Psycho Life

(1.) Nejsem normální

... Třináctileté dívky si hrajou s make-upem.. Já jen se svým životem.. Moje rodina mě nenávidí... Moje okolí mě nenávidí.. Jsem "jiná"... Jsem emo.. Můj styl lidi nechápou.. Neni to jen o řezání.. Jsou v tom emoce.. Já mám emoce hodně málo pod kontrolou...

... "Nebuď drzá!" ječí máma přes celý dům.
"Nejsem! Jen říkam svůj názor!" obratem jsem zařvala zpátky.
V tu chvíli se do hádky přidal nevlastní otec...Zabušil na dveře a já myslela že každou chvíli povolí panty, a dveře se vylomí.
"Okamžitě otevři!"
"Nikdy!" to už jsem začala hystericky brečet. Mé oči se proměnily v Niagárské vodopády a já už jen brečela..
Matka v porodnici utekla... Pak se vrátila... Staral se o mě táta. Byla ve vězení za vraždu.. Pustili ji, a na lidi z děcáku zahrála dokonalou scénu o tom že mě chce zpět.. Dali mě jí.. Pak se jednou vrátila z dost tvrdý pařby s jakýmsi chlapem.. Neznala jsem ho, a silně pochybuju o tom že ho znala ona.. Pak se postupem času dostal k nám do bytu, ani nevim jak, proč.. Nic

A já.. Kvůli tomuhle nejsem psychicky v pořádku.. Moje myšlenky jsou.. Divný? Slabý slovo. Měla jsem být na psychiatrii, ale matka to zakázala... Prý je to zbytečné a já jsem v pořádku.. Nejsem... Možná na venek.. Ale psychicky ne...

Chci být anorektička.. Ale... Spíš ještě přibíram.. Nenávidim svý tělo.. Jsem tlustá... Nehorázně. Tlustá. I když při pomyšlení na jídlo se mi zvedá žaludek, neubíram na váze.. Má váha je nad hranicí normálu pro lidi v mém věku..

Nevlastní otec znova zabušil.
"Nech mě být!" další várka mých slaných slz se vyhrnula z očí a na triku se začala tvořit skvrna.

Jop! První část je tu!!
Blacky S. :)
[Nevim jestli jsou tu noví čtenáři ale jestli jo, omlouvám se za to jak to vypadá.. Když to zpětně čtu, připadam si jak debil. Jak jsem tohle mohla vypustit do světa... Panebože]