Psycho Life

(17.) Odhalení

Zklamaně jsem došel do lavice a sedl si.
Den vcelku utekl, a já byl za 6 hodin v pohodlí domova.
Opět jsme se domluvili s Dennym že půjdeme ven. Dali jsme si sraz ve tři hodiny u hřiště.
"Ahoj" objali jsme se na pozdrav.
"Ahoj zlatí" pozdravil mě.
Chtěl jsem mu dát pusu, ale uhnul.
"Proč?" udělal jsem psí oči.
"Protože prostě ne" usmál se a chytil mě za ruku.
"Nechceš u nás dneska spát?" zeptal se po chvíli procházení.
"Klidně, musim se zeptat táty." řekl jsem.
"Dobře tak jdem k vám" usmál se a otočil se.
Došli jsme k nám domů.
"Ahoj tatí" zavolal jsem.
Objevil se za rohem.
"Dobrý den" pípnul Denny.
"Ahoj kluci" řekl.
"Můžu spát u Dennyho?" zeptal jsem se.
"Normálně bych řekl že jo, ale dneska ne.. Jedeme za babičkou, očekává nás dneska večer." řekl.
"Achjo" šeptl Denny.
"Někdy se zas domluvíte" usmál se táta.
"Dobře" řekl Denny a chtěl odejít.
Chytil jsem ho za ruku, přitáhl blíž k sobě a dal mu pusu. Teď se nestihl bránit, takže měl smůlu. Potom odešel.
"Vy jste spolu roztomilý" rozplýval se táta.
Červenal jsem se hrozně, tak jsem se jen zasmál a vyběhnul nahoru do pokoje.
"Proč ses bránil?" napsal jsem Dennymu.
"Já nevim, asi reflexy" odepsal za chvíli.
"Dobře no.." dělal jsem uraženýho.
"Tak se nezlob"
"Já se nezlobim" odepsal jsem.

"Jonyyyy" zakřičel táta ze zdola.
"No?"
"Jedeme"
"Jedem za tou babičkou, tak zatim pa <3" napsal jsem mu.
"Ahoj <3" odepsal za chvilinku.
Doběhnul jsem dolů a šel jsem do auta.
"Bitch nejede?" zeptal jsem se.
"Neříkej jí tak.. A ne nejede" kouknul se táta do zpětného zrcátka.
"Dobře.. Ale je to pravda" řekl jsem uraženě.
"Není"
"Ale je"
"Moudřejší ustoupí"
"No a?" kouknul jsem se z okýnka.

Za chvíli jsme dojeli na místo. Po přivítání a otázce co si dáme k jídlu mi babička přinesla jakousi krabici z půdy.
"Tohle si přeber, jsou tam věci po tvojí mamce" řekla.
Vzhledem k tomu že je to babička ze strany mojí pravý mámy jsem se ani nedivil a celkově jsem to i očekával.
Prohlížel jsem si věci. Našel jsem tam několik CDček, nahrávek z dětství a její deníček.
Začal jsem číst.

Milý deníčku,
seznámila jsem se nějakým klukem.
Chodí k nám do třídy a je nový. Je hrozně hezký. Pořád na mě mává a směje se na mě.

Další zápisek.

Milý deníčku,
Ten kluk mě pozval na rande. Nevím co si mám oblíct ani jakou voňavku si vzít. Sraz máme u hřiště na lavičkách, potom jdeme do kina. Hrozně se těším, ale zároveň se bojím. Snad to dobře dopadne.

Překvapilo mě že měli sraz na stejném místě jako my, ale nijak jsem to neřešil.

Milý deníčku,
Rande dopadlo úžasně, líbali jsme se a drželi za ruce celou dobu. Seděli jsme u řeky a celou dobu jsme si povídali. Povídat se s ním dá úplně o všem.

Zde nic divného nebylo.
Překvapilo mě že další zápis byl až o týden později.

Milý deníčku,
Stala se hrozná věc.. Andrew se začal chovat divně. Nevím proč, ale když se procházíme, vždycky někam zmizí. Dál mi říká ať dělam věci co nemůžu.

Tady už to začínalo být divné. Pomalu jsem se začal bát že to je Denny, ale přeci nemohl být na živu před 30ti lety aby mu bylo 14.

Milý deníčku,
Začíná se to zhoršovat. Slyším jeho hlas i když nikde není. Říká mi ať někoho zabiju. Nechci to udělat ale začíná mě vydírat.

To začalo být divný, tak jsem šel za babičkou.
"Babi?"
"Ano?"
"Co je tohle?" zeptal jsem se a ukázal na sešit.
"Sakra.. Tohle jsi neměl vidět" chytla se za čelo a dala ruku na spánek.
"Proč? Co to je?" znejistěl jsem.
"Tvoje máma. Ano zabila se, ale ne z důvodu rakoviny. V naší rodině je už několik generací jeden duch. Duch tvýho prapradědy, a protože zemřel ošklivou smrtí zaviněnou někým z rodiny, straší nás už dlouho. Většinou lidi dožene k sebevraždě, protože začne vydírat, mluvit ti do hlavy a všechno okolo tě dožene k šílenství a ta má za následky sebevraždu. Tohle  se stalo tvojí mámě. Pronásledoval jí. Nejdřív byl jako nejdokonalejší člověk na světě, potom když se ujistil že je na něm závislá začal dělat neplechu a chovat se takhle. To že má rakovinu bylo jen krycí jméno aby jsme tě v dětství nestrašili."
"Wow. Je možný že toho ducha mam u sebe já?" zeptal jsem se.
"Jo, je to skoro stoprocentí" pokrčila rameny.
"Sakra"
"Co?"
"Denny!"
"Kdo to je?"
"Pravděpodobně duch který mě dožene k sebevraždě!" odešel jsem za tátou.
"Tati?"
"No?"
"Ty jsi věděl o důvodu máminy smrti?" zeptal jsem se.
"No, věděl.."
"Ten duch je Denny!" zakřičel jsem víc než jsem chtěl.
"To není možný."
"To teda je"
"To je v prdeli"
"Nebuď sprostej"
"Ale to nejde říct jinak"
"To je pravda"
"Musíme ho nějak dostat ode mě" přecházel jsem naštvaně po místnosti.
"Jedem domů?" zeptal se táta.
"Musíme"
Poděkovali jsme babičce za jídlo a jeli domů.

"Musíme jít ven, co nejdřív"
"Kdy, kde?"
"Za deset minut u hřiště"
"Okey, jdu tam"

Ani jsem se neoblíkal, jen jsem tátovi řekl že jdu za ním.
"Držim palce" usmál se.
"Díky" bouchnul jsem dveřma.

Když jsem přicházel už tam seděl.
"Ahoj zlato" zamával.
"Zabil jsi mi mámu!" zařval jsem.
"Cože?" řekl smutně.
"Ty jsi jenom duch, nevim jak děláš že jsi hmotnej ale moje máma se kvůli tobě zabila!"
"Co to meleš?"
"Nic nemelu, tohle je pravda, a zkus říct že to není pravda!"
"Fajn, je to pravda! A co mi uděláš? Necítim bolest" vysmál se mi.
"Tyvole.. Já chtěl požádat o chození ducha. A ještě toho co mi zabil mámu! Jedinýho člověka co jsem měl fakt rád!" měl jsem chuť mu dát facku.
"Hele uklidni se, nic s tim neuděláš, celá tahle rodina je na píču, všichni jste stejný kreténi. I ta tvoje máma!" ironicky se usmál.
"A dost!" dal jsem mu facku.
"Co si myslíš že děláš?" usmál se "říkal jsem že necítim bolest"
"Mam chuť tě zabít!"
"Já tebe taky. Udělam ti ze života peklo" usmál se a zmizel.

Ahoooooj. Dneska se dávají vysvědčení. Doufám že to všichni přežijeme a nezmizí mi votes a čtení :D což mi připomíná... Lidi kurva. Vy jste dali 4k čtení!!!! Chci šampáňo. Hned.
Jinak vás informuju o tom, že sama nevim jak to bude s dílama o prázdninách. Asi zmenšíme dny vydání na středu a neděli a nevim jestli bude pokaždý ale budu se snažit. Popravdě sama nevim co se bude dál dít s příběhem, aspoň víte jak je na tom Denny :D užijte prázdniny, někdy u dalšího díl hajl hitler fajf :D