Melanie Potterová (Harry Potter ff)✔

29.kapitola

Melanie

Až po dvou dnech jsem se odvážila vylézt ven z pokoje. James mi prý chtěl něco velmi horečně říci, ale já jsem nechtěla nikam chodit.

Proto mi přijde tak strašně zvláštní, když dnes, osmadvacátého prosince jdu na snídani společně s holkama a nečekám v pokoji.

Z toho, co jsem zatím slyšela, se ale dá říct, že tahle situace přispěla alespoň k něčemu dobrému. Lily se znovu polehoučku začínala byvit s Jamesem. Nikdo neví, jestli to byl dárek, nebo můj stav, co ji k tomu přimělo, ale James je z toho celý prej celý unesený.

Pod schodama na nás čekají kluci. Ihned,jak se k nim připojíme, mi James pošeptá do ucha: "Remus to ví. Po snídani v našem pokoji."

Vytřeštím oči a kouknu se na Remuse.

Povídá si s Mandy a na rtech má lehký úsměv.

Pak pomalu kývnu.

Naše velká skupina se rozdělila na tři menší.

Remus s Mandy, kteří se spolu stydlivě baví, Kate se Siriusem, kteří se spolu baví jakkoliv, jenom ne stydlivě a jsou, neboli konkrétně Kate je častována žárlivými pohledy většiny dívek, jdoucí taky na snídani a mě, Jamese a Lily.

Jdu mezi nimi, a v naší skupince se zatím kromě šeptání Jamese neprohodilo ani slovo. Ticho ovšem přeruší James.

"Takže... Už jsi v pohodě?"

"Jo."

Nechci o tom mluvit. Nejraději bych byla, kdyby se ten večer smazal. To se ale nestane a má zlomená hůlka je tomu tvrdou připomínkou.

"Ale mám pořád zlomenou hůlku. Co s tím mám dělat?" 

Znovu si vzpomenu na Rona a jeho hůlku slepenou lepící páskou.

"Zajdeme za Brumbálem. Je to nejmocnější čaroděj, opravit hůlku by měl umět."

James to řekne s takovou jistotou, že se ani nepokusím mu odporovat, i když si nemyslím, že by Bumbál byl celej odvařenej z toho, že nám bude opravovat mojí hůlku.

Když dojdeme do Velké síně, mé oči přejedou Nebelvírský stůl. Zastavím se nad Edem, který mě taktéž propaluje pohledem. Mé zabíjení pohledem trvá do doby, kdy si přede mě stoupne James a vydáme se ke stolu. Nemám moc hlad, takže si k jídlu dám jenom nějakou zeleninu a ovoce.

Po snídani jdu s klukama do jejich ložnice. Vůbec nevím, jak se to Remus dozvěděl. Je sice chytrý, ale to neznamená, že by na to měl přijít. Lily je taky chytrá a neví o tom. Jsem docela zvědavá, co mi k tomu kluci řeknou. 

Když dojdeme k nim do ložnice, sednu si na jednu postel a čekám, co mi k tomu řeknou. Zatím to ale nevypadá, že by se mělo ke slovu, tak začnu sama.

"Takže... Jak ses to dozvěděl?"

V místnosti je chvilku úplné ticho a všechny pohledy se stočí na Remuse, který chvilku přemýšlí a pak odpoví.

"Tak nějak jsem to tušil. Vlastně mě to nejprv trklo, když jsme se poprvé seznámili.Sice ne to, že bys byla... no, však víš. Pak jsem ale tak nějak přemýšlel o tom, že se James nikdy nezmínil o jakékoliv sestřence. A jelikož máte fakt neobyčejný vztah, tak by bylo opravdu hodně nepravděpodobný, že by se o tobě nezmínil. Nějakou dobu jsem si toho pak nevšímal, ale někdy nedávno jsem si začínal všímat toho, že máte hrozně podobný rysy a gesta. A napadlo mě to. Nejdřív jsem si říkal,jak by to bylo možný a předevčírem jsem to na Jamese vybalil."