Melanie Potterová (Harry Potter ff)✔

12.kapitola

Melanie

Probudím se v cizí ložnici, v cizím oblečení a v cizí posteli. Rychle se posadím a zabolí mě hlava. Už si vzpomínám...! Obrana. Regulus. Souboj. Ošetřovna. A pak cesta sem přerušována hustou tmou. Co mi to ta Pomfreyová dala?! Musela jsem být jako zhulená...

No, zpátky k tomu, kde jsem... Přišlo by mi to asi celkem dost psycho, kdybych si nevšimla černovláska ležícího na zemi.

Opatrně vylezu a přijdu k Siriusovi. Zkusím ho zvednout.... Sakra! Měl bys přestat posilovat! (Nebo jíst...) Vezmu si svou hůlku.

"Wingardium leviosa," zašeptám a přemístím Siriuse (s velkými obtížemi - ani s hůlkou není tak lehký) do jeho postele.

Obléknu se do toho, co včera a už chci vyjít z pokoje, když si všimnu, že se Peter zvedá. Schovám se za Siriusovu postel a sleduju ho. Obléká se. Pak vyjde po špičkách z pokoje a já chvilku počkám a pak se vydám za ním.

V jedné z hromad spatřím tátův plášť. Ve spěchu ho vezmu, hodim na sebe a vyběhnu za Červíčkem.

Plížím se za ním už asi dvacet minut, když zajde někam, kde to vůbec neznám.

Čeká tam pár Zmijozelských. Konkrétně jich je pět. Tři z nich neznám, ale ty dva jsou Bellatrix a Lucius Malfoy.

"Konečně jsi tady, Červíčku," začne Bella, "už jsme se báli, že ses nám ztratil..."

Peter zavrtí hlavou.

"Tak, cos nám chtěla v tak ranní hodinu, Bello?" zeptá se jeden z neznámých.

"Bavila jsem se s Regulusem a podle toho, co mi pověděl naše malá Potterová asi není moc dobrá v soubojích..."

"Počkej, co jí chceš udělat?" přeruší ji Peter.
"Ji jenom postrašit a myslím, že by nebylo úplně na škodu, kdybychom ji někam zavřeli a řekli Potterovi, že když někam přijde, tak mu ji vydáme," prohlásí Bella.

Zamotá se mi hlava, že se musím chytnout stěny. Udělá to trošku pleskavý zvuk, ale nikdo si toho nevšimne. Naštěstí.

"Do toho nejdu. Je to moc riskantní..." prohlásí Peter.

"Normálně bych s nim nesouhlasil, ale výjimečně ma pravdu... Do toho prostě nejdu..." říká Lucius.

"A co ta mudlovská šmejdka?" zkusí to ten druhý neznámý.

"To by šlo... dobrý, Cavine." pochválí ho Lucius.

Motá se mi hlava. Tohle není dobrý...Tohle sakra není dobrý... Už mi tak hučí v uších, že je ani neslyším. Obrátím se a jdu.

Když jsem dost daleko, sundám si neviditelný plášť a jdu dál. Procházím se chodbami.

"Potterová?" pronese za mnou tichý hlas.

Rychle se otočím a strnu. Přede mnou stojí Regulus.

Hrábnu do kapsy, jestli tam mám svojí hůlku a dost se mi uleví, když zjistím, že jo.

"Můžu ti něco říct?" zeptá se váhavě.

Uvažuji, jestli to není bouda. Jakoby mi četl myšlenky, podá mi svojí hůlku.

"Vem si jí. Chci ti něco vysvětlit... Nemůžem jít na pozemky?"

Váhavě se natahuju pro jeho hůlku, když se mi v hlavě vynoří babiččina slova 'Nebudeme ti přeci brát hůlku, jako nějakému tresranci.' A zastavím se.