Irritating [Kovy]

Chapter 13

Pomalu jsem se otočila. K sakru.

,,Co chceš?'' vyštěkla jsem po něm znuděně.

,,Tebe'' skousnul si ret.

,,Nezájem'' protočila jsem očima a otočila se zpátky. Znovu jsem se rozhlédla, jestli neuvidím Honzovo auto. Něco mě chytlo za loket. Teda spíš někdo.

,,Nech mě bejt!'' zařvala jsem a vysmekla se mu. Konečně jsem zahlédla Honzovo auto. Rychlostí blesku jsem se k němu vydala, ale ten debil mě zase chytil za loket, tentokrát silněji a otočil mě k sobě.

,,Řekla jsem ti, abys mě už doprdele nechal bejt!'' zaječela jsem a rozběhla se k autu.

,,Však jen počkej!'' zakřičel za mnou a jak jsem zjistila, vydal se do nákupního centra. Viditelně jsem si oddechla. Debil jeden! Určitě budu mít modřinu. Odemkla jsem auto a nastoupila na místo spolujezdce.

Už je tam nějak dlouho. Však, natočit jeden záběr netrvá půl hodiny, nebo snad jo? Radši jsem se posbírala, vystoupila a zamčela auto a šla jsem směrem ke vchodu, přesněji k fast foodu. Hmm, nikde tu nejsou. Určitě mi za chvilku zavolá, zajdu si ještě na záchod.

Když jsem procházela kolem pánských záchodů, uslyšela jsem něčí rozhovor. Vím, že je to neslušné, ale i tak jsem si stoupla za dveře a chvilku se zaposlouchala.

,,Je to jen levná děvka, ale to, že je pořád s tebou, neznamená, že někdy nebude sama. A až bude sama, tak jí využiju. A jestli jí o tom cekneš, i kdyby jen slovo, dostaneš víc než teď. O hodně víc. Opovaž se jí ještě dotknout nebo na ní vůbec promluvit, je moje! A dokud se s ní nevyspím, tak se k ní nepřibližuj, je ti to jasný?!?'' zahřměl jeden hlas.

,,N-ne, je to moje kamarádka, je skoro jak moje sestra. Pomáhala mi v nejhorším a já nedovolím, aby se k ní přibližoval nějakej děvkař! Auu!''

,,Moje slova platí, opovaž se!'' A v tu chvíli jsem zdrhla na dámské záchody, protože to vypadalo, že dotyčný už půjde pryč a navíc jsem potřebovala na ten záchod. Jakmile jsem vykonala svou potřebu, vyšla jsem ze záchodů. Nedalo mi to a otevřela jsem pánské záchody.

,,Panebože!''

,,Ari'' vydechl.

,,Ježiš Honzo! Co se ti stalo?''

,,L-lukáš.''

,,To je hajzl! Co ti řekl? Co ti udělal?''

,,N-nesmím ti to říct. A nesmím se s tebou bavit'' pověděl smutně. Chce se mi brečet při pohledu na něj.

,,Tak to byl váš rozhovor, co jsem slyšela? Ten jak mě zkusí přetáhnout? Pane bože, honzo vstávej musíme tě dostat do nemocnice'' řekla jsem pevně.

,,Jsem v pořádku'' zakašlal a po bradě mu stekl pramínek krve.

,,To se mi nesnaž říct ani ze srandy, pojď, okamžitě'' pomohla jsem mu se zvednout a dala jsem mu jeho ruku okolo mého krku a podepřela jsem ho.

Vyšli jsme společně před nákupák.

,,Ježiš co se mu stalo?'' zděsil se hlas za mnou.

,,Zmlátil ho náš bývajlej spolužák'' zavrčela jsem a táhla jsem ho k autu. ,,Vezu ho do nemocnice.''

,,A jak ho chceš odvézt? V tomhle stavu řídit nemůže a pochybuju že ty máš řidičák, když ti je 17. Odvezu vás tam.''

,,Ne, to je dobrý'' odporovala jsem mu.

,,Nenechám vás se ještě vybourat, dej mi klíčky, pojď, pomůžu ti.''

,,Fajn'' nakonec jsem souhlasila, protože nijak v řízení neexceluju. Jednou jsem se málem vybourala s Tomovým autem.

Pomohl mi s Honzou do auta a přebral si ode mě klíčky. Seděla jsem vzadu s nevnímajícím Honzou a podepírala jsem mu hlavu.

,,Kudy je nemocnice?'' zeptal se Kovy, než vyjel.

,,To se ptáš ty mě? Já tam ještě nebyla, to ty tu žiješ celej život'' převrátila jsem očima. Fakt toto.

,,Aha jo, vlastně. Ale já tam znám cestu jen od nás.''

,,No tak jeď k vám a pak z tama jeď do nemocnice. S tímhle tu Honza vykrvácí'' dodala jsem, Honza neměl nějaké rány, ze kterých by mohl vykrvácet, spíš to bylo rozbité obočí a tak, ale nic vážnýho na to, aby ho museli operovat. To opravdu ne.

,,No hurá'' zamumlala jsem, když zaparkoval u místní nemocnice. Vystoupila jsem a obešla auto, abych mohla Honzu nějak dostat ven, ale Kovy byl rychlejší. Honza už byl opřený o auto a dveře byly zavřený. Chytla jsem Honzu okolo pasu a Kovy z druhé strany.

,,Dobrý den, tady mého kamaráda někdo zbil a ehm s mou přítelkyní jsme ho dovezli do nemocnice, aby se někdo podíval na ty trhliny a popřípadě mu to zašil'' vypustil ze sebe Kovy, než jsem stihla něco říct. Vykulila jsem na něj oči a prstem naznačila nůž a přejela jsem si s ním po krku na znamení, že je mrtvej.

,,Ano jistě, běžte za doktorem Škrabalem, druhé patro, dveře číslo 209'' odpověděla nám mile vyhlížející postarší paní u recepce.

,,Debile'' šeptla jsem směrem ke Kovymu, když jsme byli dál od recepce. Pokrčil rameny a vyšli jsme schody.

Kovy zopakoval svůj dlouhý monolog, který řekl i před chvílí dole u recepce a já mu dupla na nohu už při slově přítelkyně.

,,Jau'' zabručel Kovy a pomohl posadit se Honzovi na lehátko, na které nám pokynul doktor, abychom ho tam položili.

,,Vypadá to jen na povrchová zranění, obočí a čelo mu zašiju, zbytek jen vydenzifikuju'' usmál se doktor a začal pracovat. Honza několikrát syknul, když mu dezinfekci lil na čelo. Unaveně jsem se posadila na čekací židli a promnula si oči. Ono to člověku nepřijde, ale Honza je celkem těžší na to, aby ho unesla holka a k tomu ještě ta naše přehlídka a nákupy. Je to celkem vysilující.

,,Chceš?'' zeptal se Kovy a natáhnul ke mně plechovku s Monstrem.

,,Díky'' mírně přikývnu a upiju z otevřené plechovky. Trošku mě to nabije energií. Fajn tak kecám. Působí to až později. Bohužel.

,,Aaau!''

,,Pane Macáku, uklidněte se prosím'' zamručel doktor a došíval mu obočí.

,,To bude v pohodě Honzo'' usmála jsem se na něj a stiskla mu zpocenou ruku. Usmál se zpátky, ale na to syknul.

,,Tak hotovo, můžete jít domů, za dva týdny přijďte na kontrolu, pokud to už bude zahojené, vytáhnu vám stehy'' poplácal ho po rameně doktor a zasedl za svůj stůl.

,,Děkujeme moc'' slušně jsem za Honzu poděkovala a vyvedla ho z ordinace.

,,Jsi v pohodě?'' zeptala jsem se ho a on mírně kývl hlavou na náznak souhlasu.

,,Díky'' objal mě a dal mi pusu na čelo. Nad jeho projevem jsem se pro sebe usmála a pozorovala jak si plácá s Kovym.

,,Jedeme domů?''

,,Jo, hodím vás.''

Omlouvám se že dlouho nebyl díl, to víte, blázinec. xx <3