Irritating [Kovy]

Chapter 06

Honza mě prováděl po škole a ukazoval kde co je, kopírka, knihovna, nějaké sedačky a pak učebny, kde budu mít hodiny.

Zvoní.

,,Ehm řekl bych ti ještě něco k lidem ve třídě, ale jak slyšíš'' poukáže na zvonění trochu, smutně?

,,Tak třeba mi to řekneš příští přestávku'' usmála jsem se na něho a on zamyšleně hleděl.

,,Nebo dneska po škole v kavárně?''

,,Fajn, jen se pak zeptám Sof- ehm mamky.''

,,Dobře'' zasmál se Honza pro uvolnění atmosféry a šli jsme ke třídě.

,,Pane Macáku? Co si to dovolujete přijít na mou hodinu pozdě?'' řekl podrážděným hlasem učitel, když jsme vešli do třídy. Honza šel přede mnou a byl o něco vyšší než já, takže jsem asi nebyla vidět. Postoupila jsem kousek do boku a pozdravila.

,,A vy jste?'' gestem mě donutí mluvit.

,,Nová studentka, Vrágová.''

,,Dobře, můžete se posadit a vy pane Macáku? Proč jste přišel pozdě?''

,,On mě provázel po škole'' předběhla jsem ho, než stihl promluvit.

,,Aha, no dobře, tak si sedněte'' podíval se na nás podezřívavě učitel a začal se věnovat výkladu. My jsme si s Honzou šli sednout do lavice a po cestě mi ještě pověděl, že tenhle učitel nemá rád mluvení v jeho hodinách, takže buď si budeme psát na papírek, nebo nic. Rozhodli jsme se pro druhou variantu, kdyžtak si to povíme po škole.

,,No, ahoj'' pozdravila jsem Sofi do telefonu.

,,Ahoj Ari, co potřebuješ?'' zasmála se z druhé strany.

,,Mohla bych jít po škole s kamarádem do kavárny? Jakože by mi vysvětlil, jak to tu chodí a tak'' protáhla jsem poslední slovo.

,,Jasně, tak běž. Měj se, pak napiš, kdy pro tebe máme přijet, pa'' zavěsila a já se usmála na Honzu.

,,Můžu, jen přežít češtinu'' společně jsme se uchechtli a šli jsme do třídy.

**

,,No a jako poslední, Lukáš. Ten má jen jeden takovej cíl. Chce ''přehnout'' každou holku ve třídě'' naznačil uvozovky a odmlčel se.

,,Jak to víš?'' zeptala jsem se zvědavě a upila ze svého čaje.

,,Dřív, i když to tak teď nevypadá, jsme se hodně bavili, byli jsme nejlepší kmoši, ale pak jsem něco udělal, no a když to on a lidi z naší třídy zjistili, absolutně se se mnou přestali bavit'' dořekl už celkem smutně. Bylo mi ho líto.

,,A, jestli se můžu zeptat, co jsi udělal?'' našpulila jsem rty a bedlivě vyčkávala jakoukoliv odpověď.

,,Promiň, nechci se o tom bavit. Možná někdy jindy'' smutně se na mě usmál. ,, Kde vlastně bydlíš?''

,,Já.. vlastně ani nevím, nedávno jsem se přistěhovala a sama jsem ještě nikam ven nešla, protože jsem tu nikoho neznala. Počkej napíšu Sofi'' došlo mi, co jsem řekla a lekla jsem se. Snad si toho nevšiml. Sáhla jsem pod stůl a z batohu vytáhla mobil. V kontaktech jsem najela na Sofi a začala psát sms.

Já: Ahoj, jaká je vlastně adresa domu? Chtěla bych to vědět, pro všechny případy a taky bych to tu měla uložené.. :)

Sofi: Adresa je Jiráskova 47 :)

Já: Děkujuu

Schovala jsem mobil a vrátila se do reality.

,,Promiň, říkal jsi něco? Jen jsem zjišťovala.''

,,Uhm, jen jsem se ptal, kdo je Sofi'' usmál se. A kruci.

,,Víš, ono je to složitější'' koukla jsem se do prázdného šálku.

,,V pohodě nemusíš mi to říkat'' usmál se na mě povzbudivě Honza.

,,Musím, potřebuju se někomu svěřit. Noo, takže.. j-já jsem adoptovaná. Ještě před pár dny jsem bydlela v děcáku'' neuvědomila jsem si to, ale tekly mi slzy. Honza hned jak to zpozoroval, obešel a nejistě mě objal.

,,Pššt, to bude v pořádku'' zašeptal mi a já mu objetí opětovala, i když jsem ho znala jen pár hodin.

Když jsem se uklidnila, tak se vrátil zpátky na svoje místo.

,,Um, je tu wifi? Chtěla bych ti něco ukázat, jedno video.''

,,Myslím že je, ale zamčená. Počkej, půjdu se zeptat'' zvedl se a šel k pokladně.

,,zakusekspastikou je to heslo'' zasmál se a začal vytahovat mobil. Uchechtla jsem se a taky si ho vytáhla. Napsala jsem heslo a spustila aplikaci youtube a naklikala jsem 'minecraft – pasti na blbečky'. Zapla jsem údajně třetí díl a zvuk trochu ztlumila, aby to neřvalo přes celou kavárnu. Pak jsem to s úsměvem otočila na Honzu.

,,Honzo, už jsem to našla, koukej'' zamávala jsem mu před obličejem a on ho hned zvedl od obrazovky. Jakmile spatřil obrazovku mého telefonu, naprázdno polkl, ale sledoval.

,,Jaký máš na to názor?'' zeptal se překvapivě on mě a ne já jeho.

,,Myslím, že je to srandovní a pomůže to lidem, co třeba tu hru moc neumí nebo tak'' zasmála jsem se. ,,Obdivuju toho kluka, já bych nepochopila, jak to dokáže vymyslet a zprovoznit'' zamyslela jsem se.

,,Noo'' poškrábal se na zátylku. ,,Ono to vlastně, natáčím já'' oznámil mi a čekal na moji reakci.

,,Wow,'' vydechla jsem ,,jsi dobrej.''

,,Díky'' mírně se usmál a já si objednala ještě jeden čaj.

**