Psycho Life

(15.) Nový začátek

Po nočním incidentu jsem musela před všemi sníst ty prášky a až pak mě nechali. Usnula jsem až se svítáním, ale spala jsem ani ne hodinu, protože mě vzbudila kuchařka se snídaní . Musela jsem jí sníst a pak přišla doktorka. Začala mi promlouvat do duše...
"Blacky.. Tvé halucinace jsou pořád horší.. Dostaneš silnější prášky.." pak jsem přestala poslouchat.
Kam jsem se to dostala? Nemam kamarády, v podstatě ani rodinu... A jedinej člověk co mě má aspoň trochu rád je se mnou ve cvokárně..

Po několika záchvatech a dlouhém léčení byla Blacky propuštěna. Nyní bydlí u své babičky na okraji Plzně.

Okey, možná nový začátek. Odpojená od své "rodiny" na kraji velkoměsta, právě propuštěná z cvokárny.
"Ahoj babi" vylezu z auta, přičemž babička už stojí ve dveřích.
"Ahoj Blacky" už nedočkavě přešlapovala, a hned jak jsem došla k ní na metr si mě přitáhla k sobě a obejmula mě.
"Tak jak ses měla, co? Asi to nebylo nic moc žejo?" zalila mě kupou otázek když mě vedla ke mě do pokoje.
"Mno, asi si to povíme jindy, víc v klidu, teď jsem přijela" usmála jsem se mile a vešla do pokoje ve druhém patře baráčku.
Byl krásný. I pokoj, i baráček. Krásný dvoupatrový baráček s velkou kuchyní propojenou s obývákem, koupelnou, a nahoře po schodech tři pokoje. Babičky ložnice, volný pokoj, a moje nové, malé království.
Můj pokoj byl zatím bílý, ve středu stála postel, stůl a židle. Co bylo nejlepší měla jsem svou koupelnu. Byl pod střechou, takže měl zkosený strop, a to bylo taky boží.
"Asi se ti to moc nelíbí, ale protože tu budeš teď pár neděl bydlet, pojedem nakupovat, a koupíme vybavení" usmála se svým typickým úsměvem, a mě se rozzářili oči.
"Super! Kdy pojedem?" okamžitě ze mě vyletělo několik otázek.
"Kdy budeš chtít, hlavně co nejdřív, protože v tomhle bydlet nemůžeš" stále se usmívala.
Babička nikdy neměla děti, protože jí manžel umřel několik dní po druhém výročí svatby, a protože se zařekla bohu, nikdy jiného muže neměla.
"Dobře, co třeba zítra?" když co nejdřív tak co nejdřív, no ne?
"Třeba" usmála se, mrkla na mě, a odešla z pokoje.
Boží. Už jsem přesně věděla barvy pokoje, a i kde co bude. Potřebuju skříň, postel, stůl. Pak jen menší ale i tak důležitý věci.
Já se těšiim.

Vzhledem k tomu že se stmívalo jsem už nemohla ven, ale to mi nevadilo, protože jsem byla totálně vyřízená. Jen jsem se najedla a šla si lehnout, ale ještě ne k sobě, dneska jsem spala vedle ve volném pokoji, který byl už zařízený.

Ráno
Hned jak jsem se probudila mi probliklo hlavou že dneska se jede na nákupy. Hrozně jsem se těšila. Rychle jsem vylítla z postele a běžela dolů. Baráčkem se nesla vůně lívanců a skořice.
"Jůů, lívance!!" vykřikla jsem jakmile jsem dosedla na židli.
"Dobré ráno ospalče" zasmála sa babička a ukázala na hodiny.
Půl dvanáctý, a jéje...
"Tohle je až oběd, snídat už nebudeš" řekla a nalila těsto na pánev.
"Mimochodem, dneska pojedem na ty nákupy, už jsem domluvená se strejdou, Roman, víš kterej" mrkla na mě a já si vzpoměla na můj plán.
"Supeeer, a jo, vim kterej" zasmála jsem se a vyběhla jsem se nahoru aspoň převlíct.

Omfg, 936 čtení?! Vážně?! Díkyyyyy!!! xD
Hezkou neděli :)
Blacky S.