HOPE | Sterek | cz

VI. Hey, Bro, You're werewolf!

Kráčím po chodbě ve škole. Jdu jistým krokem a tvářím se jako král. Všichni na mě zírají a šeptají si něco, co já nemám možnost slyšet celé, ale vím jistě, že si povídají o mě. Sejmu si helmu z hlavy a nesu ji pod pravou rukou. Po sejmutí helmy se rozhlédnu okolo sebe a spatřím udivené pohledy ostatních. Mezi nimi i Scott, Jackson, Danny a další. Na konci chodby na mě čeká Lydie v černých šatech, s kterými si pohrává vítr a čechrá jí její karamelové vlasy. Usmívá se na mě. Suverénně jí úsměv oplatím a mířím za ní. Když jsem u ní a chystám se jí bez veškerých emocí políbit, najednou svět okolo mě ztmavne, školu zahalí mlha a všichni zmizí. I Lydie. Jsem sám a bezmocný v naprostém tichu a tmě. Z mlhy se tajemně vynoří tmavá postava. Zadívám se jí do očí. Její oči září sytě modrou barvou. Když postava vyjde tam, kam zasahují paprsky měsíce, spatřím její pravou tvář. Je to muž. Svalnatý, vysoký, s tmavými vlasy.
,,Dereku?" oslovím ho.
,,Stilesi."zašeptá ,,Stilesi..Stilesi.Stilesi!"

***

,,Stilesi!" Stále slyším hlas, ale postava se rozplyne. Otevírám oči a okamžitě spatřím bílý strop ozářený světlem ze slunce.

Nakloním hlavu a spatřím tátu ve dveřích.

,,Už vstávám.." zamumlám a klesnu hlavou zpět na polštář. Vzpomínám na ten sen. Nejdřív si nemůžu vzpomenout, co všechno se tam stalo, ale pak si vzpomenu na školu a na ostatní a už vím. Vzpomenu si i na toho chlápka ze včerejška, Dereka Halea. Co dělal v mém snu? Chvilku jsem ještě nechal oči zavřené a zkoušel si znovu vybavit jeho tvář opakující mé jméno. Jeho ostré rysy v obličeji, strniště na bradě a zářivě modré oči. Proč on?

......

Rozhlížím se po chodbě a hledám Scotta. Tentokrát už nejsem ten ze snu, ale jsem to opravdu já. Neoblíbený a ignorovaný Stiles.

Nemůžu Scotta najít. Zrovna teď, když mu potřebuju říct všechno, co jsem za včerejšek zjistil. Ale ten sen si nechám pro sebe. Vždyť je to jen sen a nic neznamená.

Vcházím do třídy a pohledem vyhledám Scotta. Sedí ve své lavici a kouká na mě.

,,Ahoj." pozdravím ho a sednu si do své lavice vedle něj.

,,Co tak pozdě?" zasměje se.

,,Kolik je?"

,,Osm." odpoví a na důkaz jeho slov se školou rozlehne to typické zvonění.
,,Musím si pak s tebou promluvit." řeknu mu ještě, než do třídy vejde učitel a začne vyučování.

Snažím se ho poslouchat, ale moje schopnost soustředit se na věci, které mě nebaví, byla vždy mizerná.

Po pár minutách přichází do třídy nějaká hubená holka s hnědými vlasy.
Ředitel školy nám ji představí jako Allison Argentovou.

Kouknu po Scottovi. To jsem čekal. Nemůže z ní spustit oči.

Tak ho nechám a když se ta Allison posadí do lavice před Scotta, opět se zkouším soustředit na výklad učitele.

...

To snad není možný. Celý den se snažím se Scottem mluvit, ale on má oči jen pro Allison a vůbec mě nevnímá. Nejdřív si říkám, co se to s ním stalo, ale zároveň si hned odpovídám, že se mu prostě Allison líbí. Ale je fér, že kvůli ní vůbec nevnímá, co mu chci říct já, jeho nejlepší kámoš?!

Na oběd konečně sedíme u jednoho stolu, ale co myslíte? Pořád básní jen o ní a mě to přestává bavit.

,,Tak jdi za ní!" poradím mu, vezmu tác s nedojedeným obědem a odnesu ho, a tak se vlastně nenápadně Scotta zbavím. Zbytek přestávky strávím venku na jedné z laviček a znova přemítám nad vším, co jsem včera zjistil. A zároveň musím pořád myslet na ten sen a na Dereka. Vše okolo něj je tak ... tajemné. Napadá mě miliony otázek ohledně něj, jeho rodiny, jeho minulosti...prostě ohledně všeho.

Když zazvoní na další vyučování, zatřesu hlavou, abych vyhnal z hlavy myšlenky na Dereka (vždyť ho ani neznám!) a mířím do třídy.

......

Po škole jedu rovnou domů, protože Scott se zdržel někde s Allison. Nejspíš. Jen mu v hlavě popřeju hodně štěstí a odjíždím.

Doma chvíli pracuju na věcech do školy, což mi zabere asi půl hodiny.

Pak beru mobil a vytáčím Scottovo číslo. Řeknu mu, že s ním nutně potřebuju mluvit a za 15 minut už slyším jeho kroky směřující ke mně do pokoje.

,,Ahoj, tak o čem jsi chtěl mluvit?" rozrazí dveře.

,,Ouu, konečně jsi tady. Sedni si." vybídnu ho a on tak učiní, i když s mírně nechápavým a nervózním výrazem.

,,uhm..kde začít.." rozmýšlím se.

,,Pospěš si, musím si ještě udělat věci do školy a trénovat na zítřejší zápas." řekne a nedočkavě se na mě podívá.

,,Dobře, dobře.. Pamatuješ si, jak jsem si dělal srandu a řekl to, že se z tebe stává vlkodlak?" zeptám se ho.

,,No...a..?"

,,Už to není vtipný. Včera jsem si hledal různý informace ohledně vlkodlaků a ... začínám se trochu bát. Ty máš všechny ty věci, co tam psali. Kousnutí, hojíš se, jsi rychlejší...jo, chvilku jsem tě pozoroval dneska při tréninku a .. prostě neni možný, abys byl najednou tak dobrej." řekl jsem mu a on se na mě udiveně podíval.

Připadal jsem si jako blázen. Ale pak...

,,Víš, Stilesi.. Já ti věřím. Všechno je teď divný. Slyším věci, co jsem dřív neslyšel a cítím... a všechno se to změnilo po tom kousnutí. Už ani nemám astma." sklonil hlavu.

,,Opravdu?" podíval jsem se na něj udiveným pohledem. ,,Takže mi věříš?"

,,Jo. Věřím." kývl.

,,A je tu ještě jedna věc co bys měl vědět. Zítra je úplněk." promluvím vážně.

,,Ale zítra hrajeme ten zápas a navíc..mám rande s Allison."

,,Tak to rande zruš. Pokud s ní budeš o úplňku, tvůj tep se zvýší a začneš se měnit. Ublížíš jí, Scotte." přemlouval jsem ho.

,,Ne, nezruším! Tohle mi zakazovat nebudeš. Chci aspoň trochu normálně žít."

,,Scotte, ublížíš jí. Dej mi mobil." rozkážu, ale stejně si nakonec ten mobil od něj vezmu sám.

,,Co to děláš?" vyjede na mě.

,,Ruším ti rande."

,,Vrať mi ten mobil!"

,,Ne." píšu zprávu dál.

Zavrčí a přimáčkne mě ke zdi. Dusím se. Vytrhne mi mobil z ruky a naštvaně se po mě ožene, ale já uhnu a tak místo mě trefí židli. Pak sklopí pohled.

,,Promiň." zašeptá, sebere si věci a odchází.

To se ti povedlo, Stilesi! nadávám si v hlavě. Sedám si do židle, opřu si hlavu o ruce a s nepřítomným pohledem přemýšlím, co budu dělat. Jsem fakt úžasnej. Scott se nejspíš bude zítra měnit a já ho ještě víc naštvu. Naštvaně bouchnu do stolu. Když v tom uslyším, jak někdo klepe na okno.

Přejdu k oknu a nemůžu uvěřit tomu, co vidím.