Melanie Potterová (Harry Potter ff)✔

27.kapitola

James

S klukama sedíme ve Společence a Sirius s Remusem hrají kouzelnické šachy. Vedle mě sedí Mel a dělá nějaký úkol do lektvarů, či co. No, dělá... vlastně si ho od někoho opisuje, ale to je teďka moje nejmenší starost. Už je to asi měsíc od doby, kdy jsem to celý úplně podělal. Abych řekl pravdu, tak jsem byl druhý den dost překvapený, proč se mnou Lily nechce mluvit. Celou neděli nevylezla z pokoje. Pak mi Melanie velice šetrně - na to, jak byla naštvaná - vysvětlila,co se stalo a  že jsem zesral co se dalo.

Záležitost s Jennifer si pamatuju naprosto přesně, ale ona se mnou alespoň mluví. I když o sobotním večeru neproběhla žádná konverzace.

Jakoby mi někdo četl myšlenky, projde portrétem čtveřice dívek, mezi nimiž zahlédnu i ohnivé vlasy. Jakmile se ale naše pohledy střetnou, zatne dotyčná zuby, odvrátí pohled a skoro odběhne do dívčích ložnic. Musim s tím něco udělat. Nemůžu to takhle nechat. Vysvětlím jí to. Kouknu na černovlásku, která před tím byla taktéž rudovláska, po mém boku zabranou do opisování textu.

"Ať tě to ani nenapadne. Nebudu se za tebe přimlouvat. Můžeš si za to sám, tak si to i naprav."

Ani nevzhlédne. Vždycky mě fascinovalo, jak ženy dovedou dělat dvě věci najednou, aniž by jddnu či druhou pokazily. Je to neuvěřitelný. Já bych to asi nedokázal... a to je co říct.

"Ale no tak... Co by ti to udělalo? A hlavně... Znáš riziko toho, když já nebudu s Lily..."

Ruka na pergamenu jí ztuhne a ona se na mě podívá, v zelených očích nebezpečný lesk.

"Co tím chceš říct?" náš rozhovor probíhá šeptem. "Že když Lily nezačnu říkat, jaký nejsi dokonalý a že to s tou holkou bylo jenom tak... aby sis to mohl... hm, třeba vyzkoušet,  tak že nevzniknu?! To si asi děláš srandu!"

Dobře. Uznávám, že to znělo asi vážně hodně debilně. Začnu znova.

"Ne, promiň, to jsem říct nechtěl. Já jenom... jsem z toho celej přešlej... Celý jsem to podělal... Nemůžeš mi jenom malinko pomoc, prosím?"

Chvilku nad tím uvažuje, potom řekne.

"Podle toho, jaká by to měla být pomoc."

To je moje holka... Krev se nezapře, nemůžu si pomoc, ale napadne mě, že to samé bych řekl i já.

"Co kdyby tady zůstala na Vánoční prázdniny?" napadne mě najednou.

"A neměli jsme být na vánoční svátky u vás?" zamračí se.

Mávnu rukou. Tohle je ten nejmenší problém, mamku jednoduše překecám.

"To nech na mě."

Mel se znovu vrátí k úkolu.

"Tak já to zkusím. Ale nic neslibuju..."

S úsměvem od ucha k uchu sleduju, jak Remus dává Siriusovi šach mat a jeho dáma drtí Siriusova Krále.

"Co talhle podniknout něco zábavnějšího, než šachy?" narhnu plný nové energie ze svého úžasného plánu.

"A co by to mělo být?" zeptá se opatrně Remus.

Sirius ale zavrtí hlavou.

"Pardon, kluci, dneska mám na práci něco... důležitějšího...."

Oba sledujeme jeho pohled, který je upřen na právě se zavírající portrét Buclaté dámy a než stačíme povědět jediné slovo, ten parchant zmizí ven z Nebelvírské věže.