Psycho Life

(5.) Přípravy na odjezd

Probudila mě obrovská rána. Nebe? Peklo? Rychle se probouzim, i když nechci, otvírám oči, a zjišťuju že jsem pořád v nemocnici.. No co..
Po chvíli si uvědomím že odpoledne jedu do Dobřan. Ne že bych se těšila, ale... Aspoň budu mít jistotu že nebudu jedinej cvok v okolí.. Třeba tam potkám někoho jako já. Nenáviděného ve škole, doma.. A třeba budu mít kamarádku. Mou první kamarádku.
Slezu z postele a procházim se po pokoji. Jsem tu sama, takže bez problémů. Dojdu k malému zrcadlu na stěně a kouknu se na sebe. Hned se mi zvedne žaludek. FUJ. To je hnus..
Do pokoje přije paní. Potom zjistím že nese snídani. Rohlík, marmeláda, čaj. Klasická nemocniční snídaně. Už si mažu rohlík marmeládou, ale pak se zrakem dostanu k zrcadlu. Jasně. Já zapoměla. Pokládam rohlík i nůž a s pohledem z okna usrkávam z čaje. Heh, nemocniční čaje.. Hnusný, neoslazený. Ale žízeň mam hroznou. Holt to budu muset přežít. Rohlík jsem odložila a šla k oknu. Pod oknem je malé hřiště, a teď jsou tam děti z dětského oddělení. Jsou roztomilý. Vždy jsem byla jedináček, a vždy asi i budu...
Po asi půl hodině přijde znovu ta paní.
"Slečno, vy jste nic nesnědla. Musíte mít hlad." řekne mi.
"Ne nemám.. Mám sevřený žaludek a na nic nemám chuť." vím že lhát se nemá, ale z domova jsem na to zvyklá.
"Aspoň půlku toho suchého rohlíku" pousměje se a rukou ukáže na tácek s talířem a poloprázdným hrnečkem.
"Dobře, ale vážně jen půlku" řeknu s falešným úsměvem.

Vím že je tahle část krátká, a že včera nevyšla vůbec. Ale není mi vůbec dobře, tak nemam na psaní moc náladu..
Jinak děkuju votes který tu jsou, a jsem ráda že to někdo čte. :)
Vaše nemocná Blacky S. :)