Psycho Life

(7.) Nechtěné setkání

Díl věnován jednorožci :) :D

Když jsem se se svěšenou hlavou procházela po chodbách léčebny, jsem potkala někoho koho jsem opravdu vidět nechtěla.. Aspoň ne tady..
"J-J-Jonáši?" vykoktala jsem ze sebe a cítila jsem že se asi každou chvíli rozbrečím.
"Blacky?" zahlédl mě taky "co tu děláš?"
"Skáču na jednorožcích, proč?" řekla jsem s co největší ironií v hlase.
"Promiň, tak proč jsi tu?" vzpamatovával se.
"Joo, pár věcí mě dohnalo k tomu aby jsem se málem podřezala a skončila tady.." řekla jsem aniž bych jsem se na něj podívala.
Vzhlédla jsem zpátky k němu.
"Proč ty?" zeptala jsem se, aby se neřeklo.
"Heh, něco podobnýho..." koukl se za mě "ta holka, no, víš, nechala mě."
"Dobře ti tak, karma je svině." řekla jsem si potichu.
"To mě mrzí." odpověděla jsem.
"Promiň, musím jít, přijď někdy za mnou, pokoj 117, konec téhle chodby" mrkla jsem na něj a odkráčela dál.
Jony tam zůstal stát a pořád koukal do země.
Šla jsem dál po chodbě, a zrychlila jsem abych co nejrychleji došla do pokoje a mohla začít brečet.
Výborně, jsem ve cvokárně, má rodina o tom neví, a ještě je tu člověk co mi tolik ublížil. Pak mi došlo že se stmívá a měla bych se najíst. Na jídlo jsem vážně chuť neměla. Nechci jídlo ani vidět.
Za chvíli se ozvalo zaťukání na dveře.
"Dál" odpověděla jse automaticky.
"Ehmm, ahoj, můžu?" zeptal se ale já dál koukala z okna.
"Jo, pojď" zamumlala jsem.
"Tak, jak jsi se sem teda dostala?" zeptal se jakoby měl z něčeho strach.
"Rodiče, škola, byla jsem nenáviděná, tak jsem se chtěla podřezat. Bohužel pro mě, u řeky kde jsem chtěla život skončit, mě našel s prořízlou tepnou nějakej chlap.. Kdyby tam nešel, už tu nesedim" falešně jsem se usmála a koukla na něj.
Seděl tam na židli a díval se do země.
"Jak ty?" řekla jsem do ticha. V pokoji se začalo stmívat, tak jsem šla ke dveřím rozsvítit. Prošla jsem okolo něj a tak moc ho chtěla obejmout.. Ale nemohla jsem... Rozešel se mnou..
"Mno, vlastně podobně. Ta holka.. Nechala mě. Nezvládl jsem to a pořezal se. Celé obě ruce, a jednu nohu jsem měl taky. Takže jsem tu taky." zasmál se a vzhlédl k oknu.
"Aspoň vidíš co jsem zažívala celej rok bez tebe.."
"Co?" zeptal se zmateně.
"Tobě to nedochází? Kurva já jsem tu kvůli tobě!" už jsem to nevydržela a začala jsem nekontrolovaně křičet.
"Kvůli hajzlům jako jsi ty, končí jako já strašně holek! Vidíš kde jsem? V léčebně! Kvůli tobě jsem se chtěla podřezat! Odejít! Milovala jsem tě tak hrozně, že to víc nešlo! A tys mě nechal.. Odešel jsi z nějakou krávou! Všichni jste stejní. Holku obmotáte kolem prstu a pak jí odhodíte. Berete nás jako samozřejmosti. Ale my nejsme! A vůbec, vypadni! Už tě tu nechci vidět!
Rychle se zvedl a odešel.
Já začal hystericky brečet, a začala jsem znovu vzpomínat.

Další díl zde! Jinak.. Příběh má přes 160 čtení, díky moc! Jste super :)
Vaše dále nemocná Blacky S. :))