Melanie Potterová (Harry Potter ff)✔

17. Kapitola

James

Dneska je sobota. Sobota večer. A náš večírek je v plném proudu.

Komu samozřejmě není sedmnáct, nemá u baru co dělat, ale i tak se tu a tam potácejí ožralí páťáci, nebo šesťáci. Pátý ročník je nejmladší, kdo může na tuhle párty. To je další pravidlo.

Ani nevím, kolik je hodin, ale Tichošlápek hraje s dalšíma klukama od nás a s pár šesťákama chlastací hru.

Znovu se rozhlédnu do všech stran a najednou ji konečně uvidím. Stojí sama úplně v rohu a na sobě má zlaté šaty. Hlavu jí zdobí vysoký drdol. Je překrásná.

S úsměvem za ní vykročím.

"Ahoj," usměju se.

"Ahoj," oplatí mi úsměv.

"Jak si užíváš náš večírek?"

"Popravdě... Je to celkem nuda..." zasměje se.

Povytáhnu obočí a chytím jí za ruku.

"Co děláš?" zamračí se.

"Nedovolím, aby ses na našem večírku nudila. Jdem se bavit," mrknu na ní.

"Fajn.." rezignuje.

Jdu za naším osobním DJ Clarksonem. Je z šestého ročníku.

"Pusť tam něco rychlýho," zakřičím na něj.

Nemyslím si, že by se mnou chtěla Lily tancovat ploužák.

Zavedu ji do středu imrovizovaného parketu a začneme tancovat.

"Kde máš vlastně holky?" zeptám se.

"Už šly spát..."

"Aha.. a.. Na cos tady čekala ty?"

"Nevím... Asi jsem nechtěla odejít bez toho, abych to řekla hostiteli, je to neslušné nemyslíš?" ušklíbne se.

Určitě se tvářim jako dement, ale po mým obliceji se rozlije spokojenej úsměv...

Proč mi to trvalo tak dlouho?! Šest let a teď jsme za šest dnů kamarádi...

"Takže už nejsem idiot?" povytáhnu obočí.

"Možná už ne takovej idiot," vyplázne jazyk.

Přimhouřím oči.

Najednou se ozve hlasitá rána a já i Lily sebou trhnem a otočíme se za zvukem.

Stůl, který byl doteď postavený a na kterým ještě před pár minutama ležely sklenice ohnivé whiski teď leží na zemi a pití je rozlito po koberci. Vedle něj stojí Sirius a drží jednoho šesťáka za triko ve vzduchu, pěst připravenou.

"Nikdy... Nikdy se nepovažuj mě spojovat s někým z nich..."

Skoro jsem si ani nevšiml Mel, která drží Siriuse za napřaženou ruku a nejspíš dost proklíná svou výšku, jelikož na tu ruku sotva dosáhne.

"Siriusi... No tak... Nedělej to...."

Vydám se jejich směrem.

"Siriusi, brácho, kašli na to... Nestojí ti to za ty problémy..." zatřesu mu s ramenem.

Zrychleně dýchá. Pak toho kluka odhodí stranou a vydá se po schodech do klučičích ložnic.

Chystám se vykročit za ním,  ale Mel mě zastaví.

"Počkej, já za ním zajdu... Ty se postarej o toho kluka."

Kývnu. Nejsem na utěsňování moc dobrej.