HOPE | Sterek | cz

XII.What have u become?

Co se tu informaci dozvěděl, okamžitě své camaro obrátil zpět a větší rychlostí než bylo ve městě povoleno, se vydal ke škole.

Nikdo nevěděl, kde Stiles může být, ale bylo by dobré začít tady.

Derek se tu měl sejít se Scottem, který ho také hledal.

V hlavě se mu honily černé myšlenky.  Nechtěl Stilese ztratit a říkal si, že to není fér. Zrovna když on vyvázl ze zajetí nějakých bláznů v kůži a znovu viděl Stilese, stane se tohle. Teď by měla přijít ta šťastná část, no ne? Ale v Derekově životě asi štěstí prostě nemělo místo. Stejně tak láska.

Za pár chvil už parkoval na školním parkovišti, kde několik studentů zíralo na jeho Chevrolet, ale ti mu byli ukradení. Dřív na tuhle školu chodil a byl skoro jako oni. Dnes tomu skoro nevěřil, všechno to bylo tak dávno. Tehdy byl ještě šťastný - možná tohle byla ta šťastná část jeho života.

Rozhlédl se kolem, jestli neuvidí Scotta.

Ale to co spatřil, bylo zajímavější.

Stiles právě zacházel do budovy školy.
Derek na nic nečekal a vyšel z auta. Jakmile ho zamknul, rychlým krokem šel za Stilesem.

Uviděl ho, jak se baví s nějakým mladým blonďákem a i přes to, co se dělo nepatrně zažárlil. Ale nedovolil, aby ho to odradilo od toho, co chtěl a musel udělat.

Vešel do školy a mířil k nim, když ho zastavil nějaký učitel.

,,Hledáte někoho?“ otočil se na Dereka.

,,Jen procházím.“ ucedil Derek a chtěl pokračovat v chůzi. Věděl, že to nebyl zrovna nejchytřejší argument, ale v tu chvíli ho to nezajímalo. Zajímal ho jen Stiles.

Učitel se ale nedal odradit.

,,Jak se jmenujete?“ stále ho držel.

,,To je jedno. A pusťte mě, nebo vás budu žalovat.“ zkusil to znovu Derek. Věděl, že lidé mají z policie strach. Kdyby jen věděli...

,,Vy jste Derek! Derek Hale!“ prohlásil nadšeně učitel a Derek se jen v hlavě ptal, odkud to ví. Zas tak známý nebyl.

,,Vy mě znáte? “ naklonil se k němu Derek.

,,Ale jistě! Učil jsem vás a vaší třídu biologii! Pamatujete? Sedmá třída... “

Jasně, pan Craft. Se spolužáky mu mezi sebou říkali Kaktus, protože je pěstoval a jeho vlasy připomínaly kaktus. No, moc mu jich nezbylo.

,,Promiňte, neznám vás a nemám na vás čas. Nashledanou.“ rozhodl se Derek pro tvrdost. Koneckonců, šlo tu o Stilese.
Pan Craft zmateně pozoroval, jak Derek odchází.

Ten už byl skoro na rohu chodby a hledal, kudy pokračoval Stiles. Neviděl ho, ale vydal se doprava.

Takhle chvíli bloudil po škole, dokud Stilese nezahlédl, jak kráčí s vcelku roztomilým blonďákem k autobusovému parkovišti. Prvními dveřmi se vyřítil ven a vydal se k autobusům, se srdcem, které mu zběsile bušilo ze strachu z toho, co najde. Věděl, že tady někde jsou. Jeho vlkodlačí schopnosti sice skoro vymizely, ale prostě to cítil.

Procházel kolem odstavených autobusů a opatrně se rozhlížel kolem sebe.

Až najednou spatřil nějakou postavu, jak se opírá o stěnu autobusu.

Ta postava seděla na zemi a pod ní se stačila vytvořit drobná kaluže krve.

Derek k ní přiskočil. Ano, byl to ten blonďák v černém, jehož oblečení chytalo ještě tmavší odstín díky krvi, která mu vystřikovala z krku. Už mu nebylo pomoci. Umíral.

A na stěně autobusu byl krví napsaný nápis. "Není poslední", hlásal.

Derekovi jako by se rozskočila duše a jeho pocity vyvrcholily ven.

Vší silou udeřil do stěny autobusu.

,,Kurva!“ ulevil si a myslel přitom jen na to, co se to se Stilesem stalo. Mrtvý kluk na zemi ho ani tak nezajímal. Jistě, bylo mu ho trochu líto, ale kdyby měl mít výčitky kvůli každému, koho kdy viděl umírat, zbláznil by se. On radši většinu času držel ty pocity uvnitř sebe a skryté.

Když se trochu uklidnil, podařilo se mu zachovat klidnou hlavu a první, co bylo, že zavolal Scottovi a nedovolil sám sobě znít slabě.

,,Scotte kde jsi?“ vychrlil, hned jak mladík zvedl telefon.

,,Teď jsem ve škole. Máš Stilese?“

,,Přijď k autobusům. Hned teď. “ řekl a zavěsil, aniž by Scott mohl cokoli namítat nebo se vyptávat. Na víc se nezmohl.

Hned jak Scott přiběhl, zděsil se mrtvoly na zemi, ale Derek ho vyrušil.
,,Musíme ho najít. Hned teď, než zabije někoho dalšího, a přivést ho k Deatonovi. Máš to?“ zeptal se Scotta, načež Scott vytáhl lahvičku s modrou tekutinou, která měla sloužit k tomu, aby Stilese mohli svázat a odvézt. Nikomu z nich se to nelíbilo, ale neviděli jinou možnost.

Scott začal nasávat Stilesův pach. Stopovali ho a většinu času nemluvili. Strach o Stilese je spojoval a zároveň znemožňoval konverzaci, protože každý z nich byl ve svých myšlenkách.

Jeho pach je dovedl až do tmavé ulice s vysokými domy, které zabraňovaly slunečnímu svitu. Derek si byk vědom své zranitelnosti  a tak vytáhl zbraň, kdyby ji potřeboval. Ale nechtěl ji použít.

Procházeli tmavými kouty, až Scott oznámil, že tady pach končí a za
nimi se ozval hlas.

,,Jste tady, skvěle. Mohl jsem svůj pach zamaskovat už dřív, ale takhle je to větší zábava.“ usmál se Stilesův obličej, až na to, že tohle nebyl Stiles. ,,Tomu, aby váš přítel zabíjel, nikdy nezabráníte, stejně jako jste nezabránili tomu, abych ho posedl.“ zasmál se ještě krutěji. ,,Byla to vlastně tvoje chyba, Dereku. To ty jsi ho opustil, když tě potřeboval. To ty jsi způsobil to, že jeho duše už nikdy nemohla být úplná. Myslíš si, jak to mezi váma nebylo vážný, ale on si myslel opak. Tak teď sklidíte, co jsi ty zasel.“ ukázal na Dereka a otočil se k nim zády, a chtěl zmizet.

Jenže Derek si byl vědom toho, že znovu se jim ho nepodaří dostat tak lehce, a tak vystřelil jedinou kulku naplněnou pro démony otrávenou tekutinou a kulka zajela hluboko do Stilesova boku.

Stiles se otočil a klesl na kolena, ale to už se k němu Derek rozběhl a zabránil mu v pádu.

Chytil ho do náruče, jen aby naposledy spatřil Stilesovy průzračné oči, předtím, než se zavřely a Stiles znehybněl.

THE END

IS NEAR