HOPE | Sterek | cz

IV. He came from nowhere

-Druhý den ve škole-

Před školu jsem dorazil něco před devátou a děkoval jsem Bohu, že dnes nemáme vyučování už od osmi.

Přes noc se toho dost stalo a celkově jsem spal asi hodinu a půl, ale měl jsem štěstí v tom, že když jsem přijel domů, táta byl ještě v práci. Když jsem musel opět vstát, bylo to sice peklo a pořád sem trochu nevyspalý, ale už je to lepší. Jen doufám, že se nebude opakovat ten včerejšek a při hodině neusnu.

Na chodbě opět narážím na Scotta. I on se rozhodl přijít do školy, ale nejspíš nepřijel na kole jako obvykle, protože jeho kolo jsem nikde neviděl.

,,Ahoj, kámo!" beru ho kolem ramen se svou obvyklou dobrou náladou a i on vypadá docela odpočatě. ,,Tak co se v noci stalo?"

,,Nic moc, jen si mě nechal samotnýho v noci uprostřed lesa, kde se s největší pravděpodobností potuloval vrah a pobíhalo tam něco velkýho, chlupatýho a děsivýho a kde někdo rozříznul nějakou holku na dvě půlky. .. Ale jinak nic zajímavého."skončil.

Ten sarkastickej jsem tady já, Scotte, ne ty, pomyslel jsem si, ale nahlas jsem to neřekl. Zaujalo mě co říkal. Děsivýho a chlupatýho?

,,Cože? Tak co se stalo, Scotte, ale popořadě! A mimochodem, nenechal jsem tě tam úmyslně a vrátil jsem se pro tebe."

,,Stilesi," zastavil se a oddálil se ode mě. ,,Něco tam bylo! A..kouslo mě to." řekl zcela vážně.

Vyvalil jsem na něj oči.

,,Vážně. Můžu ti to dokázat." řekl a začal si rozepínat mikinu. Já jen stál a pozoroval ho. Po mikině si vyhrnul tričko a odhalil tak bílou náplast na jeho levém boku, přičemž jsem se podivil ještě víc a napjatě jsem čekal, co uvidím.

Poodkryl náplast a já se zadíval na jeho .. kůži. Vážně. Nic tam neměl. Pozvedl jsem obočí.

I Scott se vyděšeně podíval na kůži pod náplastí.

,,Jakto-.. Měl jsem tam otisky zubů! Jsou pryč.." nechápal to.

,,Jop, jsou pryč." přitakal jsem.

,,Vždyť..slyšel jsem vytí a kroky a pak jsem běžel pryč, ale to zvíře mě doběhlo a kouslo mě to.."

,,Vytí?"přerušil jsem ho. ,,Scotte, tady vlci nežijí."

,,Tak..to nechápu...Ale tohle mi budeš věřit : našel jsem mrtvolu!"vychrlil.

,,Děláš si srandu?!"

,,Ne, Vážně! A ztratil jsem tam inhalátor."

,,Víš, kde to bylo?" zeptal jsem se napjatě, když už jsme pokračovali směrem na hodinu.

Kývl hlavou na souhlas.

,,Super, po tréninku tam zajdem." usmál jsem se na něj, poplácal ho po zádech a zaujal jsem svoje místo ve třídě. Měl jsem o čem přemýšlet. Ale o přestávce se ještě musím Scotta vyptat na detaily. Pro dnešek máme o zábavu postaráno.

.......P.O..Š.K.O.L.E......................

,,Tak kde to bylo?" zeptám se, když už deset minut kráčíme lesem.

,,Už jen kousek." kývne hlavou dopředu.

Kolem nás se rozprostírají listnaté stromy a pod nohama nám šustí listí a praskají větvičky. Během cesty si se Scottem různě povídáme, ale neustále se vracíme k tématu 'dnešní noc a Scottovo kousnutí'. Vystřelím si z něho, že se z něj stává vlkodlak a oba se zasmějeme, ale Scott hned zase zvážní.

Po chvilce chůze Scott zastaví. ,,Tady by to mělo být."

Zastavuju i já a dávám se do hledání a upřímně : jsem hodně zvědavý na to, co najdem..jestli vůbec něco najdeme.

Prohledávám nohou listí a snažím se najít aspoň Scottův inhalátor, když nic jiného.

,,Hej!" najednou uslyším něčí hlas.

Polekaně vzhlédnu. Kousek od nás stojí muž, přibližně ve věku dvaceti pěti let, i když na svůj věk má dost vypracované tělo a široká ramena. Propaluje nás pohledem, jako by nás chtěl zabít a já si všimnu jeho světlých očí a tmavých mírně rozcuchaných vlasů. Pak si uvědomím, že jsem ho neslyšel přicházet. Jako by se zjevil odnikud..to je zvláštní.

,,Co tady děláte?!" zeptá se ledovým hlasem.

,,No..my..ehmm.." postavím se a vjedu si rukou do krátkých vlasů. Scott jen stojí a nic nedělá.

,,Jste na mém pozemku." pokračuje muž a já začínám mít jasno, kdo je. Poznávám ho.

,,Promiňte.." vysouká ze sebe Scott.

,,Jděte pryč! Ať už vás tu nevidím." vyžene nás se stále zmrazujícím pohledem.

My chvíli jen stojíme a zíráme na toho chlápka.

,,A mimochodem, tohle nejspíš patří tobě." pronese naposledy, hodí Scottovi jeho inhalátor a odejde někam pryč. Co to mělo znamenat s tím inhalátorem?! Jak to věděl?

Ale jsem si jistý, že jsem toho člověka poznal. Ten jeho pohled mu zůstal.

Byl to Derek Hale!

Sooo... omlouvám se, že nebyla dlpuho nová část, ale měli jsme prázdniny a já nebyla doma a píše se mi líp spíš doma :D A taky jsem nevěděla, jak tuhle kapitolu udělat, alee je tady :)
Enjoy :)
A btw. Od teď asi budou části vycházet jednou za týden, protože momentálně nemám nic předepsané :D
Já se loučím.. musím do školy ( je 7:45 :D )