HOPE | Sterek | cz

III. Night adventure - part 2

,,Nastup do auta, odvezu tě domů."....

...

Brzy se ocitám doma.

,,Ať tě ani nenapadne se teď pro ten jeep vracet! Dojdeš si pro něj zítra. Já musím ještě odejít. A ty - zůstaň tady!" rozkázal táta než odešel a já v domě osaměl.

Vzpomněl jsem si na Scotta a hned mi došlo, co musím udělat. Popadl jsem mobil, vytočil Scottovo číslo a čekal, než to zvedne, přičemž jsem nervózně přecházel po kuchyni.

Zvedni to,Scotte.. modlil jsem se.

Na asi šesté zazvonění se skutečně ozval Scottův hlas.

,,Scotte? Kde jsi?" zeptal jsem se.

,,Co ti na to mám říct? V lese! Sám a ve tmě!" z jeho hlasu zněl strach, ale taky vztek, že jsem ho tam nechal.

,,Dobře, dokázal bys najít moje auto?"

,,Jo, právě k němu mířím. A vůbec..kde jsi ty?!"

,,Noo...vlastně už na cestě." nechtěl jsem ho znepokojovat tím, že jsem doma, půl hodiny cesty od místa, kde jsem nechal jeep.

,,Okay, pospěš si." řekl.

,,Jo..neboj. Sejdeme se tam. Zatím.

,,Zatím.." stačil říct Scott než jsem to típnul a tryskem vyběhl z domu do tmavé ulice.

Jenže jsem nebyl zrovna nejlepší sportovec a tak mi tohle tempo vydrželo asi minutu, po které jsem lapal po dechu a píchalo mě v boku. Zatraceně, nadával jsem sám sobě.

Dál jsem pokračoval rychlou chůzí. Procházel jsem kolem tmavých domů. Většina lidí už spala. Není divu. Podíval jsem se na mobil a ukazoval jednu hodinu po půlnoci. Ale já bych teď neusnul. Byl jsem napumpovaný adrenalinem a rychle jsem se blížil k cíli.

...o 30 min pozdeji...

Konečně jsem spatřil les. Začátek rezervace. Vydal jsem se po lesní cestě, po které jsme přijeli.

Všude kolem mě se teď rozprostírá les.
Vtom uslyším nějaký zvuk. Vycházel z mé pravé strany.

Polekaně se otáčím a hledám příčinu toho zvuku.

Srdce mi začíná bušit, ale hlava říká, že to nic nebylo. Snad nějaká veverka...

Pokračuji dál a přesto, že má hlava zamítla jakékoli nebezpečí, přidám do kroku, abych už byl u auta.

Ten zvuk se ozve znovu, tentokrát zleva. Je jich tu víc, panikaří můj mozek.

Pak ale zhluboka vydechnu a uklidním se. Jsem přece v lese, tady může být spousta neškodných zvířat...nebo nebezpečných lidí, vrahů, nestvůr... Přestaň! nadávám sám sobě a pokračuji.

Zas ten zvuk. Opět z prava. Ale blíž. Slyším kroky a slabé funění. Teď už vyděšeně pozoruji temný les po mé pravici a začínám utíkat.

Běžím jak nejvíc můžu. Opravdu. Rychleji jsem v životě neběžel! Vlastně ani nevím, že umím tak rychle běhat.

Naštěstí se v bezpečí dostanu ke svému jeepu a už s mírně roztřesenýma rukama odemykám dveře.

Až když sedím v autě, které mi dodává aspoň malý pocit bezpečí, se začnu rozhlížet kolem. Nikde nic. Ani Scott a naštěstí ani žádná vraždící bestie.

Volám Scottovi, ale nezvedá mi to. Je to divný. Copak nemá mobil? Měl by ho mít u sebe, a vím jistě, že vybitý není - to by mi hlas operátora řekl.

Mám o něj trochu strach. Ale nejsem z těch, kteří hned začnou vyšilovat a představovat si ty nejhorší scénáře, co se mohlo Scottovi stát.. Snažím se uvažovat logicky. Pokud mi to nezvedá, je na mě naštvaný, což by v tomhle případě nedávalo smysl, nebo mobil prostě nemá. Třeba ho ztratil jak jsme se schovávali před policií.

Chci popadnout baterku a jít mu naproti, když spatřím něco opravdu děsivýho. Přímo před mým jeepem mě pozoruje nějaké..zvíře s krvavě rudýma očima a jen stojí.

Moje ruka v půli cesty zmrzne a já nespouštím oči z toho tvora. Co to má být?

Tvor mě chvíli nehnutě pozoruje stejně jako já jeho. Nenapadlo mě co bych měl udělat.

A tak se pomalu v sedačce napřímím.

Před mým autem stále vidím toho tvora s rudýma očima.

Ten však najednou zavře oči a zmizí. Co to sakra bylo?! říkám si, když je to pryč. Ale stále se bojím, že to tak úplně nezmizelo.

Už chci odjet, jenže nemůžu. Co bude se Scottem?

Vyjdu ven i přes strach a volám jeho jméno.

,,Scotte! Sotte.?!!" baterkou prohledávám okolí jeepu. Děsí mě to zlověstné ticho.

Ještě jednou mu volám na mobil. Nebere to.

Kašlu na všechno a běžím do lesa. Kolem mě se rozpíná temnota, ale já běžím dál. Někde tady musí být.

,,Scotte!!"

Dobíhám až na místo, kde mě můj otec chytil, ale Scott nikde.

Můj otec tu taky není, nejspíš je někde v lese a hledá toho vraha.

Nechápu kde je Scott. Kam se poděl..?

Vracím se do auta a jedu po silnici kolem lesa, jestli někde nebude.

Nikde ho ale nenajdu. Nakonec zaparkuju u silnice kousek od lesa a i přestože nechci, usínáním.

Probouzím se do prvních ranních paprsků s příšernou bolestí za krkem.

Stále nevím, kde Scott je a jsem kvůli tomu nervózní.

Startuju a vydávám se zklamaně domů, když najednou se mi do cesty připlete.. Scott! Díky bohu!

Okamžitě zastavuji a nabírám ho do auta. Vypadá unaveně a drží se za levý bok.

,,Je ti něco?" ptám se ho, když nastoupí do auta a znaveně se sesune na sedačku.
,,Jsem v pohodě." odpoví, ale je na něm znát, že je příliš unavený, než abych z něho dostal něco dalšího.

Dobře.. Promiňte, že to tak protahuju...Ale v příští kapitole to snad konečně bude o něčem :D
A taky nad tímhle příběhem začínám pochybovat, protože, řeknu to upřímně - zatím jen popisuju to, co se v seriálu stalo:< No..doufám (a vy byste taky měli doufat), že se to nějak líp vyvine, protože já nad tím příběhem vlastně kontrolu nemám, moje ruce píší co se jim zachce_-_
Hope u like it anyway..