Melanie Potterová (Harry Potter ff)✔

7. kapitola

Probudí mě zvuk budíku. Chci se protáhnout, ale zjistím, že tu jaksi leží ještě někdo jiný. Vzpomínám si, jak se mi zdál ten sen a potom jsem si šla lehnout k Jamesovi. V tu chvíli se tělo, na které jsem nalepená jako vteřiňákem, pohne. Zaklapnu budík a otočím se na něj.

"Co to..?" začne James ochraptělým a ospalým hlasem.
"Promiň, měla jsem noční můru, tak jsem si šla lehnout sem." usměju se omluvně.
"V poho, ani jsem si tě nevšimnul.." podrbe se na hlavě.

Já vstanu a s ďábelským úsměvem se kouknu na Siriusovu postel. Můj úsměv se vytratí, jakmile zjistím, že tam není!!

Vyběhnu z klučičího pokoje a vtrhnu do toho svého. Samozřejmě! On si tam spokojeně sní. Asi mu došlo, co jsou ty budíky zač, když viděl, jak James a já spokojeně spíme. Sakra! Příště musím být chytřejší! No neva.. pomsta ještě neskončila.
Podívám se na budík. Jistě. Vše vyplé..
Vezmu budík a nastavím ho, aby zvonil za minutu. Potom rychle odběhnu z pokoje a vydám se do kuchyně.

Je 8:00 a na nástupiště 9 a 3/4 pojedeme záchranným autobusem. Takže vyrážíme v 9:30. Plánovala jsem to já.. podle kluků stačilo v deset, ale já na nástupiště záchranným autobusem nikdy nejela... chci mít jistotu.

Začnu připravovat lívance, když slyším, jak někdo rychle beží po schodech.

"MELO?!!" zařve ten dotyčný a přiběhne do pokoje s drnčícím budíkem v jedné ruce a druhou si přidržuje mojí peřinu, aby mu nespadla, okolo pasu.
Sirius vypadá strašně. Má kruhy pod očima a obličej celý oteklý.

"Ano?" zeptám se s úsměvem neviňátka.
"Můžeš mi laskavě vysvětlit, jaktože mi celou noc zvonily budíky a teď ráno taky?!" řve.
"To já nevím.." dělám udivenou.
"Víš!" procedí skrz zuby. "Nikdo jiný by asi nesebral všechny budíky a nenastavil je po hodinách. Mimochodem, když jsem viděl, jak ty a James v poho spíte, tak jsem šel k tobě do pokoje. To mě přivádí k další otázce.. proč si spala s Jamesem." zlost už z něj vyprchala.
"Měla jsem noční můru." zamračím se.
"Karma je svině, co?" zasměje se, pro něj typickým, štěkavým smíchem.
"Hm.. teď bych chtěla dělat ty lívance." zamračím se. Kdyby jenom věděl, jak moc se trefil...
"Fajn. Já se jdu umýt. Udělej i kafe, nevyspal jsem se.." hodí po mně naoko uražený pohled.
"Ok." zasměju se.

Udělám lívance a kafe. Potom to připravím na stůl i s javorovým sirupem, marmeládou a cukrem se skořicí.

"Co to tady voní?" nakoukne James a hned za ním Sirius.

Kdyby lívance byli drogy, mohli by dělat u policie, pomyslím si.

"Lívance." odpovím jednoduše a nandávám si první na talíř.
Sním asi tři, což se nedá říct o těch dvou.
Nechápu, kam to jídlo dávají, ale každej snědl 10 lívanců. S úsměvem nad tím zavrtím hlavou a sesbírám nádobí ze stolu.

V kuchyni ho umeju a mrknu na hodiny.
Je 9:20. V rychlosti dám nádobí na své místo a běžím si dobalit do pokoje.

Rychle ze sebe schodím pyžamo a navléknu se do těch šatů a bot. Potom rychle vezmu ručník a toaletní tašku a naházím to do kufru. Hůlku mám v brašně, kterou si beru do vlaku. Mám v ní i knížku, sice si nemyslím, že hrozí, abych se nudila, ale co.

Kufr si vezmu a dotahám ho z pokoje do chodby. Tam už stojí kluci a každý berou svůj kufr a berou ho ze schodů. Nesou to, jako by to nevážilo ani kilo. Pochybovačně se kouknu na kufr a na schody. Nějak to dám!

Zvednu opatrně kufr a celá se zakymacím. Kdyby mě nepodepřely dvě silné ruce, asi bych z těch schodů spadla..

"Hele, nech to na nás, jo? Drobečku." zašklebí se můj zachránace.
"Fajn. A neřikej mi tak.." mračím se.
"Vždyť je to roztomilý.." namítne, ale jak vidí můj vražedný pohled, radši vezme kufr a jde ze schodů.