HOPE | Sterek | cz

V. Evil? No, just broken angel.

,,Nese se jídlo." oznámil jeden z Derekových věznitelů, v ruce plastový talíř a na něm nějaký rohlík a sýr. ,,Být to na mě, nechám tě tu o hladu chcípnout, ale říkají, že živý máš větší cenu." prohlásil muž s delšími krátkými černými vlasy a tvrdými rysy v obličeji.

Derek nic neřekl, jen nechal muže, aby vešel do pokoje, kde ho drželi, aby se mohl najíst a pomalu začal rohlík přežvykovat.

I když v porovnání s tímhle mužem byl Derek skoro kost a kůže, nehodlal se před nikým plazit a děkovat jim za jídlo. Už tu byl asi týden. Týden tu byl zavřený s minimálním příjmem potravy. Bolelo ho snad všechno, ale byl odhodlaný nedát to znát. Tu radost jim neudělá. Přesto kdykoli viděl někoho z nich, v očích se mu odrážela čirá nenávist a zlost. Nesnášel, když si někdo hrál na to, že může zachránit celý svět. A ještě víc nesnášel, když o sobě ti lidé prohlašovali, jak jsou hodní a přitom dělali takové věci. To, co dělali jemu, nebylo nic proti tomu, co chtějí udělat Stilesovi a co už udělali ostatním, o kterých si mysleli, že představují nebezpečí.

Celé ty dny si dělal hlavu s tím, jestli by dokázal Stilese zachránit. A zatím se mu ani nepodařilo vyjít z pokoje. Navíc na něj někdo pořád dával pozor. Pořád byl pod kontrolou očí, kterým neuniknul jediný jeho pohyb. Taky přemýšlel, jestli to, co říkali, je pravda. Opravdu se ze Stilese stane monstrum a bude zabíjet? Změnil se za ten rok? Změnilo se to, co k sobě navzájem cítili? Bylo to vzájemné, i když Derek to nerad přiznával. Připadal si pak slabě a zranitelně. A proto to ani jemu nepřiznal. Nechal ho tápat v nevědomosti a odjel. A přes to všechno ho Stiles má v úmyslu zachránit. To mu na něm záleželo tak hodně?

Když dojedl svoje víc než skromné jídlo, posadil se na podlahu a talíř odhodil do rohu k ostatním. Místo, kde ho drželi, se vlastně ani nedalo nazývat pokojem. Byla to místnost s kovovými stěnami a mříží místo oken, bez veškerého nábytku. Jediné dobré bylo malé umyvadlo v rohu a záchod. Byl tu jako ve vězení.

Ale aspoň mohl být rád, že neutržil žádné vážnější zranění. Když si pro něj přišli, neměl šanci. Bylo jich šest a přišli oknem když on i Breaden spali. A to znamenalo, že na sobě měl jen tepláky, ve kterých spal. V noci mu byla zima. Na otázku, co se stalo Breaden, mu zatím nikdo neodpověděl.

,,Co jste udělali Breaden?" zeptal se znovu obra, který mu před chvílí přinesl jídlo.

,,Breaden? To je ta tvoje holka? S tou si nedělej starosti. Breaden je mrtvá." oznámil mu muž bez špetky citu. Derek na to neměl slov. Mrzelo ho to. Tak Breaden zabili...

Jeho myšlenky ale byli přerušeny výstřelem. Rychle vstal a přešel ke dveřím své cely.

Muž, který u ní hlídal, se rozhlédl. Poté vytáhl zbraň a poodstoupil kousek směrem odkud se výstřel ozval.

,,Co se děje?" zeptal se vcelku zbytečně Derek. Nahlédl mříží ve dveřích, ale nikoho neviděl. Ozývaly se další výstřely, hlasy i křik. Ničemu z toho Derek nerozuměl. Tušil, že už to začalo. Někdo ho jde zachránit.

Ale co Derek netušil, bylo, že ty výstřely nejsou jen od Ochránců, ale že jednu zbraň drží i Stiles. Ten obvykle hodný, i když sarkastický Stiles se smyslem pro humor, si právě prorážel cestu mezi těly Ochránců a oni postupně padali k zemi. Mrtví. A on se na ně ani nepodíval, prostě šel dál. Stříleli na něj, ale všechny kulky šly mimo. Nikdo se do něj trefit nemohl. Člověk by nevěřil, že dnes je to poprvé, co někoho zabil. Tohle nebyl Stiles.

A stejná myšlenka napadla Dereka, když ho spatřil. Vyšel zpoza rohu do rozlehlé haly a mířil k němu a tomu muži, co ho hlídal. Muž okamžitě namířil a vystřelil. Trefil však jen Stilesovu zbraň, která mu vypadla z ruky. Stiles se na něj podíval vražedným, ale zároveň podivně klidným pohledem. Muž na chvíli strnul a to bylo to, co ho stálo život. V mžiku byl Stiles u něj, položil mu levou ruku na namířenou pistoli a než muž stačil zmáčknout spoušť, Stiles mu pravou rukou uštědřil ránu pěstí a dva metry svalů šly k zemi. Derek si všimnul úsměvu, kterým Stiles muže obdařil, než ho praštil. Byl přímo děsivý. Jako by si užíval, že toho muže může zabít. Jako by ho jeho bolest těšila...

To už však Stiles kráčel přímo k němu, s rukama od krve a úsměvem na tváři. Derek nevěděl, jestli být šťastný nebo se bát. Stiles však jen otevřel železné dveře, pustil Dereka ven, prohlásil : ,,Musíme odtud vypadnout." a rychlým krokem opět odcházel.

Derek ho s potížemi následoval a snažil se držet krok. Stiles ho vyvedl továrnou až na čerstvý vzduch. Cestou potkávali mrtvá těla Ochránců a Derek měl přitom špatný pocit. Ani venku se však Stiles nezastavil.

,,Tudy se dostaneme k jeepu, tak jdeme." řekl a ukázal směr. Šel dál lesem, daleko od továrny, kde Dereka drželi a Derek ho stále tiše následoval.
Pak najednou však Stiles zastavil, chvilku stál na místě a pak se zničehonic zřítil k zemi. Asi omdlel. Derek k němu rychle přiběhl a snažil se ho probudit.

,,Stilesi." volal. ,,Stilesi!" snažil se ho probudit. Nic však nepomáhalo. Tak jednoduše vzal jeho tělo do náručí a odnesl ho k jeho jeepu. Byla tam benzinka, kde skoro nikdo nebyl. Urychleně položil Stilese na beton a polil ho vodou z hadice, aby ho probral. A skutečně to zabralo.

Stiles se zhluboka nadechl, jako by se vynořil z vody a posadil se. Jeho pleť byla bílá a měl kruhy pod očima, kterých si Derek všiml až teď. Hluboce dýchal a koukal se do země.

,,Stilesi.." promluvil Derek.

Stiles se na něj podíval pohledem plným strachu. Nevěděl, co se stalo. Chtěl se zeptat, ale místo toho jen zašeptal Derekovo jméno a pevně ho objal. Derek se nejdříve podivil, ale pak obmotal svoje ruce kolem hubeného Stilesova těla a zavřel oči. Už zase to byl ten starý Stiles. Derek si uvědomil, jak moc mu chyběl. Přesto všechno, co se stalo, přes celý ten rok bez něj, to bylo, jako by na ničem z toho nezáleželo. Hlavní bylo, že je v pořádku a opět s ním. Stiles teď ze všeho nejvíc potřeboval obejmout a Derek si přál, aby ho takhle mohl držet navždy.

Yeey, jejich sweet moment je tu, doufám že jste si ho užili a omlouvám se, že to vydávám pozdě, ale nebyl čas, znáte to... (výmluva líných lidí:DD)
No nic, snad se to někomu líbilo a za ohlas budu jen ráda :)