Psycho Life

(28.) Nečekaný konec

Od tý doby jsem jak chodící mrtvola. Nic nejim, nic nedělam a s nikym nemluvim. Jedinej kdo je Alex, ke komu chodim každej den se vybrečet.
Často si od něj beru kokain, nebo něco podobýho.
Jednou jsem šla kolem Mii baráku, a seděla tam s nějakým klukem. Chvilku jsem se zastavila a čekala jsem, jestli si mě všimne.
"Nazdár!" houkla po mě, když mě zahlídla.
"Ahoj" zamávala jsem jí.
"Pojď dál" a koukla se na toho kluka.
"Okey" pokrčila jsem rameny a vstoupila vrátky do zahrady.
"Tohle je Kevin" ukázala na něj "tohle je Blacky" ukázala na mě.
"Těší mě, Blacky" zvedl sebe, a zvedl ruku na náznak highfive.
Plácla jsem si s ním.
"Mě taky Kevine" usmála jsem se.
Byl tak hrozně maličký.
Měl hnědé oči a tmavé vlasy. Na sobě měl černou mikinu, tmavý džíny a rozepnutou černou bundu.
Sedla jsem si na židli mezi ně, a poslouchala jsem co říkali. Po chvíli jsem ani nevěděla o čem se bavili, protože jsem se pořád koukala na Kevina. Mia po chvíli odešla, a my tam zůstali sami. Nastalo to trapný ticho, co všichni nesnášíme.
"Takžeee... Jak je?" začal mluvit.
"Celkem dobrý, ty?" hrála jsem si s nehtama.
"Super" usmál se od ucha k uchu.
"Proč?" vzhlédla jsem.
"Protože jsem poznal tak hezkou holku jako ty" mrknul na mě..
"Já myslela že se s Miou znáte dlouho..." pronesla jsem po chvíli přemýšlení.
Plácnul se do čela, a pak se rozesmál.
"Jo známe, myslel jsem tebe"
"Já vim, děkuju" úplně jsem cítila jak červenám.
"Tak co vy hrdličky?" vynořila se ze dveří Mia.
"Heyyyy" zakňučeli jsme oba najednou.
"Nojo, volala tvá babička, máš jít domů" řekla Mia.
"Jo, mam vybitej mobil." zvedla jsem se.
"Ahooj" zavolali oba najednou, když jsem zavřela branku.
Zašla jsem za roh, a tam se opřela o zeď.
"O můj bože" zašeptala jsem.
Tohle není možný, snad jsem se nemohla zamilovat, to je blbost. Vždyť mam Jonáše. Moment.. Jsme spolu vůbec pořád? Nevim..
Zvedla jsem se ze zdi, a šla domů.
"Ahoj babi" zavolala jsem když jsem přišla domů.
"Ahoj zlatíčko, kde jsi byla?" zavolala na odpověď.
"Byla jsem se projít"
"Dobře, dáš si jídlo?"
"Nene nemam hlad"

Takhle to šlo každej den... Alex, Kevin, nemam hlad a podobně.
Až jednou...
Šla jsem po ulici, moje tělo bylo oslabeno nedostatkem živin, byla jsem hrozně křehounká, a jen lehké dloubnutí nebo ťuknutí mě převážilo.
Přecházela jsem přes přechod, a najednou jsem ucítila hroznou bolest na levém boku.
Narazilo do mě auto.
Přecházela jsem na nejblbější křižovatce v ČR, a samozřejmě do mě museli narazit. Z leva do mě vjelo auto který jsem ani při rohlídnutí neviděla.
Najednou se všechno okolo mě zastavilo, pak jsem slyšela houkání sanitky. Od tý doby nic.
Pak jsem se najednou vznášela nad svým omráčeným tělem na silnici. Zrovna mě oživovali doktoři elektrošoky. Pak když jsem se vzpamatovala, ležela jsem v sanitce, a hrozně mě bolela hlava a trup. Doktor co stál nademnou se zaradoval když jsem otevřela oči, a začal někomu volat. Koukla jsem se z okna, jeli jsme hroznou rychlostí že jsem se bála že nabouráme.
Dojeli jsme do nemocnice, tam mě položili na JIPku, a začali připravovat operaci. Ležela jsem, všechno mě hrozně bolelo. Najednou se vedle mě objevil Jonáš.
"Panebože co se ti stalo?!" zaječel.
"Pane, sem nemůžete!" zakřičel doktor s lehátkem.
"No a co?!" rozhodil rukama Jony.
Najednou okolo mě začali hrozně rychle pípat přístroje, a všichni začali kolem mě běhat. Nevěděla jsem co se děje, až pak mi došlo že umírám, a odumírají mi orgány.
"Rychle na sál!" zavolal někdo z doktorů. Všichni ke mě běželi, odstrčili Jonáše, ale ten se nedal, doběhnul k nosítkům, chytil mě za ruku a říkal něco.
Donesli mě na sál, položili mě na operační stůl, a Jony stál pořád vedle mě. Chytil mě za ruku, řekl "miluju tě" a to bylo poslední, co jsem kdy slyšela....

Jop, já vim, nečekali jste to, já taky ne, ale je to tak... Po 28 dílech, 2k čtení, a asi 170 votes končí tahle love story...
Hrozně chci poděkovat všem co četli, co hlasovali a komentovali.
Kdyby někdo vyloženě chtěl, můžu do budoucna napsat i 2 díl knihy. :)
Takže doufam že si mě někdo z vás nenajde, a ve spánku mě nezabije.
Teď jediný co píšu je FanFikce o BVB, možná rozjedu i další příběhy, podle toho jestli budou nápady nebo ne. :)
Vaše unavená želva :)