HOPE | Sterek | cz

II. Awkward Moments

Teď začíná ta detektivní část. Netuším, kde Derek je a kde ho hledat, ale nehodlám se vzdát. Vždyť jsem ještě ani nezačal. V mysli si dělám pomyslný plán.

Krok 1.: Promluvit si s Deatonem.
Krok 2.: Podívat se do Derekova bytu a domu a doufat, že tam najdu nějaké stopy.
Krok 3.: Vydat se na cestu.
Krok 4.: Zachránit ho.

Jednoduchý, ne? Teď to jen splnit a doufat, že pokud bude Derek v pořádku a já ho nebudu muset zachraňovat, rád mě uvidí. Co když zapoměl? Tahle otázka mě užírala, ale ne natolik, abych se ho nepokusil zachránit. Vždyť se Scottem teď zachraňujeme životy skoro každý den, tak proč si Dereka nepřidat na seznam... Zvlášť, když je to Derek.

První věc, co se chystám udělat, je navštívit Deatona. Ten dnes měl nějaké jiné záležitosti, a tak jsme měli celou veterinu pro sebe, ale zrovna teď by se hodilo, aby tu byl.

Tak jedu domů a přemýšlím, co teď. Co řeknu tátovi, až se zeptá, kam jedu? Na něco přijdu. Co si mám vzít s sebou? Uvidíme.

Doma si sbalím do tašky jen pár věcí - nějaké jídlo, deku, náhradní oblečení a pro jistotu nějaký ten jasan horský, provaz a mojí věrnou baseballovou pálku. Ta pálka možná dřív patřila Scottovi, ale on stejně baseball nehraje a nepotřebuje ji tak, jako já, a tak jsem si jí nechal. Je mou jedinou skutečnou zbraní. Všechno odnesu ještě večer do jeepu a pak vlastně nemám co dělat, a tak se vrhnu na takovou tu obyčejnou rutinu jako je trochu se najíst, dát si sprchu a pokusit se usnout. Musím říct, že tohle mi moc nejde. Pořád myslím na to ohledně Dereka.

Už je to dávno, co se to mezi námi stalo. A vím, že on nechtěl, aby to někdo veděl. Co když nebude chtít, abych mu pomáhal? Co když je v pohodě a nebude mě chtít vidět? Nevím, to snad není pravděpodoobné, ale možné je všechno. A co když bude v nebezpečí a já ho nebudu moct zachránit? Co když bude ... mrtvý?

Všechny tyhle otázky se mi honily hlavou, než jsem konečně usnul neklidným spánkem, ve kterém mě opět provázel modrooký vlk, jako už dlouhou dobu.

Příští den jsem se probudil brzo, a i když vstávání ze srdce nesnáším, stačila jedna myšlenka na to, co musím udělat a byl jsem na nohou. Moje první kroky vedly přímo na veterinu za Deatonem.

Naštěstí když jsem tam dorazil, uvítala mě cedule s nápisem "otevřeno" a tak jsem vstoupil. Ten, koho jsem hledal, stál zády ke mě a něco zkoumal u mikroskopu.

,,Zdravím.." pozdravil jsem, abych na sebe upozornil. Otočil se.

,,A, Stilesi, Ahoj..Co pro tebe můžu udělat?" usmál se.

,,Potřeboval bych tvojí pomoc." řekl jsem upřímně.

,,Mluv."

A tak jsem mu řekl všechno. O tom, že Derek otevřel seznam smrti, že myslím, že je v nebezpečí, že ho potřebuji najít a skončil jsem s tím, že Derekova rodina měla k Deatonovi blízko, a tak mě napadlo, že by o něm mohl něco vědět.

,,Ale ovšem... Jeho rodina, a zejména jeho matka Talia, mi byla blízko. To ona mě požádala, abych se postaral o Dereka, kdyby tu byl. A taky že tu byl. Vzpomínáš to, jak byl Derek poraněný lovci? Řekl vám, abyste ho odvezli za mnou, vy jste to udělali a ty jsi tu pak byl celou noc." připoměl mi. Začervenal jsem se. Na tu noc si vzpomínám. Bylo to snad poprvé, co se mi Derek otevřel a já měl šanci poznat jeho pravé já.

,,Hhh, jo, myslím že si vzpomínám... Ale jak to s tím souvisí?"

,,Ten den, když jsi odešel, mi Derek řekl o jeho stavu, O tom, že ztrácí schopnosti. A taky o tom, že ví o někom, kdo mu může pomoct."

,,Breaden..." hlesl jsem polohlasně. Deaton přikývl. ,,A neříkal, kam má v plánu odjet?" zeptal jsem se v nadějí hlase.

,,Ne." zavrtěl hlavou Deaton a plamínky v mých očích trochu pohasly. ,,Alespoň ne ten den. Ale před tím, než odjel, mi přece jen něco řekl." pokračoval Deaton a já opět vzhlédl. ,,Řekl mi, že mají v plánu se nějaký čas přesunout do některého z domů jeho rodiny."

Nadšeně jsem se na něj podíval, ale pak jsem se zarazil. ,,Počkej, do některého z jejich domů? Kolik sakra měla jeho rodina domů?!"

,,No..několik. Ale problém je, že ne všechny jsou zrovna blízko Beacon Hills, a taky, že jich není zas tak málo."

,,Děláš si srandu?! Jak ho mám asi tak potom najít?! Může být v kterémkoli z ... těch domů, a já ani nevím, kde začít.."

,,Ale víš." řekl znenadání Deaton. ,,Co takhle v jeho bytě v centru?" usmál se.
,,Jak víš, že..."zarazil jsem se.

,,Řekl mi o tobě."

,,Cože?! A co, proboha?"

,,Klid, jen že jste byli u něj, abyste dohodli nějaký ... plán... Ale jak vidím, očividně šlo o něco víc než jen to..." prohlásil tajemně a já se v tu chvíli cítil celkem trapně. Tak Derek si o mě povídal zrovna s Deatonem? Co se tu člověk nedozví...

,,Dobře, děkuju...já už...musím jít..Díky." řekl jsem a vyřítil jsem se z veteriny, abych předešel trapným momentům, kdy by si Deaton díky mé reakci domýšlel, co jsme asi tak mohli dělat v Derekově bytě sami dva... Ale musím uznat, určitě teď něbude daleko od pravdy, pokud předpokládá, že s Derekem něco mám. Omyl. Měl jsem.

Později v jeho bytě nacházím stopy o jeho přibližném umístění. Není to zas tak daleko odtud, ale ani ne blízko. Vzhůru do Seattlu!