HOPE | Sterek | cz

XVI. Something big

Hned, co jsme přišli, si Derek sundal bundu a já měl příležitost si prohlédnout jeho dokonalé ruce a široká ramena. Šedé tričko, co měl na sobě, mu bylo celkem těsné a jeho postavu obtahovalo dokonale.

,,Boty si sundavat nemusíš." upozornil mě a já poslechl.

,,Dáš si něco k pití?" usmál se.

,,Já..uhm..jasně, proč ne. Máš vodu?" vykoktal jsem.

,,Ne, koupu se v bahenních lázních. Jasně že mám vodu. Děje se něco?" prohlédl si mě a já se konečně vzpamatovával. Zavrtěl jsem hlavou.

,,Ne, proč by mělo?"

,,Byl jsi neobvykle zticha." poznamenal.

,,Jen jsem si to tu prohlížel." přiznal jsem.

,,Aha...No, není to moc luxusu, ale nejsem tu dlouho."

,,Mě se tu líbí." řekl jsem a on se jen usmál.

,,Jdu pro to pití. Pockáš tady?"

,,Ne, uteču. Jasně, že tu počkám." použil jsem podobnou metodu jako on před chvílí. On jen nahnul hlavu na stranu ve výrazu "to nebylo vtipný" a pak odešel po schodišti nahoru, kde nejspíš měl ostatní pokoje.

Já se rozešel směrem ke stolu. Za stolem se vyjímalo okno skoro přes celou stěnu, za ním byl balkon a v dáli snad všechna světla Beaconhills. A tam někde i Scott s Allison, Lydie s Jacksonem nejspíš v posteli, což je mi úplně ukradený, a já tu stojím v Derekově bytě a stále víc mě přitahuje. Nevím, co se dnes stane, ale mám tušení, že něco ano. Proč by mě sem jinak bral, kvůli x-boxu? Těžko. Ono je to oboustranné?

Měl jsem čas o tom chvíli přemýšlet. Co když se opravdu mezi námi něco stane? Vždycky jsem si myslel, že jsem na holky. Ale co už, žijeme ve svobodný zemi... Přesto jsem byl nervózní. Co když se fakt něco stane a já v tom budu asi tak dobrý jako v lakrosu (rychle vyřízený a nepříliš výkonný) ? Musím přiznat, že ho mám rád a nechci udělat něco, co by náš vztah? pokazilo. Ale měl bych se uklidnit. Třeba mě sem pozval jen proto, že potřebuje někoho, s kým by se mohl odreagovat, když všechen svůj čas teď tráví hledáním alfy, které se mu zrovna dvakrát nedaří.

Pořád hledím do dálky, když za sebou uslyším jeho kroky. Otočím se a musím se usmát. Nese v ruce skleničku pro oba. Snad s vodou. Kdybych dnes ještě pil něco s alkoholem, nejspíš bych brzo ztratil kontrolu a ke všemu bych zapoměl na všechno, co se tu dnes stane.

,,Tady." usměje se, podá mi skleničku a já se vděčně napiju. Derek mezitím přejde ke skříňce u televize, sedne si na zem před ní a začne vytahovat různé hry. Zdá se, že pro dnešek se on ujal programu. Já se tomu nebráním.

Po chvíli položím skleničku na stůl a jdu Derekovi pomoct s výběrem hry. Ačkoliv se může zdát, že výběr hry je důležitý, ve skutečnosti to není podstatné. Je mi úplně jedno, jakou hru se rozhodnem hrát. Navíc se v hrách na x-box stejně nevyznám. Nakonec se výběr zastaví na jakési taneční hře, kterou ani jeden z nás nezná (ne že by Derek nějakou znal).

Když x-box po chvíli zprovozníme, postavíme se vedle sebe před takovou tu pohyb snímající věc a hra začíná.

Ještě než započne souboj mezi námi dvěma, Derek po mě hodí vyzývavým pohledem a spustí hru. Vlastně jde o to, co nejlíp odtancovat choreografii podle toho chlápka, co předtancovává. Během hry se občas dívám na Dereka jak tančí. Dobře, tancem bych to nenazval ani kdybych byl napůl slepý. Ale i přitom vypadá moc dobře, směje se a jeho pohyby jsou tak nějak víc sladěné než ty moje. Jenže pak Derek začne tancovat něco ve stylu slepičího tance a já se neudržím. Vypadnu z rytmu a začnu se neovladatelně smát.

Podívá se na mě napůl ublíženým pohledem, ale hned na to se začne taky smát.

V tuhle chvíli si přijdu jako největší blázen, ale jsem šťastný, protože si nepřijdu trapně ani žádné takové pocity. Prostě se směju, on taky a společně se válíme po pohovce, hry si už vůbec nevšímajíc. Jako by to byl můj něco jako nejlepší kámoš, ale je to jiné než se Scottem. Derek mě navíc přitahuje.

,,Směješ se strašně vtipně." poznamenám se slzami smíchu v očích. V takových chvílích zapomínám na jinak aspoň trochu inteligentní vyjadřování. On zvážní, přesune se ke mně a naoko naštvaně se mi podívá do očí. Přitom mě chytne za předloktí a mě při jeho doteku projede tělem tak silná vlna, jakou jsem ještě nezažil. Vlna nervozity z jeho blízkosti a zároveň vlna, co ve mě vyvolává chuť být jen s ním a udělat něco hned teď. Vyvede mě to z míry a tak se přestanu smát. Srdce mi tluče obrovskou rychlostí a dech ne a ne zpomalit.

,,Zopakuj to." zašeptá on.

Nevím co odpovědět. V krku mám sucho a v hlavě prázdno.

On se po chvíli opět usměje a odtáhne se. Trochu se uklidním, ale zároveň mám chuť ho přitáhnout zpět. Tuším, co se se mnou děje, ale nevěděl jsem, že to bude až tak intenzivní.

,,Mě se tvůj smích líbí." řekne on a nakloní hlavu.

Opět nevím co říct. Co bych měl říct? Měl bych vůbec něco říkat? Mluvím hodně, ale i já uznám, kdy se to tak úplně nehodí. Mělo by to vůbec smysl?

Moje myšlenky se potvrdí, když se Derek bez zbytečného rozmýšlení rozhodne udělat něco, na co nejspíš oba dva čekáme.

Přisune se ke mně hlavou, přitiskne mi své rty na mé, rukou mi přidržuje tvář a já nehodlám odporovat.