HOPE | Sterek | cz

III. Stuck in Woods

Déšť zvenku tlumeně dopadal na okolní lesní půdu i na vzdušnou starou budovu, jejíž střechu pomalu pohlcovala rez a mech a tento zvuk bylo první, co uslyšel. Pomalu začínal zase vnímat a otevíral oči. Nejprve to nemělo žádný efekt. Když oči trochu otevřel, jediné, co spatřil, byla jen další temnota. Postupně, jak jeho oči přivykali okolnímu šeru, začínal kolem sebe rozeznávat obrysy a tvary.

Stejně, jako okolní temnota, mizelo i jeho dočasné omámení a on si začínal uvědomovat bolest na různých částech těla.

Uvědomoval si také, že nemůže hýbat ničím jiným než hlavou. Ruce měl spoutané podél těla a tělo bylo provazy připoutáno k železné konstrukci budovy.

Na temeni hlavy pociťoval bolest, jako by ho někdo praštil něčím hodně těžkým. Do rukou se mu zařezávaly silné provazy a to samé na hrudníku a břiše.

Když se rozhlédl kolem sebe, jediné, co věděl, bylo, že tady ještě nikdy nebyl. Nacházel se v nějaké hale, která musela být nepoužitelná aspoň dvacet let.

I přes rozlehlou bolest hlavy se snažil vzpomenout, co se stalo. Vybavoval si kdo je, jak ho to učila jeho matka, když ještě žila. Jmenuje se Derek Hale, je vlkodlak, pochází z Beacon Hills, ale přestěhoval se do Seattlu, aby přišel na to, proč ztrácí schopnosti a s ním přijela Breaden. Kde vůbec je ona? A je vůbec ještě v Seattlu? Možné to bylo, kolem toho města se rozprostírá spousta lesů a nedivil by se, kdyby se někde uprostřed nich nacházela tahle opuštěná budova. Ale cloumaly jím pochybnosti. Nelíbilo se mu to.

Jak se sem vlastně dostal? A to ho přivádí na myšlenku, kdo ho sem vzal a také : Jak se dostane ven?

Chvilku mu nezbývalo než jen sedět a rozhlížet se. Po chvíli sebral všechny síly a začal sebou trhat, v domnění, že by se mohl vyprostit z pevného sevření provazů. Kdyby měl svou sílu, bylo by to snazší, ale s hořkostí zjistil, že jeho vlkodlačí schopnosti nejsou o nic silnější než když přijel do Seattlu.

Tak se opět uklidnil a chvíli těžce oddechoval. Nevěděl, co by měl dělat.

Když v tom zaslechl kroky. Ten, komu patřily, kráčel pomalu, v klidu, mezi jednotlivými údery uběhlo vždy pár sekund, než jeho noha dopadla opět na zem.

Derek se snažil vytočit hlavu co nejvíc doprava, aby mohl spatřit toho člověka, co se k němu blížil. Ten člověk byl však zatím za stěnou a Derek ho vidět nemohl.

,,...Derek...Hale..." pronesl po chvíli drsným hlasem nějaký muž. Dával si záležet na tom, aby mluvil pomalu a zřetelně, což jeho projevu dodávalo na dramatičnosti a zároveň dbal na to, aby zněl zlověstně. Dařilo se.

Derek se opřel hlavou o konstrukci a zasyčel: ,,Kdo jsi?"

,,Ale ale... předbíhat se nemá, Dereku.." ušklíbl se muž a vyšel do místnosti, kde se Derek nacházel. Mezi ním a tím mužem však stálo nějaké harampádí, a tak onoho muže nemohl vidět. ,,Tak, jak se dneska máš?" zeptal se muž znenadání. Dereka to jen naštvalo. Zavrčel.

,,No tak, Dereku... Co ta špatná nálada?" provokoval ho muž dál.

,,Co ode mě chceš?" vydechl Derek, ignorujíc slova tajemného muže.

,,Není s tebou moc zábava, co?" posteskl si muž chladně a jeho kroky se blížily, až vyšel zpoza rohu a Derek měl konečně příležitost ho spatřit. První myšlenka, co ho při pohledu na něj napadla, bylo, že byl unesen nějakými šílenými fanoušky Adama Lamberta. Oblečení toho muže tomu dost nasvědčovalo. Kráčel pomalu a jeho těžké černé kanady dopadaly na starou zaprášenou podlahu. Na sobě měl černou koženou vestu a černé džíny, jejichž spodní konec byl uvězněn v kanadách. Vlasy měl však krátké a světle hnědé a na jeho bradě se tvořilo strniště. Další podobností mezi ním a Lambertem byla, jak si Derek všiml, náušnice v pravém uchu a také černé rukavice bez prstů. Pomalu přecházel kolem Dereka a nejspíš přemýšlel, když najednou vyhrkl : ,,Znáš Stilese?"

Derek se zarazil. Ale jen na chvíli. Pak opět se vším úsilím nasadil kamennou masku a chladně se zeptal : ,,Proč?"

,,Takže znáš!" usmál se muž neupřímným úsměvem. ,,Znamenal pro tebe hodně, nemám pravdu?"

,,Proč by měl?" odfrkl si Derek a zalhal.

,,Nenamáhej se, Dereku. My víme o vás dvou. Ale můžu tě ujistit, že váš milostný románek nás nijak zvlášť nezajímá. Vlastně ani ty. Chceme jen jeho." přiznal muž a Derek se polekal. Co chtějí se Stilesem udělat?!

,,Co jste 'vy' zač?"

,,To bys chtěl vědět, co? Dobře, povím ti to. Říká se nám Ochránci. Teda, my si tak říkáme, ale to oslovení je celkem přesný." Derek se na něj nechápavě podíval a muž vydechl. ,,Dovol, abych ti to objasnil. Chráníme lidi před takovými, jako je Stiles."

,,Co mu chcete udělat?" zavrčel Derek ve vzteku a trhl svými pouty.

,,Tobě to nedochází? Jasně že ho chceme zabít. Jeho život výměnou za desítky jiných, které by jinak zabil. Ale oba víme, že co je mrtvé, zabíjet nemůže a tuhle metodu my ochránci často používáme. A máme v plánu ji použít i na toho tvého Stilese. Je v něm monstrum, které nedbá na ztráty nevinných lidí a je jen otázkou času, kdy se monstrum probudí. Někdo ho musí zastavit. A jakmile Stiles zjistí, že posledním klíčem jsi byl ty, vydá se tě hledat. Pak už je o vše postaráno. Dovede ho to až sem k nám a ty víš, co bude následovat. Smrt." domluvil muž a usmál se zlomyslným smíchem. ,,Tvůj Stiles umře a ty s tim nebudeš moct nic dělat." dodal a Derek si uvědomil, že mluví pravdu.