Probudil se v prázdné posteli. V obrovské posteli. Ta postel nebyla jeho. Zmateně se posadil. Když se kolem sebe rozhlédl, zjistil, že se nachází u Dereka doma. Ale jeho tu nikde neviděl. Podíval se na miniaturní budík. Ukazoval půl jedenácté. Pak se podíval na sebe. Oddechl si. Měl na sobe triko a kraťasy. Přenesl pohled na židli, kde ležela hromádka jeho složeného oblečení.
Přešel k ní, vzal ji do ruky a přesunul se do koupelny v naději, že se Derek nebude zlobit, že ji použil. Jeho oblečení bylo po cestě zmuchlané a trošku smrdělo ale co měl dělat. Natáhl si černé džíny a modré triko a po tom, co si aspoň vypláchl pusu, vyšel ven z koupelny.
Hodlal se vydat domů - jeho otec už o něj určitě bude mít strach a navíc opravdu potřeboval sprchu a čisté oblečení.
Po cestě Dereka nikde nepotkal, a možná to tak bylo lepší. Nebyl si jistý, co by mu řekl a už si opravdu přál být doma, i když ne, že by se mu ten čas s ním nelíbil.
A tak byl vděčný, když konečně jeho jeep zaparkoval před svým domem a s taškou přes rameno a baseballkou v ruce kráčel směr domov.
Hned, co otevřel bíle natřené dveře, uslyšel hlasy. Jeden patřil jeho otci a druhý nějaké ženě. Jak jeho otec uslyšel, co se děje, však stal a Stiles ho po těch dnech znovu viděl. Byl pryč jen pár dní, ale přišlo mu to jako věčnost. Jeho otec se za ten týden nezměnil - krátké světlé vlasy, upřímný úsměv a jemné vrásky kolem očí. Pak se ale zamračil.
,,Proč si nezavolal?" ptal se.
Stilese to zaskočilo. ,,Promiň, tati, já... Nemohl jsem.."
,,Ale, to už je teď jedno." usmál se znovu jeho táta a objal ho. Konečně bylo vše jako dřív.
Když ho jeho otec pustil, spatřil mezi dveřmi do obýváku Melissu - Scottovu matku.
,,Stilesi, ty už jsi doma..." usmála se vřele. Pamatoval si, jak vždycky jemu se Scottem nadávala za různé jejich průšvihy, ale nedokázala být dlouho naštvaná. Měla je oba ráda a Stilesovi zvláštním způsobem nahrazovala jeho pravou matku, která už nežila.
,,Ahoj Melisso." pozdravil ji Stiles. ,,Co tu děláš? " zajímal se. Na to se oba (ona a jeho otec) začervenali, jako by tu dělali bůh ví co.
,,Přišla jsem si... Popovídat s tvým tátou." odpověděla nakonec Melissa.
,,Melissa mi řekla o tom seznamu a tak nějak mě informovala, co se tu poslední dny dělo. To by tě mohlo taky zajímat, ale lepší bude když ti to poví Scott." vložil se do toho Stilesův otec.
,,Tak já už nebudu dlouho zdržovat, určitě chcete mít chvíli pro sebe." rozhodla Melissa, a chystala se odejít.
,,Ne, ještě nemusíš chodit..." zarazil ji Stiles ,,Já si teď stejně chci dát sprchu a nejvíc ze všeho toužím po čistým oblečení, takže tady stejně nebudu."
,,Dobře.. " souhlasila Melissa a Stiles se přesunul do svého pokoje, kam hodil tašku s věcmi a s radostí se zavřel do koupelny.
Lámal si hlavu s tím, co bude teď. Bude všechno jako obvykle? Prostě půjde za Scottem, promluví si o tom týdnu a pak jako obvykle půjdou do školy? A co Derek? U něj jste si nemohli být ničím jistý. Kde byl ráno? Kdy ho zase uvidí? Jak se bude chovat až ho uvidí? A jak se budou chovat ve společnosti lidí? To ho dostalo k tomu, co by na to řekli ostatní a došlo mu, že to by bylo vlastně jedno. Jen si nebyl jistý, jestli by to bylo jedno i Derekovi.
Hned co se osprchoval a upravil, vyrazil za Scottem domů a doufal, že doma opravdu bude.
Promiňte za krátkou kapitolu, ale poslední dobou vůbec nemám nápady a někdy i chuť pokračovat v tomhle příběhu:( jsem si jistá, že až vymyslím, jak to bude dál, budu pokračovat, ale chci se vám omluvit za to, že teď vůbec nevím, kdy další kapitola vyjde a budu doufat, že to aspoň někdo zná, takový ten nedostatek inspirace a chuti:D Jinak, jak jste si "užili" první den školy? V jaké jste třídě? Pochlubte se:DD
A speciálně bych chtěla poděkovat uživatelům xshadowlove magor-esente-sarah za jejich komenty na předchozí části a nejvíc určitě Creebaruky za to, že už strašně dlouho u tohohle příběhu setrvává♥
Vážně vám všem děkuji a jsem ráda, že jsem i v Čr našla tolik sterek shipperů:D♥♥
Vaše Cookie♥
ČTEŠ
HOPE | Sterek | cz
FanfikceČlověk si nevybírá koho bude milovat a koho ne a naděje je někdy to jediné, co nám zbývá.