Melanie Potterová (Harry Potter ff)✔

1.kapitola

Najednou spadnu na asfalt.
Au. Moje hlava.
Kde to vůbec jsem? A kde je tetin dům?!
Dobře, tady je něco špatně..
Mysli Mel, (pozn. aut. Zkratka pro Melanie = Mel ;) mysli, co jsi udělala naposledy, když si byla v ůzkých? Spadla. Napadla mě ironická myšlenka.
"No jasně!"skoro až vykřiknu.
Mám to. Musim zavolat záchraný autobus. Ten mě dopraví domů. Máchnu hůlkou. Nadějně se koukám ze strany na stranu a potom se z rohu ulice vynoří červený autobus. Zastaví přede mnou, ale nestojí v něm Stan Silnička. To je divné.. vždyť o Vánocích tady ještě byl..
"Co si bude slačna přát?"zeptá se mě ten týpek.
"Proč tu není Stan Silnička?"zeptám se ho nazpátek.
"Hele slečno, jestli jste nás zavolala jenom proto, aby jste si z nás dělala šoufky, tak můžem jet."prohodí naštvaně ten týpek.
"Ne. Omlouvám se. Nastupuji."řeknu, lehce udivená jeho nepřátelstvím a nastupuji do autobusu. Cestou se kouknu na jeho jmenovku, na níž je vyryto Marcus Silnička.
Fajn. Tady se něco vážně děje..
Taky si všimnu data na Denním věštci - 25.8.1977.
Zůstanu stát a ani se nehnu. Já se posunula v čase! Ale ne o dvě hodiny, ale o víc než dvacet let! No jasně! Všechno to do sebe zapadá! Tetin dům ještě nebyl. A Stan Silnička taky ještě nebyl!
No jó Mel. Taky jsi na to mohla přijít dřív..
Kam teď půjdu? napadne mě.
Kdo v téhle době žije? Brumbál.. jo, ale jsou prázdniny. Paní Weaslyová.. těžko.. Sirius.. a jakmile mě napadne tahle myšlenka, dostanu geniální nápad. RODIČE! No jistě! Půjdu za nima! Ale za kým? Máma, nebo táta.. Mamka je z mudlovské rodiny, tu tady asi těžko budou znát.. ale tátu by mohli..
Z úvah mě vytrhne ten protivný chlap, domylsím se, že asi Stanův táta.
"Haló, slečno, polsoucháte mě?"
"Promiňte. Co jste říkal?"omluvím se.
"Ptal jsem se, kam to bude?" řekne.
"Nevíte náhodou, kde bydlí Potterovi??" zeptám se nadějně.
"A kdo se ptá? Kdo jste. Vůbec nic jste mi neřekla!" najednou je podezíravý.
Zdá se, že smrtijedů už přibývá.
Začínám přemýšlet. Všichni mi říkají, že jsem jako mamka.
"Lily." řeknu a snažím se být přesvědčivá.
"Lily jaká??"
"Evansová." děkuji bohu za to, že jsem do tý myslánky vlezla. Bylo by celkem podezřelý, kdybych řekla Potterová.
"Dobrá. Do Godrikova dolu k Potterovým." křikne na řidiče.
"Posaď se. Vysadíme ještě dva lidi a pak ty." řekne a já si sednu na postel. Pramínek vlasů si dám za ucho.
"Máš zvláštní jizvu.." řekne rádoby nenuceně. Nelíbí se mi. Je moc všímavý..
"Hm...." řeknu nepřítomě a koukám se z okna. Tím náš rozhovor ukončím. Aniž bych si to uvědomila usínám...
Probudím se tím, že mi někdo třese ramenem.
"Vstávat. Už jsme tu. Přímo před domem."
Ještě rozespalá vstanu a jdu ke dveřím. Tam se otočím a poděkuji. Jen co výročím na chodník, autobus odjede.
Kouknu na rodinný domek a musím se usmát.
Je celý žlutý a dvoupatrový s červenou střechou. Má jednu terasu a krásnou predzahrádku.
Vykročím k domovním dveřím a u zvonku se zastavím.
Neměla bych je vidět. Ani jednoho. Jenže co mám dělat.. jestli je takový, jaký mi o něm říkali, měl by mi věřit, ne?
Zhluboka se nadechnu a zazvoním...