" řekne se šišláním, je tak roztomilí. Otočím svůj pohled k jmenované osobě a podívám se na ní tázavým pohledem.

,,Ale když on je strašně pomalí" řekne a koukne se na mě těma úžasníma bouřkově modrýma očima a já se na ní usměji a kleknu si k nim na zem a řeknu.

,,Tak co kdyby jsem si hráli všichni tři?" řeknu a mrknu na ně, objemna se rozzáří očička nadšením a hned na mě skočí a začnou mě lechtat a já se jenom směji. Těžším se až se nám narodí další člen naší velké a štastné rodiny.

Opět v reálu..

Ta představa byla nádherná nemůžu se dočkat až si mě moje nádherná snoubenka vezme. 

Seděli jsem na dece ještě hodinu ale pak se začali stahovat mračna a tak jsem všechno poklidily a rozešli jsem se směr auto a hurá domů. Zní to tak nádherně domů konečně mám místo kam se budu rád vracet každý den. Jsem rád že mě osud zavál právě sem do Londýna protože kdyby se tak nestalo tak bych nikdy nepotkal Lucku a nevěděl bych že mám nádhernou 3 měsíční holčičku. (omlouvám se ale nevím kolik je malé Kateřince tak to necháme na 3 měsících ano?)