Irritating [Kovy]

Chapter 02

,,Můžeme jít?'' objala jsem ze zadu Sofi.

,,Jojo, už čekáme jen na tebe'' zasmála se.

Zvedli se a rozloučili se s ředitelkou, se kterou doteď mluvili. Já, aby se neřeklo, jsem šla ředitelce podat ruku, ale ona mě místo toho objala.

,,Na shledanou'' řekla jsem naposledy u dveří a vyšla z místnosti. Z boku jsem se přitiskla k Sofi a ta mě objala kolem ramen.

Venku na parkovišti jsem se rozhlédla a poznala odlišné auto od těch, než jsem vídala z pokoje. Měly takové stříbrné autíčko tak akorát, ale jelikož se v autech moc nevyznám, tak jsem nevěděla jaká to byla značka.

,,Že můžu jet ve předu? Prosííím'' žadonila jsem.

,,Ari, v zadu to budeš mít pohodlnější, když pojedeme tak dlouho'' odvětila Sofi.

,,Tak dobře'' odvětila jsem a sedla si na zadní sedadlo, kde jsem už za Budějicema usnula. Ano, ten děcák byl v Budějicích.

Zdála se mi zase ta noční, která mě pronásledovala vždy ve spánku. Ta noční můra, ve které zabili mou mámu. Vždycky jsem se probudila celá uslzená a tentokrát to nebylo výjimkou.

,,Už jsme v Pardubicích'' oznámil Tomáš a lehce zatřásl se spící Sofi.

,,Ari? Už jsi vzhůru?'' zeptal se a přitom mě skenoval ve zpětném zrcátku.

,,Jojo'' promnula jsem si oči, abych zamaskovala slzy.

,,Tady budeš chodit na školu'' ukázal na světle oranžovou budovu za sklem.

,,Do devítky?'' zeptala jsem se hloupě.

,,Jo, nastupuješ příští týden'' usmál se na mě ve zpětném zrcátku.

,,Už?'' povzdychla jsem si. Tom, jelikož asi vycítil, že to byla řečnická otázka, tak neodpovídal. Dneska je čtvrtek, takže dnešek + tři dny mám ještě volno.

,,A co tam vlastně budu potřebovat?'' zvedla jsem obočí.

,,Zítra se Sofi půjdeme na nákup, ty můžeš zůstat doma'' oznámil mi.

,,Tak, jsme tady'' řekl po chvíli a auto zastavilo před velkým domem. Tím malým, to asi myslela ironicky, zahihňala jsem se potichu svojí myšlence.

,,Wow'' vzdychla jsem obdivem, když jsem vystoupila z auta. Sofi s Tomem se zasmáli a vzali mi kufřík. Sofi odemkla a já jsem šla pomalu dovnitř.

,,Pokoj máš nahoře'' řekla a ukázala ke schodišti. Vyzula jsem si boty a vyběhla nahoru. Všechny dveře byly bílé, takže jsem nevěděla do kterých jít. Zvolnila jsem krok a přišla jsem před první dveře. Zhluboka jsem se nadechla a vzala za kliku. Otevřela jsem a vešla dovnitř. Byla to obrovská bílí ložnice, která nejspíš patřila mým adoptivním rodičům. Dveře jsem zavřela a otevřela další v pořadí.

Nejspíš pokoj pro hosty, pomyslela jsem si a zavřela. Byly tu ještě poslední dvoje dveře, v jedněch byla koupelna a ty v těch druhých byl velký pokoj, stěny byly růžové a na jedné byly dvoje dveře.

Nad širší jednolůžkovou postelí bylo velké okno, takové vypoulené a dalo se tam sedět a vedle postele noční stolek. Už vím, kde budu trávit čas, usmála jsem se svojí myšlence a koukla na okno.

Byl tu i pracovní stůl s lampou a pojízdnou židlí. Všechen nábytek byl z bílého materiálu. Přišla jsem k prvním dveřím, za kterýma se rozprostírala malá černobílá koupelnička s velkou vanou, umyvadlem, záchodem a skříňkou vedle umyvadla. Před vanou byl černý kobereček a naproti na zdi věšák na ručníky. Vedle dveří bylo žebříkové topení, na které se taky dalo něco pověsit.

Přestala jsem obdivovat koupelnu a vyšla ze dveří. Ihned jsem otevřela i druhé dveře a spatřila jsem ráj.

Teda byla to šatna a to obrovská, nábytek byl opět bílý, uprostřed bylo křeslo bez opěradel a pod ním kobereček. Po levé straně byly nad sebou dva věšáky a nad nimi dvě prostorné poličky, kam ani nedosáhnu. Po pravé straně byly malé poličky na trička a pod nimi šuplíky a na zadní stěně byl kosmetický stolek, před ním obrovské zrcadlo a po obou stranách poličky na boty. Nad každou stěnou byly tři světla, které osvětlují oblečení. Samozdřejmě všechno bylo prázdné, ale to se časem doufám zaplní. Páni, oni musí být hodně bohatí.

,,Tak co líbí?'' vyrušil mě z obdivování ženský hlas a já sebou trhla. Otočila jsem se na Sofi a zářivě se usmála.

,,Je to... úžasný, děkuju,'' objala jsem ji ,,teda až na tu barvu pokoje'' kousla jsem se do rtu.

,,Růžová se ti nelíbí?'' překvapeně se na mě podívala.

,,Moc ji teda nemusím'' odpověděla jsem.

,,Vidíš, já ti to říkal'' zazněl mužský hlas a pak propukl ve smích. Sofi mu věnovala zamračený pohled a pak se zase obrátila ke mně.

,,To nevadí, přemalujeme to, jaká se ti líbí barva?'' mile se zeptala.

,,Třeba světle tyrkysová a bílá?'' zeptala jsem se. Tyrkysová je totiž moje nejoblíbenějsí barva, teda až po černé, ale černě natřený pokoj bych nechtěla.

,,To by šlo, zítra zavolám malíře, tak pak budeš spát v pokoji pro hosty, než se to přemaluje a tak, nevadí?'' věnovala mi tázavý pohled.

,,Vůbec'' objala jsem ji.

,,Pozítří půjdeme na nákupy oblečení a doplňků do pokoje, ano?''

,,Klidně'' zasmála jsem se a vyběhla jsem z šatny. Skočila jsem na postel, na které bylo růžové povlečení, ale já to nějak přežiju. ,,Můžu už jít spát? Jsem hrozně unavená'' zeptala jsem se Toma, vcházejícího do místnosti.

,,Jasně, jinak tady máš kufr, tak si jen vybal pyžamo a jdi spát'' podal mi kufřík a odešel z pokoje.

,,Tak dobrou noc'' přišla ke mně Sofi a dala mi pusu na čelo. ,,Hezké sny'' popřála mi.

,,Děkuju a vám taky. Dobrou'' s mým posledním slovem vyšla ze dveří.

V kufru jsem vyhrabala pyžamo a rychle jsem se převlekla. Rozhodla jsem se, jelikož jsem ještě nebyla tak unavená, že bych usínala ve stoje, že si vybalím věci.

Vzala jsem kufr a vešla jsem do šatny, kde jsem si postupně vyskládala ty lepší trička, kalhoty, boty a spodní prádlo a ponožky. Na kosmetický stolek jsem si dala hřeben, gumičky a jediný můj černý lak. V kufru už jsem měla spíš malé věci, takže ty jsem tam nechala a vzala si svého oblíbeného plyšáka, se kterým vždycky usínám. Kufr jsem nechala v šatně a zhasla jsem.

S panem Tučňáčkem jsem skočila do postele a zhasla lampičku, která do teď svítila. Zachumlala jsem se pod peřinu a doufala, že v novém prostředí, s novou rodinou se mi už noční můry zdát nebudou. Hlavně ta jedna, kterou nejvíc nenávidím, protože vyobrazuje živou vzpomínku.

Po dlouhém přemýšlení o škole, o tom jak zapadnu a jestli si najdu kamarády, jsem upadla v hluboký bezesný spánek.

doufám že se líbilo :) a prosím, potřebuju feedback, jinak to nemá cenu psát :/