HOPE | Sterek | cz

III.Night adventure

Pozor! Dlouhá kapitola.

,,Vražda, polovina těla se stále hledá?"-,,V Beaconhillské rezervaci?"-,,Dobře, za chvíli tam jsem."-,,Připravte, co jste zatím našli."-,,Už jedu." zavěsil můj otec a já co nejtiššeji vyběhl po schodech do pokoje, aby nezjistil, že jsem ho slyšel.

V pokoji jsem se zadrženým dechem naslouchal zvukům z chodby. Můj táta se začal oblékat do své uniformy a bylo slyšet chrastění klíčů.

,,Stilesi,"ozvalo se po chvilce z chodby, ,,mám práci. Vrátím se pozdě. Nečekej mě, ano?"

,,Dobře tati..já..si asi půjdu lehnout.." falešně jsem zívl, ,,hodně štěstí." popřál jsem mu ještě než odešel a za pár minut byl pryč.

Hned, jak jsem uslyšel startování motoru u auta mého otce a byl jsem si jistý, že odjel, popadl jsem mikinu, mobil a klíče od auta a vyběhl jsem ven.

V autě jsem nabral směr Scott. Tohle není jen tak. To se musí prozkoumat. Táta mluvil o nějaké polovině mrtvoly a já bych zatraceně rád našel tu druhou půlku. Jen doufám, že Scott půjde se mnou. Co to povídám? Jasně že půjde! Nenechal by mě v tom samotnýho. Myslím, že i kdyby právě byl na pokraji smrti, šel by se mnou. Ať už dobrovolně nebo nedobrovolně. Šel by.

Za pár minut už parkuju před jeho domem a vydávám se k jeho dveřím. Zkouším otevřít, ale je zamčeno. Nechci budit jeho mamku tím, že zazvoním, a tak přejdu na terasu a nahlédnu do jejich obýváku. Všude je zhasnuto.

Tudy to nepůjde, říkám si, a pomocí bílých latěk, které ohraničují Scottovu terasu, se snažím dostat na střechu, abych mohl zaklepat na McCallovo okno. Mají dům porostlý břečťanem, což mi moc nepomáhá. Už lezu asi pět minut. Dostávám se skoro tam, kde chci být, když mi najednou podklouzne noha. Zatracená kytka. Padám. A křičím u toho. Umřu. Umřu. Umřu!!

Noha se mi nějak zasekla, ale já padal nějakým záhadným způsobem dál.

Mezi vším tím křikem a nebezpečím zaslechnu kroky, jak někdo našlapuje po verandě.

Když spadnu a visím vzhůru nohama, spatřím Scotta s napřaženou baseballkou. Oba dva se lekneme a začneme křičet na toho druhého.

,,Stilesi!!" praví udýchaně, když nejspise zjistí, že nejsem vrah a nepřišel jsem ho zabít.

Chvilku se vydýchávám po tom šoku. ,,Ahoj Scotte."

,,Co..co tu děláš?!" zeptá se zmateně.

,,No..jen si tu tak..visím.." řeknu mu a pak si vzpomenu, proč jsem tady. ,,Našli mrtvolu."

,,Lidskou?!" zeptá se inteligentně Scott.

,,Ne, veverčí."odpovídám sarkasticky, ale hned na to pokračuji. ,,No jasně že lidskou."

Celou dobu visím vzhůru nohama. ,,Pomoz mi dolů!" prosím Scotta a on mi nemotorně pomůže slézt ze střechy, i když stejně nakonec končím na v trávě na zemi.

,,Policie pátrá celou noc." řekl jsem mu, když se mi podařilo zvednout.

,,Když mají mrtvolu..co hledají?"

,,To je na tom to zajímavý. Našli jen půlku. A teď se seber, jedeme tam, vysvětlím ti to v autě." rozkázal jsem a on běžel domů vzít si mikinu, mobil a uklidit baseballovou pálku, se kterou mě ještě před chvílí chtěl sejmout.

....

Brzy na to můj starý jeep zaparkoval na začátku rezervace Beacon Hills, zhasly svetla a my se Scottem vystoupili. Všude kolem už vládla nepřístupná tma. Rozsvítil jsem baterku, kterou jsem si vzal z jeepu a rozhlédl se.

,,Víš jistě, že je to dobrej nápad?" pochyboval Scott.

,,Ale no tak.. co by se nám mohlo stát. Trošku se tu porozhlídnem, najdeme druhou část těla a budou z nás hrdinové. Konec, hotovo. Za chvíli budeš doma, jen mi teď prosím pomoz udělat něco, za co by na mě byl táta pyšnej."

REZERVACE BEACON HILLS, nevstupujte po setmění, hlásala cedule na začátku lesa. Je až komický, jak něco, co je zakázaný, přináší to největší dobrodružství a uspokojení. Přehlédli jsme značku a pokračovali tmou dál do lesa.

,,Stilesi?" promluvil Scott do ticha.

,,Jo?" dal jsem mu najevo, že ho poslouchám.

,,Kterou část vlastně hledáme?" zajímal se.

,,Nad tím jsem nepřemýšlel..není to jedno?"

,,Jen se tak ptám." ohradil se Scott. ,,A..Stilesi?" oslovil mě znovu.

,,No?"

,,Co když tu ten vrah ještě je?!" vyslovil Scott jeho obavy.

,,No..vlastně..nato jsem taky nemyslel." přiznal jsem a pokračoval hlouběji do lesa. Scott se svým inhalátorem se belhal za mnou.

Šli jsme asi dvacet minut, když jsme si všimli světel. Byla to policie a s nimi i můj táta.
Chvilku jsme je se Scottem pozorovali, když se za našimi zády rozštěkal pes. Scott se stačil schovat, ale já už takové štěstí neměl. Pes na mě začal vrčet a štěkat a policie si mě všimla a už mě vedli k policejnímu autu.

,,Stilesi?!" křikl táta směrem ke mně, když mě spatřil. ,,Co tu sakra děláš?!" nadával.

,,Huh..pomáhám tii... Hledat mrvolu..?" odpověděl jsem.

,,Ten je od vás?" divil se policista, který mě hlídal.

,,Ano, je to můj syn.. pusťte ho." pokynul mírně a pak se s naštvaným výrazem otočil na mě.

Vzal za krkem a vedl mě k jeho autu. Když byl policista z doslechu, začal zpovídat.

,,Jak ses sem dostal?"

,,Autem."

,,Co tu děláš?"

,,To co ty. Hledám mrtvolu.."

,,Ty mi odposloucháváš hovory?"

,,Ne to ne..jen.. jsem tě o tom zaslech mluvit.."

,,Takže odposloucháváš. Kde máš Scotta?"

,,Ten..je doma. Vážně." zalhal jsem.

,,Stilesi uvědomuješ si, že se tady někde možná potuluje vrah, že?"

,,Jsem si toho plně vědom."

,,Nastup do auta, odvezu tě domů."