Melanie Potterová (Harry Potter ff)✔

28.kapitola

Melanie

Vánoce v Bradavicích jsou prostě nepopsatelně krásné. Už od malička jsem si to tu hrozně zamilovala a pokaždé, když sem přijedu, nemůžu uvěřit, že dokážou být ještě krásnější. A pokaždé se spletu. Nejdokonaleji vypadá hrad přes Vánoce. Když procházím po zasněžených školních pozemcích, připadám si jako princezna.

Dnes je 23. prosince, takže jsou Vánoční prázdniny a Bradavický hrad je oblečen do vánoční výzdoby.

Právě teď sedím s klukama a holkama ve Společence. Sirius sedí na pohovce a Kate mu sedí na klíně. Vedle nich sedí Susan s Remusem. Na křesle, které je u gauče sedí Lily s knížkou položenou na nohách. Vedle ní sedí na jednom křesle Mandy a na druhém James, který se sice opravdu snaží, aby jeho oči pořád nezabruslovaly k rudovlásce po jeho boku, ale nijak mu to nejde. Proto se ani nikdo nediví, když se ozve Lilyin varovný hlas, chladný jako kus ledu.

"Ještě jednou se na mě podíváš a ty oči ti vyrvu z důlků."

Sirius nafoukne tváře a dusí v sobě výbuch smíchu. Podobně je to i s Kate, která svou kamarádku sleduje s podmračeným pobavením.

Abyste mě špatně nechápali, Jamesovi jsem neřekla tak úplně celou pravdu. Vlastně jsem mu řekla jenom to, že mu Lily chtěla něco říct a že to vypadalo opravdu důležitě a jak jsme je viděly. Nic o tom, co mu Lily chtěla říct. Od té doby je Lily pokaždé v Jamesově blízkosti protivná.

"Já... Jsem se chtěl zeptat, co to čteš?" pokouší se James zachránit situaci.

Lily se prudce nadechne. Teď ji sledujeme všichni. chvilku se kouká před sebe, jakoby zvažovala, jestli má Jamesovi odpovědět, nebo nechat jeho otázku nezodpovězenou. Nakonec se rozhodne pro první možnost.

"Bajky Barda Beedlyho."

Po své odpovědi sklopí zrak znovu ke knize.

"Jé! To jsem četl taky!" roztáhne James rty do velkého úsměvu.

Lily se na něj podiveně podívá.

"Ty jsi někdy četl nějakou knihu?"

"No, jo, tuhle... I když mi jí vlastně četla mamka, ale... znám jí a to se taky cení, ne?"

Lily lehce zaškubou koutky a aby to zakryla, opět sklopí zrak ke knize a nechá si přes obličej přepadnout svoje rudé vlasy. Sklopím zrak ke svým vlasům nyní uhlově černé barvy. Docela se mi po svých vlasech stýská, i když ta barva byla občas hrozně nepraktická. Vlastně ani nevím, proč se najednou zabývám svýma vlasama. Nikdy jsem to nedělala. Možná to ale bylo tím, že jsem na to nikdy neměla čas.

Jakoby věděl, o čem přemýšlím, začne Remus nové téma.

"Uvědomujete si, že my vlastně nic neděláme proti," hluboce se nadechne, "Voldemortovi?"

Po jeho otázce nastane krátké ticho. Pak odpoví Susan.

"Jistěže ne... jsme ještě ve škole..."

"To snad nevadí, ne? Mohli bychom něco dělat i tak." nedá se Remus.

Vzpomenu si na naši Brumbálovu armádu a postesknu si.

"To je pravda. Mohlo by to zachránit spoustu nevinných lidí," připojím se k Remusovi a po očku se kouknu na Siriuse a Jamese, kteří se nejdřív kouknou sami na sebe a pak oba na Lily a na mě.

"O tom ty něco víš, že jo?" přimhouří Remus očí, zatímco já je vytřeštím.

Jak to ví?