(2.) Další nudný den

455 30 5
                                    

Ráno.. Další. Zkurvený. Ráno.. Co hůř.. Pondělí... Uaaaaa... Já tam nechci.. Budík jako každý den skončí na zemi.

Dveře zamknuty? Výborně. Kalhoty, černý triko, stíny, linky, řasenka.. Klasika... Když emo, tak pořádně.. Když se nechat urážet tak aspoň za pravdu.. Děsí mě jak "pozitivní" jsem takhle po ránu.. Nestíham... A? Stejně propadam ze dvou předmětů.. Tohle už nikoho nezajímá..

Máma? Spí. Nevlastní otec? Taky.. Výborně, správná chvíle na vypadnutí z domu. Když ale odemykam hlavní dveře, něco mě chytne za rameno a otočí mě to.. Máma.. A dopr...
*plesk*
"Za co?!" Zařvu a cítim jak se mi do očí hrne hromada slz.
"Jen tak" řekne v klidu matka a já jen nechápavě koukam.. Kdo je tu sakra nemocnej? Já nebo ona? Ona.. Tohle není v pořádku.. Po chvilce rozkoukávání se, trhnu dveřmi a vystřelím z baráku. Po chvíli ohlížení se a běhu se konečně zastavím. Nevím proč, nevim jak, kudy, ani jak dlouho jsem běžela... Je mi to jedno.. Hlavně.. Jsem na druhým konci města.. Po chvilce přemýšlení slyším šumět vodu. Výborně. Řeka.. Místo kde je klid a slzy nejsou jediná voda v okolí. Miluju řeky. Většinou tam nikdo není a tak se můžu uzavřít do vlastní fantazie... Někdy se sama divim co jsem schopna vymyslet.
No co, směr šumící voda.. Co mě znepokojuje je to, že jsem tady v životě nebyla.. Neznam to tu.. Nevim jak se dostat domů..
Každopádně jsem tu. A teď hlavní věc proč tu jsem.. Můj milášek.. Vyndam peněženku a v ní se nedočkavě blýská má kamarádka..
Vzala jsem ji do ruky, ale předtím odhrnula tuny náramků na rukou.. Pak si přejela prstem po ostatních, už starších jizvách a zavzpomínala na příběh každé z nich. Jela jsem a říkala si v duchu: Jonáš, máma, posměch, otec.... Pak znovu vzala tu ostrou věcičku, našla hlavní tepnu na ruce, a po jejím směru jsem jela nahoru. Začala jsem brečet. Zase. Znova. Jako každej den. Pořád dokola. Pak ucítila tu nehorázně příjemnou bolest. Pak se mi zamotala hlava.. Asi jsem to trochu přehnala.. Pak jsem si jen všimla svojí dost krvácející ruky a pomalu přecházela do snu. Krásného, klidného snu.

Fajn, na dnešek všechno :) neslibuju že bude příště, protože i tohle by mohl být konec ;)
Ale ne, díky za čtení a příště paa :)
Blacky S.

Psycho Life Kde žijí příběhy. Začni objevovat