Psycho Life

(26.) Za to může on!

"Alexi, ty debile! Já to chtěla utajit!" začala jsem na něj křičet.
"B-Blacky? Děláš si ze mě prdel? Že nejedeš na kokainu?" došel ke mě a podíval se na mou smutnou, a zároveň naštvanou tvář.
"Měla jsem ho jednou, jasný? Nic víc. A navíc mě k tomu donutilo tohle pometlo." ukázala jsem na překvapenýho Alexe.
"Ale.." chtěl Alex něco říct ale nenechala jsem ho.
"Ty nic neříkej! A vůbec, já jdu domů." rozhodila jsem rukama, a šla pryč od nich.
"Blacky" řekl smutně Jony.
"Nech mě" a odešla jsem.
Před vstupem do baráku jsem oprášila všechen bordel v kabátu a zkontrolovala jestli to náhodou nemam i někde jinde. Po oprášení jsem vešla do domu. Babička nikde nebyla k dohledání, takže jsem si pustila Get Low na plný pecky a tancovala po baráku. Když jsem se moc vžila do tance, vlezla jsem na schody, ale při dropu jsem přepadla přes zábradlí, a praštila se do hlavy.
Hrozně to bolelo, tak jsem nechala tělo pracovat, a na chvíli jsem ztratila vědomí.
Díky bohu, za pár minut jsem se probrala, na tom samým místě a babička nikde nebyla.
Vstala jsem, potřepala hlavou a šla vypnout rádio.
Když jsem tam šla, probliknul mobil.

Zlatíčko <3
Ahoj, jsi v pořádku? :(
Zlato?
Nemluvíš se mnou co?
Promiň..

Já
Ne já promiň..

To bylo naposledy co jsme spolu za ten týden mluvili.

Jednou jsem se šla projít po vesnici, protože jsem se nudila a Jonáš neodepisoval. Procházela jsem kolem hřiště, tak jsem tam šla, sedla si na opěrátko lavičky a do sluchátek jsem na plno pustila BOTDF.
Najednou do mě někdo šťouchnul. Hrozně jsem se lekla, skoro jsem nadskočila. Rychle jsem se otočila a tak se tlemil Aleki. (Alex)
"Já tě zabim" zavrčela jsem.
"Ja vim. Hey, promiň za ten včerejšek, myslela jsem že to ví." kouknul se na mě psíma očima.
"Myslet znamená hovno vědět. Teď mi neodepisuje, a nic o něm nevim.." odsekla jsem.
"To mě mrzí" kouknul se do země.
"A co já s tim?"
"Jsi sexy když jsi nasraná." olíznul si horní ret.
"Dej mi pokoj." koukla jsem se před sebe.
"Ale notak, pojď se mnou." natáhl ke mě ruku.
"A kam?" otočila jsem se na něj.
"Do stodoly"
"Fajn, ale jen na chvíli." zvedla jsem se a šla jsem za ním.
"Neloudej see" zakňučel když jsem za ním šla stylem šnek.
"Nojo dyť jdu." přidala jsem do kroku.
"Jsme tu" řekl když otvíral dveře do stodoly.
"Nepovídej" protočila jsem očima a vešla dovnitř.
Když jsem vešla dovnitř, zůstala jsem ohromená stát. Všude plápolaly svíčky. Byla tu tma, a stíny se pohybovali podle pohybů plamínku.
"O můj bože, Aleki, děláš si ze mě lenochody?" nevěděla jsem co říkam.
"Ne" došel ke mě, usmál se a chytil mě za ruku. Dovedl mě na kládu kterou tam měl připravenou.
"Proč?" koukala jsem na něj a na to co připravil.
"Protože tě miluju. Blacky, od první chvíle co jsem tě uviděl jsem do tebe zamilovanej." promluvil.
"Ale vždyť já mam Jonáše..." namítla jsem.
"Věděl jsem že to řekneš.." zesmutněl.
"Promiň.." koukla jsem se se do země.
"Neomlouvej se." chytnul mě za ruku, přitáhl si mě k sobě. A...
Přisál se na moje rty.. Za chvíli jsem začala spolupracovat. Byl zkušený a věděl co dělal. Chytil mě za boky, a pohupoval se mnou.
"B-Blacky?" ozvalo se za mnou.

Oki uděláme sviňáka i z někoho jinýho než Jonáše :D
Hezkej zbytek týdne a mňau mňau!