Psycho Life

(17.) Asi ho zabiju

Když bylo zakryto, přišel strejda s malířským válečkem a štětci.
"Tak jak to bude?" zeptal se.
"Mno. Celej pokoj se musí první přemalovat bílou, protože to vypadá divně, zbytek potom, stejně si to nebudeš pamatovat." vyplázla jsem na něj jazyk, ale to už neviděl, protože se velmi chytře snažil otevřít krabičku s barvou nožem.. Panebože, tahle generace nic nezná. V duchu jsem se usmála a šla mu pomoct.
"Zkus použít tohle" odlomila jsem část která se měla odlomit, a otevřela jsem jí.
"Aaaha" protočil očima, a já šla poslušně mimo.

Když byl pokoj přemalovanej bílou barvou, prohlásila jsem že zeď tam kde jsou dveře a stěna napravo od téhle (snad to chápete) bude rudá, a na pravé stěně bude černý čtverec, který nebude zasahovat do rohu, ani do stropu. Tam bude postel.
Po tom co jsme se několikrát přerazili přes nábytek v prostřed pokoje jsme měli pokoj vymalovaný. Nechali jsme zbytek dne pokoj bez úprav, a večer jsme konečně dali všechen nábytek tam kde měl být.
Postel byla u černého čtverce na zdi, který byl docela křivý, ale na to se nikdo nedíval. Skříň byla naproti a stůl byl u okna.
Večer jsem si šla lehnout, hned jsem usnula.

--------
Ráno

Vzbudilo mě cinkání messengeru a SMSek. Se slepenýma očima jsem se natáhla pro telefon, kterej ležel na stole.
*bum*
"Kurva" zašeptala jsem si pro sebe, abych nevzbudila babičku.
"Jau" zvedala jsem se z podlahy, a někde vedle jsem hledala mobil.
Díkybohu, můj mobil vydrží i pád z mrakodrapu, takže se mu nic nestalo.
Neee. Čtyři SMSky, 8 zpráv na messu, a několik zmeškaných hovorů. Ještě jsem ho ani neodblokovala a hned mi bylo jasný že to je Jonáš.
Naťukala jsem PIN a ťukla na ikonku messengeru.

"Ahoj želviško"
"Sixx vstávej"
"Dělej, nebo si zjistim kde momentálně bydlíš a dojedu si za tebou!"
"Vstávej, jinak tě nakopnu tak, že tě ani Google nenajde!"
"Heyyyyyyy"
"Vstávej!"
"Okey, až tu nebudu tak je to tvá chyba!"
"Ahoj!"

Protočila jsem očima, a odepsala:
"Navrátil neser. Je ti jasný že jsem chtěla spát?!"

Pozbírala jsem zbytek svýho těla ze země a šla jsem si lehnout.
Jakmile jsem dolehla ozvalo se cinknutí. Aghrrrr.

"Nojo, hele nechceš jít dneska ven? Nechci bejt v sobotu doma, venku je hezky :)"
"Pro mě za mě, teď mě nech spát, děkuju :D"
"Už neusneš, ale dobrou :* "
Zabít.

Když jsem si uvědomila že nespim a už hodinu čumim na YT, vylezla jsem, protože babička byla vzhůru. Myslim že jestli půjdem ven ho asi zabiju.

----
Odpoledne

Po tom co jsem se celej den válela v posteli a sepisovala básničky mi znova cinknul messenger.

"Už jsi vzhůru želviško?"
"Jo, a kvůli komu? :P"
"Emm já?"
"Jo!! Zabiju tě!"
"Ale notak, oba víme že na to mě máš moc ráda :* "
"Nojo, tak co si chtěl?"
"No, jak to dneska vidíš? Můžu jít s tebou, nebo s Miou... "
"Moment, vy se znáte?"
"Jasně celou dobu jsme kamarádi, ještě před cvokárnou :D"
"Okey no :D"
"Tak co?"
"Kdy a kde?"
"U vás v 15:00?"
"Mmnt odkud víš kde teď bydlim?"
"Mam svý zdroje :* Musim, uvidíme se odpoledne :) "
"Fajn, pa <3 "

Dali jste to!! Tisícovka za náma! Díky moc :3 miluju vás!!
Blacky S. <3