HOPE | Sterek | cz

XIX. All you had to do was stay

,,Promluvme si, Dereku"

Povytáhne obočí a založí si ruce.

,,Poslouchám." řekne tvrdě a já znervózním.

,,Víš...Včera..My jsme.." dělá mi potíže mluvit souvisle. On mi naštěstí pomůže.

Skloní hlavu. ,,Jo, včera jsme spolu byli." kývne. ,,Co potřebuješ vědět?" nevinně se na mě zadívá a já nevěřícně vykulím oči a pootevřu pusu. Tohle je u mě něco jako znak, že se blíží válka.

,,Ty..." chci začít svůj monolog, ale nejdřív se podívám směrem k autu na Scotta. Kouká dolu a dělá něco na mobilu. Zatáhnu Dereka za stěnu, aby na nás Scott neviděl, a pak spustím.

,,Ty..nejdřív mě náhodně zastavíš na ulici, pak mě pozveš k sobě kvůli x-boxu" naznačím ve vzduchu uvozovky, ,,Pak mě začneš líbat a nakonec skončíme v posteli-" chtěl jsem pokračovat o tom, jak se ke mě chová, ale on mi hrubě přitlačí ruku na pusu, abych mlčel. To snad není možný. Jeho tvář je tak blízko mé a ve mě to opět vzbudí vlnu nervozity a chtíče. Teď už to můžu říct s jistotou. Když se ujistí, že budu mlčet, pomalu mi sundá ruku z úst, ale jeho obličej zůstává blízko. Oči má však sklopené. Pak se i odtáhne.

,,Stilesi. Za to, co se včera stalo, se omlouvám. Byla to chyba, neměl jsem si s tebou nic začínat." vzdechne.

,,Ale...Dereku, já...mě se to líbilo..." říkám nejistě a zvednu jeho tvář, abych ho o tom ujistil. On strhne mojí ruku a zadívá se jinam. ,,Ale jestli nechceš, aby to někdo věděl.."

,,Na tom už nezáleží. Nezáleží na ničem z toho." řekne a já nemám daleko k slzám. Tohle bolí. ,,Promiň mi to, ale nemůžu tu zůstat."

Jsem zaskočený. ,,Proč? A.. co alfa? Dereku, potřebujeme tě tu.." naléhám na něj.

,,Nemůžu tu být." řekne on.

,,Tak mi řekni proč? Co se děje?" zeptám se mírně.

,,Já...Víš proč jsem nedokázal alfu vystopovat ani zjistit, kdo to je?" kývnu hlavou. ,,Musím ti něco říct."

,,Poslouchám" ujistím ho. Štve mě, jak to protahuje. Chci vědět, co mu je.

Nadechne se. ,,Už delší dobu ztrácím svoje schopnosti. Chápeš, čich, rychlost, sílu, sluch..." přizná.

,,A to je ten důvod, proč odjíždíš?! A vůbec, kam máš v plánu jet?"

,,Nevím přesně, ale Breaden říkala, že mi pomůže. S ní mám šanci, že se mi schopnosti vrátí. A navíc, tady v Beacon Hills už být nemůžu. Jdou po mě za tu mrtvolu v lese, pamatuješ? Jsem hlavní podezřelý."

,,Breaden, to je ta holka, co přišla s tebou?"

Kývnutí.

,,Dobře...Ale co my tady bez tebe? Ve světě vlkodlaků jsme se Scottem jen chvíli a nic o něm nevíme, tak jak máme chytit alfu? Co bez tebe budeme dělat? Co bez tebe budu dělat já?" smutně sklopím oči. Nechci, aby odjel. Spoustu věcí na něm nesnáším. Nesnáším, jak se někdy chová. Ale měl jsem tu možnost ho poznat víc osobně, a zamiloval jsem si tu jeho stránku. Bojím se, že jsem se zamiloval. Do Dereka.

,,Stilesi, musíš to pochopit. Moje práce tady skončila, už vám nemůžu pomoct. Ale vím o někom, kdo ano. Jmenuje se Alan Deaton a je to veterinář. Ví o všem. On vám pomůže. Zaučí vás. Né já."

,,Ale..Co my dva?" zadívám se na něj a v očích se mi už lesknou slzy. Nechtěl jsem před ním brečet, ale nejde to zastavit. ,,Opravdu to byl jen blbej omyl?"

,,Nemělo by to budoucnost, Stilesi. Já nejsem typ, který by měl vztahy. Vztahy a láska tě jen oslabuje. Byl bys mou slabinou. A navíc, mohlo by se ti něco stát, a to nemůžu dopustit. Bude to tak lepší." řekne. Bude to tak lepší? To sotva. Ale asi nemá smysl se s ním hádat. Musí odjet a já bych pro něj byl jen přítěží.

,,Dobře... Když to tak chceš.."vzdám se.

,,Nemám jinou možnost." ospravedlní se. ,,Zapomeň na to a žij dál svůj starý život. Možná bude jiný, když je teď Scott vlkodlak, ale víš jak to myslím. Vrať se do svého života, beze mě."

Vzhlédnu k němu. ,,Ty tohle dokážeš? Jen tak odjet a zapomenout?"

Nic neřekne. Přiblíží se ke mě, až cítím jeho dech, z kterého se mi dělá husí kůže. Přisaje své rty na mé, a já si přeju, aby tenhle okamžik trval navždy. Jako by se zastavil čas. Cítím a vnímám jen jeho a jeho rty. Jenže oba víme, že tenhle okamžik brzy skončí a oba budeme muset jít vlastní cestou. I když já bych nejradši nešel. Bylo by mi jedno, co si myslí ostatní, prostě bychom byli spolu.... Jenže je to Derek Hale, vlkodlak, a s ním to prostě nejde tak jednoduše a prostě. A tak se po chvíli odtáhne. Pomalu, ale odtáhne.

,,Sbohem, Stilesi." pozdraví, a odejde do svého bytu. Já jen stojím a jako by se ve mě něco zlomilo. Možná už ho nikdy neuvidím. Opřu se o zeď a propadnu slzám.