HOPE | Sterek | cz

XI. Hey, you're new here?

Spatřil ho, jak si to míří ke škole. Černé džíny, černé triko a ten nejnevinnější úsměv. Neznal ho.

Zadíval se na něj. Vypadal na prváka.

Usuzoval tak podle toho, že neznámý zmateně procházel školou, cestou se stále rozhlížel kolem sebe a nervózně pozoroval okolní tváře. Ostatní mu pohledy opláceli. Měřili si ho, hádali jaký typ to bude, chtěli znát jeho jméno, příběh a to, co se o něm říká.

Jestli se o něm nic neříká, brzy začne. Střední škola všem vytvořila specifickou osobnost, podle které jste vždy poznali, o koho jde.

S ním ještě niko neměl jasno.

Ten tichý? Ten hezký? Ten moc slušný? Ten chytrý? Nebo nakonec všechny překvapí a ukáže se jako největší holčičí 'crush'?

Většina mu věnovala jen pár zvědavých pohledů, a pak se věnovali svému, ale jemu to připadalo, jako by se na něj dívala celá škola.

A přesto jediné oči, na kterých záleželo, byly ty, které ho pozorovaly zpoza osamělé lavičky v školním parku. Patřily chlapci bez matky a do nedávna neoblíbenému, jehož pravé jméno nikdo neznal, ale každý znal jeho přezdívku. Stiles.

Viděli ho jako sarkastického a energického mladíka, který nikdy s nikým na vážno nechodil.

Ten den byl ale něčím víc. Do jeho mysli jako by se uhnízdil parazit. A ten parazit ho ovládal a měl navíc moc vidět mu do těch nejskrytějších koutů jeho duše. Stiles sám tam někde byl taky, ale malý a bezvýznamný.

Nikdo zatím nevěděl, co je zač a už vůbec ne, čeho je schopen.

Ten parazit to ale všem hodlal dokázat.

Když kluk, kterého si vyhlídl, zašel do budovy školy, sebral se a následoval ho.

Našel ho, jak zmateně bloumá po škole, s batohem plným učebnic a v rukou s klíči od skříňky, kterou marně hledal.

,,Hej, ty jsi tu nový? " promluvil Stiles s falešným úsměvem.

Hoch se také usmál.

Jak málo stačí k ošálení lidské duše.

,,Ehm, vlastně, ano." odpověděl nervózně.

,,Jak se jmenuješ?" chtěl vědět Stiles.

,,William. Ale říkají mi jen Will."

,,Dobře jenWille." znovu se usmál Stiles, vábivým a nepravým úsměvem. ,,Já jsem Stiles Stilinski, a jestli chceš, provedu tě tu, abys věděl, kde co je."

,,Měl bych nejdřív najít svou skříňku... " vymlouval se Will, ale v jeho světle modrých až šedých očích se zračilo potěšení.

,,Notak, pomůžu ti s tím, ale na to máme čas. Nejdřív bys to tu měl trochu poznat." domlouval mu Stiles a kluk po chvíli souhlasil.

Vydali se na obhlídku školy. Stiles ho vedl po chodbách až do jídelny a pak ven a mezitím se snažil udržovat konverzaci a přátelskou atmosféru. Nebudeme si nic nalhávat, Will se s ním cítil dobře, a tak neměl důvod mu nevěřit. Ale to se mu stalo osudným.

Stiles ho záměrně vedl k parkovišti, kde stály školní autobusy, a kde v tuhle dobu nikdo nebyl.

Mezi dvěma žlutými vozidly se najednou zastavil.

Will se na něj nechápavě podíval. Na mysli mu vytanulo jen to, že by se radši měli vrátit, aby to stihli.

Ale ani to nestihl vyslovit, když ho Stiles tvrdě přitlačil na stěnu autobusu.

Vyděsilo ho to. Stiles mu připadal jako v pohodě kluk, vtipný a celkem i hezký, ale tohle nečekal.

,,Stilesi...Můžeš mě pustit?!" snažil se znít naštvaně, ale hlas se mu třásl.

,,Vážně si to myslíš?" obdaroval ho Stiles dalším z "psychopatických" úsměvů, těsně před tím, než mu kuchyňských nožem prosekl tepnu.

**************

Hned jak Scott vstal, věděl, že je něco špatně. Venku se hemžily mraky, budík mu nezvonil a co bylo nejdivnější, Stiles byl pryč.

Vstal a zkoušel mu zavolat, ale pak zjistil, že Stilesův mobil zvoní kousek od jeho postele. Nechal si ho tu.

Scott si vzpomněl na včerejší telefonát s Deatonem, chvíli před tím, než k němu dorazil Stiles. Od Deatona se dozvěděl o Stilesově možné posedlosti něčím zlým a po pravdě ho to trochu rozhodilo, ale před Stilesem na sobě nedal nic znát. Celý den byl Stiles totiž v pohodě a Scott začínal mít opravdu pocit, že vše se vrací do starých kolejí. Ale i přesto, že Stiles už víc jak týden nebyl ve škole, a zasloužil si opět nějaký ten stereotyp, nejspíš se do starých kolejí nevraceli. Ostatní ze smečky ano, ale ne oni. Ne Scott, který toho musel nejvíc vydržet, a ani Stiles, kterému když se konečně naskytla možnost rozvíjet nějak jeho vztah s Derekem, ale teď se to odsunulo až na druhou příčku.

,,Deatone?"

,,Ahoj Scotte, co potřebuješ?"

,,Je pryč."

,,Kdo?"

Scott vydechl. ,,Stiles."

***************

Derek právě seděl ve svém chevroletu a mířil si to ke svému starému domu, kam se chtěl zajet podívat a obhlédnout to tam, když mu zazvonil mobil. Volal mu Deaton. Derek se podivil, co může chtít, a pak hovor přijal.

,,Ahoj, Deatone." pozdravil Derek nejistě, ale na hlase nedával nic znát.

,,Dereku, kde jsi?" chtěl vědět veterinář.

,,Uhm, kousek od stanice, proč?"

,,Stiles." vyslovil to jméno Deaton a Derek se zarazil.

,,Co je s ním?!" vyhrkl najednou.

,,Nejspíš už se to děje." poznamenal Deaton a Derek se zhluboka nadechl, ale slova mu uvízla v krku. Stiles se začínal měnit.