Psycho Life

(6.) Jsem neponaučitelný

Postupem času se Blacky vytratila a já zůstal na lavičce sedět sám.
Všimnul si mě nějakej kluk z dálky, a já tajně doufal že za mnou napůjde. Šel pořád rovně, tak jsem byl v klidu, pak se ale otičil a šel za mnou.
"Doprdele" prolítlo mi hlavou.
Pak se přiblížil, a světlo z lampy co byla vedle mě se mu rozlila do tváře.
Už mi nevadilo že za mnou šel, protože když jsem ho uviděl myslel jsem že se rozteču. To byl tak kurva hezkej kluk.
"Ahoj, jsi v pohodě?" zeptal se opatrně.
"Jo, jsem" sundal jsem si kapucu z hlavy, přičemž mi sjeli náramky ze zápěstí a jak ty nový i starý jizvy byly vidět.
"Co to je?" posmutněl.
"To.. Je hodně starý, špatně se to hojí" zalhal jsem. Jo, lhát se nemá, ale ten kluk byl tak hrozně hezkej.
"Vážně? Proč jsi to udělal? Proč jsi si dobrovolně ublížil?" zeptal se.
"Protože.. To je na dlouho, kvůli holce" odpověděl jsem...
"A pomohlo to?"
"Popravdě řečeno ano" usmál jsem se.
"Vrátilo ti jí to zpátky?"
"Ano"
"A vrátilo to tohle" ukázal na zápěstí "nebo to že jí bylo líto tě vidět tak nízko že jsi měl rozřezaný zápěstí?"
Chtěl jsem říct ano, ale musel jsem se zastavit. Ten kluk má pravdu.
"Nom, dejme tomu že ano" řekl jsem "jak se jmenuješ a proč jsi za mnou šel?"
"Jsem Denis, a šel jsem za tebou protože jsem tě z dálky viděl, nevědě jsem jestli sem jít, vykašlal jsem se na to, ale zvědavost byla silnější" změnil smutnej výraz na veselej, takovej jako když přišel.
Jeho nádherný černý oči v nočním světle krásně ladily k černým vlasům, s červenými pramínky.
"Dáš mi tvůj facebook?" prolomil trapné ticho co nastalo.
"Jistě" usmál jsem se.
Nadiktoval jsem mu svůj face a když pomalu odcházel ještě na mě zavolal
"Ubliž si v případě že bude nejhůř. A vždycky může být hůř než je."
Nad tim jsem se chvíli zamyslel a šel jsem domů.
Doma jsem zjistil že je necelá půlnoc a že pozítří je prvního září.
Tiché zaskučení znělo domem s ozvěnou.
Moment. Blacky umřela 18. srpna. (Btw v reálu můj datum narození :D)
Vážně už uběhly 3 týdny? Wow.
Nom, měl bych něco začít dělat.
Koneckonců, v devítce to všichni flákaj, tak proč bych se já snažil. Myslim že propiska a sešit s nápisem 'všechno' bude bohatě stačit.
Najednou mě přemohla únava, tak jsem zapadl do postele, a do pěti minut jsem usnul.
V noci se mi zdálo o Dennym, v pozadí zněla ta věta co řekl a v tom snu jsme byli na nějakým ostrově, právě probíhala líbačka a vedle mě byla žiletka. Najednou jsem se odtáhl, šáhnul po žiletce, nastavil jak moje tak Dennyho zápěstí, a jedním dlouhým tahem jsem prořízl oběma tepny.
Najednou jsem se vzbudil, a začal jsem přemýšlel nad tím co to mělo znamenat.
JSEM NEPONAUČITELNÝ.

Lidi vy jste neskutečný!!! Máme další tisícovku za sebou! Už 3 tisíce,nikdy jsem nečekala že to až takhle vyletí. Každopádně každej den naletí minimálně padesát čtení.. Just wow <3