Psycho Life

(11.) Nová Škola

"Proč to schne tak pomalu!" rozčiloval jsem se nad tim že mi zaboha nemohly uschnout vlasy.
"Zkus použít fén!" zavolal táta vedle z pokoje.
"Jo, díky, to by mě fakt nenapadlo" řekl jsem uraženě.
Přecejen jsem doklusal do skříně vyndal fén a doklusal zpět do pokoje. Zapojil jsem fén do elektřiny a nastavil sílu vzduchu. Za chvilku jsem měl vlasy suchý, tak jsem šel v pohodě spát. Absolutně jsem nemohl usnout. Jdu na střední, nikdy jsem tam ještě nebyl, dodělal jsem základku a po nározčných přijímačkách jsem se dostal na zdrávku. Holt, když už se podřezat aspoň vědět kde a jak.
Přemýšlel jsem jestli tam budou taky nějaký emo stvoření. Upřímně, tiše jsem v to doufal, ale typuju že to tam bude samá bárbína - holky, u kterých maminky chtějí aby byli doktorky a aby zachraňovaly životy. Já se tam přihlásil sám, a docela se tam i těšim.
Po hodině přemýšlení jsem usnul absolutním vyčerpáním.

"Jonyy. Vstávej. Školaa" ozvalo se mi vedle ucha.
"Ještě pět minut.." zabručel jsem pod peřinou a otočil se na druhou stranu.
"To jsi říkal už dvakrát, teď fakt musíš vstávat"
"Nojo dyť už lezu."
"Dole na tebe čeká Denny"
"Cože? Proč? Jak?" vystřelil jsem z postele.
"Ty jsi tak naivní synu" zasmál se táta.
"To bylo hnusný.. Moment.. Jak víš kdo je Denny?" došlo mi.
"Myslíš že nevim o všech emo lidech ve vesnici a o lidech se kterýma chodíš ven?" po roce jsem viděl upřímný úsměv.
Zrudnul jsem, tak jsem radši běžel do koupelny se umejt a udělat se sebe člověka.
"A nezapomeň si vyžehlit vlásky!" zamřičel zezdola táta hlasem aka chipmunek.
"Otče" řekl jsem výhružně.
"Syne?"
"Aghrrr" zavrčel jsem na hlas a málem mi vypadly hlasivky.
"Ale notak" zasmál se.
Jen jsem protočil očima a šel pro žehličku.
"Jau!" syknul jsem bolestí když jsem se spálil o rozpalený vlasy.
"Mohl bych se zase obarvit" přemýšlel jsem potichu při pohledu na moje úplně blond vlasy.
"Všichni vidí proč jsem tak blbej. Holt, bejt přírodní blonďák se nevyplácí" pokrčil jsem rameny a vyndal jsem žehličku ze zásuvky, přičemž jsem se samozřejmě spálil znova.
"No dooprdele" řekl jsem.
"One final fight, for this tonigh.
With knives and pens we made our plight." zpíval jsem si potichu při oblíkání.
"Snídat nebudeš?" zeptal se táta v kuchyni.
"Víš že po snídani je mi akorát blbě" poohlídl jsem se zpátky.
"Nojo.."

V průběhu cesty mě napadlo že by tam mohl chodit i Denny, pak mi ale došlo že teď začal devítku.
"Tak jsme tady" zastavil táta před obrovskou budovou.
"Wow" řekl jsem s otevřenou pusou.
"Tak jdi" pobídl mě.
"Ty nejdeš?" probral jsem se.
"Měl bych?" nadzvednul obočí.
"No, jak chceš, mě by to nevadilo" usmál jsem se.
"Takjo, půjdu se pozdravit s učitelkou a ředitelkou." rozepnul si pás.
"Tak jdem na to" slavnostně jsem otevřel dveře auta a vylezl ven.

Zatim samá bárbína, ne že bych se divil. Došel jsem do svojí třídy. Všude byl hrozný rozruch. Nikdo nevěděl kam má jít, já ale díkybohu seděl v zadní lavici, ve svojí třídě.
Zazvonilo a za chvilku do dveří přišla učitelka.

*tohle mělo bejt tučně, ale protože se mi to vymazalo a byla jsem líná to přepisovat to je takhle*
Haaaj, tenhle díl je předepsanej snad týden dopředu :D abych nepsala pořád to samý že vám děkuju a že čtení hrozně skáče řeknu jen že rohlík s tatarkou je FAKT dobrej, a že se těšim do jumpparku v Praze.