Melanie Potterová (Harry Potter ff)✔

3.kapitola

Ráno se probudím a chvilku mi trvá, než si uvědomím, kdy a kde jsem.
Mé rty se roztáhnou do širokého úsměvu, ale jakmile si uvědomím, že ani ne za týdem to bude nejspíš pryč, úsměv zmizí rychleji, než bys řekl famfrpál.
Vstanu z postele a protáhnu se. Všimnu si, že mi sem někdo nachystal bačkory. Jsou sice asi o 3 čísla větší, ale i tak si je vezmu. Vyjdu z pokoje, sejdu schody a jdu do jídelny. Tam už všichni jsou a spokojeně snídají. Včera jsem si ani nevšimla, jak kuchyň i jídelna vypadá.
V jídelně je veliké okno, na kterém jsou květiny a celá jídelna je vymalovaná oranžově. Na stěnách jsou obrazy. Na jednom je nějaká stará paní se starým pánem, kteří se mile usmívají. Další obrazy jsou tipuju to, co James nakreslil, když byl malý. Ale největší obraz je opět s manžely Potterovými, Jamesem a Siriusem. Uprostřed je velký dřevěný stůl a u něj šest židlí, z nichž čtyři jsou obsazeny.
Dojdu si sednout do jednoho čela stolu.
"Dobré ráno." pozdravím.
"Dobré ráno." odpoví všichni čtyři.
"Dnes ráno jsem poslal sovu Brumbálovi." začne děda a já se napnu. "Nevím, jestli mě poslechne, každopádně  jsem mu napsal, že pojedeš s klukama do Bradavic a první večer za ním přijdeš a vše mu povíš. Pak už je rozhodnutí na něm. Uvidíme, co odepíše."
"A dnes pro tebe pojedeme nakupovat oblečení. A taky jsme si říkali, že bychom měli dát vědět někomu z tvého času, takže pojedeme na mudlovskou poštu a řekneme jim, aby za dvacet let dali tenhle dopis," ukáže na zapečetěný dopis na stole "tvé tetě a strýci a ten druhý," ukáže na ten druhý dopis, ležící vedle něj "dáme Brumbálovi, aby si o tebe nedělal starost." usměje se na mě.
Já jen kývnu a dál se věnuji mazání másla na chleba.
"A mami, kdy půjdeme do Příčné?" zeptá se James.
"Tam už musíte sami. Zítra brzy ráno odjíždíme s tatínkem. Máme práci." řekne.
"Aha." zamračí se James.
"No, tak už se běžte převléct, ať to stihnem." popožene nás děda.

Já, James i Sirius se tedy vydáme nahoru a Sirius si ještě ze svého pokoje vezme věci na převlečení.

Oblíknu si to, co včera, i když nevím, jestli mi nebude zima, vypadá to, že bude pršet. Mám na sobě totiž košili a černý legíny a černé tenisky. Žádnou mikinu jsem si nebrala, jelikož bylo teplo, ale tak co už, nějak to vydržím..

Sejdu schody a i s ostatními vyjdu ven před barák. Znovu musim obdivovat před zahrádku, na které je písčitá cesta, která jí rozděluje na dvě části. Na jendé (z pohledu z ulice v levo) jsou květiny a kránsá velká jabloň, která právě kvete.
Na druhé straně  (v pravo) je houpačka a krásný trávník. Babi s dědou mají styl.

"Pojedeme autem, obchod je odtud daleko. Nakoupíme ti spíš mudlovské oblečení." řekne babička a nasedne do auta.

Sedíme tedy v tomto obsazení:
vepředu - babi a děda
vzadu - Sirius, já a James

Jedeme asi deset minut a ocitneme se před mudlovským obchoďákem.

"Dojdi si nakoupit oblečení, my tu na tebe počkáme, tady máš mudlovské peníze." usměje se babička.

Já si od ní přeberu libry a vydám se do obchodu.

Jakmile vejdu, je mi jasné, že jsou sedmdesátáléta, ty věci jsou hrozný!
Vyberu si pár obyčejných věcí, které mi přijdou nejvíc normální.
Tady je můj list věcí, co jsem si koupila:
pár (set) triček
čtyři mikyny
hóódně kalhot
čtyři svetry
pár košilí
Čtvery kraťasy
Boty
Bundy
Rukavuce, šálu a čepici
Spodní prádlo
A šaty
Doufám že to bude všechno..
U pokladny se na mě prodavačka kouká hodně divně, ale tak, já bych se taky koukala..
Vyšla jsem z obchoďáku s asi deseti taškami a za doprovodu hodně nechápavých pohledů.
Naložila jsem to do kufru a jeli jsme zase zpět.