Melanie Potterová (Harry Potter ff)✔

5.kapitola

Poté, co se probudím, vyjdu ven a sejdu schody.

Kluci už jsou vzhůru a snídají. Když si mě všimnou, Sirius se úšklíbne.

"Vidíš, takhle to má vypadat. Nechat toho dotyčného spát."
Já mu úšklebek oplatím a kouknu na hodiny. 11:48. Sakra. Rychle letím k ledničce a koukám, co udělám k obědu.
"V klidu, už jsme došli pro pizzu." uklidní mě James.
Oddychnu si a sednu si ke stolu.
"Ty nebudeš snídat?" ptá se Sirius.
"Je skoro dvanáct.. naobědvám se." mrknu na něj.
"Fajn. Ta pizza je na stole. Asi si dáme taky."
"Ok." řeknu a přinesu jí.

Naobědváme se a připravujeme se k odchodu na Příčnou.

"Máš nějaké galeony?" ptá se James.
"Jo. V trezo-" zastavím se. "Takže ne."
"Neboj půjčím ti." mrkne na mě.
"Fajn dík." usměju se.

Vyjdu nahoru a obleču se do modrých kraťasů a zeleného tílka, které mi ladí k očím. Na to si vezmu bílý svetr na zapínání a na nohy si nasadím tenisky. Sejdu dolů, kde už stojí připravení kluci.
"Chceš se přemístit nebo letaxem?" zeptal se James.
"Spíš přemístit.." odpovím nejistě. Nikdy jsem se ještě nepřemisťovala.
"Už jsi to někdy dělala?" otáže se Sirius. "Myslím, přemišťovaní." zasměje se, když si uvědomí, jak divně to znělo.
"Hmm.. ne." směju se.
"No..tak to doufám, že se nám nepozvracíš.." přemýšlí.
"Zvládnu to," prohlásím odhodlaně.
"Tak se mě chyťte." řekne James.

My tak učiníme a já hned pocítím, jako by mě něco zatáhlo za pupík, ale zevnitř.
Když zjistím, že mám málo vzduchu, chci se nadechnout, ale to nejde. Přijdu si, jako by ze mě někdo vysál všechen vzduch a chtěl mě zavřít do krabičky, která se malilinkatá..

Najendou ten tlak povolí a my se octneme na slunečné a rušné Příčné ulici. Rozhlížím se okolo. Je to skoro stejné. S tím rozdílem, že je to takové.. temnější, ponurejší. Nemohu na 100 procent vědět, jestli je to kvůli Voldemortovi, přeci jenom, od té doby, co získal plnou moc jsem tu nebyla.

"Kam půjdem nejdřív?" otáže se James a přitom si Příčnou ulici prohlíží, jalo by tu byl poprvé.
"Ke Gringottovým. Potřebujeme zlato." odpoví Sirius.

A tak se vydáme ke Gringottovým.

Cestou potkáme asi pět holek, které zdraví Jamese a Siriuse a mají přitom koketní výraz. Když si všimnou mě, hodně ošklivě se na mě podívají a dál hází očkem po těch dvou. Je sice hezké, že mají tolik obdivovatelek, ale mě zajímá jenom to, jaká bude ta jedna.

Taky jsme potkali pár kluků, zdřejmě jejich spolužáků. Byli celkem hezcí, ale kdykoli se se mnou začali bavit, James nás rychke odtáhl pryč.

"To není fér! S takovýmhle přístupem tu nebudu mít žádné kamarády!" mračím se na něj. "Co udělal zase tenhle?!"
"Koukal na tebe. A sama si říkala, že s klukama z jiný doby.." pokrčí rameny James.
"Já vím, co jsem říkala, ale já potřebuju mít kamarády a vzhledem k tomu, že každá holka mě chce zabít už jenom proto, že jsem s váma, tak aspoň kluky!"
"Ale-" začne James.
"Tak jí nech. Stejně si na ní nikdo nedovolí, když rozhlásíme, že je to zrovna tvoje sestřenka.." vloží se do toho Sirius a když uvidí můj nechápavý pohled vysvětlí. "Máme v Bradavicích trochu respekt."
"Aha." řeknu jen a už vcházíme do Gringottovy banky.

Zase je to tu stejné. To to nemohli trochu zrenovovat? No, skřetům asi tohle slovo nic neříká.

"Dobrý den. Chtěl bych si vyzvednout své zlato v trezoru u Potterových." řekne, na něj až moc formálním hlasem James.
"Svůj klíč a hůlku." pronese skřet.
"Tady." podá mu to táta.